Materiál na sochy hledá v odpadu | E15.cz

Materiál na sochy hledá v odpadu

Jitka Pavlíková

Share on Facebook Messenger
Plzeňský výtvarník rád pracuje se šrotem. Nelepí na sebe kov bez ladu a skladu. Jeho sochy odkazují k mýtickým postavám.

Litvínov / V litvínovské Galerii Radniční sklípek představil část své tvorby výtvarník Tom Kůs. Jeho díla jsou plná různých odkazů a záleží jen na lidech, jaké z nich si vyberou.

Výstava se jmenuje Vše. Troj + Dvourozměry. Co si pod tím mají lidé představit?

Výtvarná díla mají vždycky buď dva trigonometrické rozměry, to je list papíru nebo obraz, nebo můžou mít tři rozměry – jako socha. Kdybych tam vystavil i nějaké texty, musely by se k názvu přidat i bezrozměry.

Máte nejraději kov. Podle čeho si materiály vybíráte?

Můžu mluvit už o filozofii tvorby, i když to zní snobsky a převznešeně. Spočívá v tom, že klidně můžu jít na šroťák a nakoupit materiál. Nebo ho přinést z obchodu. Ale to nedělám, protože nechci. Hmota, s níž pracuji, je výhradně odpadem ze zahrad, půd, dvorků a chat mých přátel. Ty nejcennější kousky někde najdu nebo mi je odněkud přivleče můj synek. Takže když budu hledat pojmenování, je to proces recyklace.
Pro mě je železo materie. Můžu ho řezat, tvarovat i tesat. Nedávno jsem se zúčastnil akce, která propagovala recyklaci elektropřístrojů. Odmítl jsem lepit nějaké odpadky. Naopak jsem vystavil sochu, na kterou jsem byl hrdý. Nedělám to, co umělci v šedesátých letech.

Vidíte kus železa a napadne vás, co z něj bude?

Je to, jako když chce zamilovaný kluk napsat své milé účinný dopis. Hledá slova, pak třeba ve filmu slyší nějakou příhodnou frázi, a najednou má obrat přímo před očima. Teď něco o jedné soše vystavené v Litvínově. Má hruď tvořenou šupinami, což jsou všelijaké staré medaile. Hromadily se mi léta, jako ne moc něžné vzpomínky na bolševické roky. A k tomu přidám třeba telefon. Protože mi ho dlouho odposlouchávali, jako bych byl mafián.

Dojde lidem, jaké zkušenosti a zážitky vás vedly k vytvoření takové sochy?

S vnímáním každého uměleckého díla je to stejné. Máte chabou naději na přečtení desetiny toho, co jste chtěli říct. Čím je to obecnější, tím více lidí dokážete zaujmout.

Není vám pak líto, že lidé nemohou odhalit vaše vnitří pocity?

Umění není tolik o exhibici vašeho vnitřku. To spíš autor doufá, že vygeneruje obdobné myšlenkové toky, jaké měl on.

Proč rád modelujete vlkouna, tedy napůl člověka, napůl vlka, s různými předměty?

Jednak jsem se narodil ve Vlkonicích. Vlk je také motivem něčeho neporazitelného. Dalším důvodem je obrovská podobnost vlčí společenské struktury s lidskou. Koneckonců najdeme i spoustu odkazů na vlkovitost v mýtech a pohádkách.

Autor: Jitka Pavlíková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.