Jména jako Marek Kvapil, Viktor Ujčík nebo Jakub Štěpánek zná každý fanoušek ostravského hokeje. Publikum je vyvolává, když dají gól, nebo mu naopak nějakým skvělým zákrokem zabrání. Ale aby se hvězdy týmu mohly v klidu věnovat své práci a fanoušci se mohli bavit, je třeba spousty dalších lidí, bez kterých by to nešlo. Sedmička představuje sedm z nich.
Marek Hrubýrytíř Vítek Ke každému hokejovému klubu patří hokejový maskot. Ve Vítkovicích je to rytíř Vítek, který každý zápas dělá radost především nejmenším fandům. „Je to super, když vidím rozzářené oči dětí, kterým rozdávám bonbóny,“ říká osmnáctiletý Marek Hrubý. Sympatický mladík přiznává, že sem tam nějaký bonbón skončí i v jeho puse. „Musím přece zjistit, jestli to, co dětem dávám, není zkažené,“ říká s úsměvem na rtu Hrubý, který už druhou sezonu na sebe obléká stříbrný kostým rytíře Vítka. Úkolem maskota je po celé utkání bavit lidi. Vítkovický rytíř se o to snaží, ale kostým mu moc nepomáhá.
„V kostýmu je docela horko a navíc ani moc nevidím, kam šlapu. Takže musím chodit opatrně. Nerad bych sebou někde švihl,“ prozrazuje Hrubý. Mladý muž fandil Vítkovicím už jako malý kluk. A fandí jim dodnes. I když ze samotných zápasů moc nevidí. „Když dělám maskota, hokej moc nevnímám. To ani nejde,“ říká Hrubý. Mladému studentovi není lhostejné ani to, jak budou vypadat další sezony. „Hodně se mluví o tom, že ve Vítkovicích skončí trenér Hadamczik, to by mě docela mrzelo. Kouč tady udělal kus práce,“ dodává Hrubý.
David Takáčkluk s lopatou Na stadioně zaujímá místo, které mu leckterý fanda závidí. Zápasy tráví mezi střídačkami a když z úst hlasatele zazní: ‚komerční přestávka‘, stává se s kamarády hvězdou okamžiku. Čtveřice mladých hokejistů vjíždí na led, aby uklidila sníh kolem branek a mantinelů. Desetiletému Davidu Takáčovi nevadí, že pořádně nevidí žádný zápas. „Baví mě, když můžu před tolika lidmi vyjet na led,“ říká Takáč. Ten už pátým rokem hraje za Vítkovice a touží jednou hrát taky play-off jako jeho hrdinové. „Nejraději mám Štefanku,“ vyhrkne Takáč. I on je stejně jako Juraj Štefanka útočník. A za pár let se třeba najde další mladík, který s pohledem upřeným na led pronese: „Nejraději mám Takáče.“
Klára Mrázkovákrásná dívka
Fit Fun cheerleaders, tak si říká roztomilé seskupení dívek, které se snaží každý zápas dostat hokejové fandy do varu. Patří mezi ně i pohledná osmnáctiletá blondýnka Klára Mrázková.
„Dříve jsem chodila na hokej jako každý fanoušek, ale vždycky se mi líbily roztleskávačky a toužila jsem být jako ony. To se mi nakonec povedlo,“ prozrazuje Mrázková.
Cheerleaders před každým utkáním play-off nastupují na led jako první a snaží se rozpumpovat diváky ještě před příchodem hráčů. „Není to sranda. Stává se, že některá z nás upadne. A to před tolika lidmi není příjemné,“ říká Mrázková.
O zábavu se starají i během zápasu „Někdy se k nám přidají i fanoušci, což je docela zábavné,“ směje se Mrázková. A kdo z týmu je podle ní nejlepší? „Jakub Štěpánek. Jen díky němu jsou Vítkovice v semifinále,“ myslí si roztleskávačka.
Tomáš Martínekvěrný fanoušek
Hokejové play-off, to je vrchol sezony i pro fandy. Jedním z nich je Tomáš Martínek, který je místopředseda vítkovického fan-klubu. Od roku 1997 se snaží být na každém utkání svého milovaného klubu a v hale chybí jen ve zcela výjimečných případech.
