Podzemní houba jelenka obecná je běžnou součástí jídelníčku divokých prasat. „Tato houba má mnohem větší schopnost zakoncentrovat radiocézium než půda, na které roste,“ popsal Dvořák. Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986. Radioaktivní mrak se se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou.
„Nad Šumavou tenkrát hodně pršelo, spolu s deštěm dopadlo na půdu poměrně velké množství radioaktivních látek,“ dodal Dvořák. Houba je podle něj radiocéziem doslova „nasáklá“.
Radioaktivní potrava může pro člověka znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze však podle Dvořáka mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok. „Vše samozřejmě záleží i na dědičných dispozicích a imunitě jedince,“ dodal. Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.
Jelenku obecnou člověk v půdě najde stěží, prasata ji však vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se zvířata nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi. „Nadlimitní hodnoty mají především selata a menší prasata, která se právě nejčastěji loví a konzumují,“ dodal odborník.
Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat znají i myslivci na německé straně Šumavy. Němci proto podle Dvořáka u každého zastřeleného kusu z této oblasti provádějí okamžitě měření na radioaktivitu. V případě sebemenšího překročení platí zákaz konzumace.
