Mažoretky Prezioso Blatná se z původních několika tisíc talentovaných z Čech a Slovenska probojovaly až do finále soutěže Talentmánie. Mezi čtyřicítku nejlepších. Prezioso založily v roce 2004 čtyři studentky. Jsou choreografkami i manažerkami. Z pětasedmdesáti dívek jich v Bratislavě tančilo sedmadvacet, dívek ve věku od dvanácti do osmnácti let. O soutěži vypráví trenérka Jana Augustýnová a její svěřenkyně Šárka Bauerová a Evelyne Augierová.
Jaké byly první minuty poté, co vás těsně porazili Hybridi?
J. A.: Zklamání bylo, ale minimální. Převažovalo nadšení ze skvělého vystoupení a pozitivní ohlasy.
Kdy jste se do Talentmánie přihlašovaly?
J. A.: Už někdy v dubnu. Nejdřív si nás přijeli nafilmovat do Blatné a pak se ozvali, že nás vybrali. Následovalo druhé castingové kolo. To už jsme jely do Prahy. Odtud jsme postoupily na Soudný den do Milotic. Po něm vybrali do finálových večerů osmdesát lidí. Následovalo osm semifinále po pěti duelech. Měly jsme velkou konkurenci, protože se tam přihlašovaly skoro všechny mažoretky z celé republiky.
Znaly jste termíny jednotlivých semifinále?
J. A.: Neznaly. Od prvního, které bylo šetnáctého a sedmnáctého října, jsme čekaly, kdy nám zavolají. Musely jsem být stále připravené.
Mezitím jste asi jen trénovaly a pilovaly?
J. A.: Těch tréninků bylo určitě mnohem víc. Nahrávalo nám, že školy měly prázdniny.
S čím jste šly do castingů a do finále? Stačily jste nastudovat nové programy?
J. A.: Ne, to by nešlo stihnout. Kostýmy máme a co se týče sestav, upravujeme a obměňujeme naše původní.
Sledovaly jste soupeře?
J. A.: No jasně. Chtěly jsme být nejlepší. Ale nic jsme nekopírovaly, máme dost vlastních nápadů.
Podle čeho jste v šestitisícové Blatné vybíraly dívky?
J. A.: Razíme teorii, že dobrý trenér udělá z každého dítěte dobrou tanečnici. Talent je ovšem bonusem. Nezapomínejte, že své udělá i trénink. Ale mít pěknou postavu a postoj je samo o sobě motivační a držení těla, chůzi a další věci si dívky s sebou nesou do života.
Co se mažoretkám nejvíc na přípravách líbilo?
Š. B.: Asi líčení a česání, kdy se z nás rodily Barbíny.
Jaký byl Leoš Mareš naživo?
E. A.: Byla jsem mluvčí, takže jsem měla trochu strach, aby mě nezaskočil nějakou záludností. Musela jsem být pohotová. Ale líbil se nám.
Jaké přípravy předcházely semifinálovým a finálovým pořadům?
J. A.: Zkoušky a generálky. Před nimi jsme s dramaturgy, režiséry a kameramany dolaďovaly světla a ostatní.
Kdy byly dívky nejnervóznější?
Š. B.: Asi při nástupu na pódium. Na diváky jsme zvyklé, ale trochu nás mrazilo z toho, že to bude v televizi.
Měly jste nějaké vlastní fanoušky?
Š. B.: Měly. Někteří rodiče svírali kapesníky u televize, část jich malovala transparenty a jela do Bratislavy. Dostali ale místo za námi, takže jsme na sebe neviděli. Jen jsme je slyšely. Zpříjemnilo nám to atmosféru.
Co jste říkaly na porotu?
Š. B, E. A.: V semifinále nás překvapila hlavně pochvala od Pavola Habery. Ten totiž moc nechválil.
Jste mistryně Evropy, jdou tyto dvě soutěže srovnávat?
J. A.: Nejdou, protože je každá jiná. V televizi jsme se mohly ukázat nejen fanouškům mažoretkového sportu.
Připravila vám škola fanfáry?
E. A., Š. B.: Určitě. Přijala nás paní ředitelka a sklidily jsme spoustu gratulací.
Co bude následovat?
J. A.: Jdeme dál. Jsme členem mezinárodní asociace mažoretek. V té soutěžíme. Kromě toho vystupujeme na různých akcích, plesech. Na prázdniny máme nabídku do zahraničí.