„Při play-off se snažíme, abychom hokejistům vytvořili ještě lepší atmosféru,“ říká Martínek.
Vítkovický kotel každé utkání chystá i choreo, které stojí třeba i tři tisíce korun. „Na tyhle věci máme fond, do kterého přispívají všichni z našeho fan klubu,“ uvádí Martínek.
Ten je docela zklamaný, že zatím žádný zápas play-off ve vítkovické ČEZ Aréně diváci nevyprodali. „Možná je to tím, že lístek je docela drahý,“ myslí si Martínek.
Šestadvacetiletý Martínek by se v budoucnu nebránil tomu, aby se Vítkovice přestěhovaly do menší haly. „Stadion Sareza v Porubě by byl ideální. Pořád by bylo plno, a atmosféra by byla daleko lepší,“ přeje si Martínek.
A jak dopadne letošní sezona? V tom má docela jasno. „Budeme hrát finále a v něm se utkáme s Pardubicemi,“ tipuje fanoušek týmu.
Vlastimil Bortlíčekdlouholetý rolbař Jednašedesátiletý muž s knírem pod nosem je nejstarším rolbařem ve Vítkovicích. V ČEZ Aréně žehlí led už od roku 1994. „Mám na starosti veškeré zámečnické práce plus úpravu ledu,“ popisuje Bortlíček svoji náplň práce. A ačkoli nechybí na jediném zápase, bojů na ledě si moc neužije. Při práci na to nemá čas. „Ze začátku mě to mrzelo, protože jsem býval obrovským fandou a pravidelně jsem chodil na hokej. Ale už jsem si zvykl,“ krčí rameny Bortlíček. Ve Vítkovicích zažil několik generací hráčů a mezi jeho oblíbence patřili Kaděra, Moravec nebo Irgl. „S těmi jsem vždy prohodil pár slovíček,“ vzpomíná Bortlíček. Na rolbaře si po prohraných zápasech naoko stěžují i hokejisté. „Vždycky říkají, že jsme jim špatně připravili led, ale my víme, že nás jen hecují,“ směje se pod knírem Bortlíček.
Jan Hořínekmuž s mikrofonem Už sedm let zápas co zápas vítá Jan Hořínek vítkovické fandy na zimním stadionu s mikrofonem v ruce a moderuje domácí zápasy. „Hokej mě neskutečně baví,“ říká Hořínek. Sám jej kdysi hrával, ale kvůli zranění musel skončit. „Snažím se aspoň tímto způsobem pomáhat,“ uvádí Hořínek. Mezi hráči má spoustu známých ale nejraději vzpomíná na Ivana Padělka. „Často jsme jezdili na ryby, byla s ním sranda,“ prozrazuje Hořínek. Jednačtyřicetiletý spíkr věří, že Vítkovice letos konečně získají titul. „Mužstvo tady na to je. Ale to tady bylo i loni, tak věřím, že se letos nic podobného nebude opakovat,“ vzpomíná Hořínek na loňské play-off, kdy Vítkovice ztratily prakticky vyhranou sérii se Slavií.
Josef Mezeradrsňák z ochranky Jeho místo je už třetím rokem mezi střídačkami, kde dohlíží na bezpečnost. Nikdo nepovolaný se nesmí dostat do blízkosti jak hráčů, tak rozhodčích. „Občas se stává, že musím u kabiny rozhodčích uklidňovat trenéry, kterým se nelíbí, jak sudí pískají. Někteří trenéři jsou hodně temperamentní, ale musím zaklepat, nikdy to nebylo nic vážného. Všechno se vždy vyřešilo domluvou,“ směje se Mezera. Urostlý chlap pochází z Českých Budějovic, ale před šestnácti lety se v Ostravě oženil. „Samozřejmě jsem fandil Budějkám, ale jsem převychovaný a na Vítkovice nedám dopustit,“ prohlašuje Mezera. Za tu dobu, co se pohybuje v blízkosti střídaček, už ho znají i hokejisté. „S hráči se normálně zdravíme. Vůbec nejblíže jsem ale měl k Marku Pincovi, když tady chytal,“ dodává Mezera. Užíváte si letošní play off v hokeji?
