Dnes je Jaromír Kříž jen majitelem jedné středně velké firmy. ale jednou se o něm možná bude psát v učebnicích. a to ne proto, že před neslavným koncem zachránil výrobu jedné stavebnice. Je hezké, že tatínkové mohou nostalgicky kupovat Merkur svým potomkům, ale agenda Jaromíra Kříže je mnohem širší. Česká republika totiž těžila vždy hlavně z toho, že jsme zde měli hodně lidí technicky vzdělaných a manuálně šikovných. Dnešní mladá generace se svým vysedáváním u počítače, nechutí ke studiu na učebních oborech a zálibou v humanitních studiích konkurenceschopnosti naší země bohužel nepřidá. A právě tady vstupuje na scénu Merkur.
Kdy vlastně Merkur spatřil světlo světa?
Historie Merkuru sahá až k roku 1920, ale jelikož byl v roce 1948 znárodněn, dá se říct, že jeho novodobá historie začíná až po sametové revoluci. Já jsem vnukem majitele bývalé tkalcovny ze stejného města, kde se vyráběl Merkur. Rozhodl jsem se ucházet o navrácení dědovy továrny a rozjet výrobu Merkuru. Jistým způsobem jsem se podílel na schválení zákona o privatizaci. Spolu třeba s panem Petrofem jsem byl členem iniciativy bývalých vlastníků a jejich potomků, kteří usilovali o navrácení majetku, aby mohli podnikat v tom, co bylo v roce 1948 přerušeno. Začátky zprovoznění kovovýroby byly těžké, protože prostory byly patnáct let opuštěné a zdevastované. Navíc jsem neměl pracovníky a přitom jsem potřeboval něco vyrobit, ale podnik už byl půl roku v likvidaci. Stroje na výrobu, které zde byly, jsem si mohl jen pronajmout, a když už se mi to podařilo, tak po deseti dnech byl vyhlášen první konkurz v republice v našich novodobých dějinách právě na tu firmu, od které jsem si to pronajal. Já tehdy nevěděl, jestli toho nemám raději nechat. Nakonec se mi podařilo vyjednat s věřitelským výborem a soudy, aby výroba byla zachována. Ale nepřízeň osudu pokračovala, protože mezitím skončila francouzská firma Mékano, která měla podobné stavebnice jako Merkur a částečně je odkoupili Japonci, kteří se tvrdě chtěli zbavit konkurence. Museli jsme tu čelit i podnikové špionáži, nabídkám odkupů a dalším věcem. Dnes jsme ale firma o 65 zaměstnancích s velkým zastoupením mladých lidí, kteří to berou jako srdeční záležitost. Samozřejmě, nejsme nějaký obrovský kolos. Ale děláme kovovýrobu pro řadu účelů, nejen pro Merkur.
Takže vaše firma nevyrábí jen stavebnice?
Vyrábíme i modely vláčků, které se pokoušíme vrátit do dětských pokojů, aby nezůstaly jen na stojanech modelářů. O vláčky je velký zájem hlavně z Německa. Mohli jsme být v jejich výrobě dál, ale bohužel jsme měli problém získat nákladné nástroje. Zažádal jsem tehdy o úvěr, vše proběhlo v pořádku, ale asi den po schválení byly u Investiční a poštovní banky samopaly a já měl po úvěru. A z ČSOB, která převzala správu nad IPB, se mi vysmáli, že mají teď jiné starosti.
Jak Merkur může konkurovat počítačům a mobilům, s nimiž si dnes děti hrají nejvíc?
Zhruba před čtyřmi roky, když se začalo mluvit o tom, že česká mládež nemá zájem o techniku, že chybí technické vzdělání, jsem si řekl, že by bylo dobré vytvářet učební pomůcky. Protože Merkur se kdysi používal právě pro technickou výuku a zručnost. Vloni jsme rozjeli sériovou výrobu pro učební pomůcky dětem ze základních a středních škol. Hlavně jde o mechanické roboty. Jak totiž řekl Konfucius: „Když to uslyšíš, tak to zapomeneš. Když to uvidíš, tak si to zapamatuješ. A když to vyzkoušíš, tak tomu porozumíš.“ Ta praktická zkušenost, technické myšlení, trojrozměrné vidění mladým lidem chybí. Sám prezident akademie věd prohlásil, že máme spoustu vysokoškoláků, kteří mají výborné znalosti, ale když jim dáte šroubovák do ruky, tak nevědí, co s ním.
Opravdu jsme na tom tak špatně?
Česko se velmi propadá ve vzdělanosti. Ze 60 zemí hodnocených podle OECD se v růstu vzdělanosti propadlo na poslední místo. Mladí dnes chodí raději na humanitní obory, což je tím, že se u nich od mládí nerozvíjí zájem o techniku. Na bývalého premiéra Nečase se obrátily významné firmy jako Siemens nebo ČEZ a žádaly, aby se s tím začalo něco dělat. Jinak Česko přestane být konkurenceschopné. Prostě nebudeme mít technické odborníky. Takže Merkur je vlastně víc než hračka…
Co to je hračka?
Je to předmět, který umožňuje dítěti poznání. Díky němu dítě napodobuje jednání dospělého člověka, což je základ učení. Hračka vás připravuje na život. Když bude mít v ruce pistolky, tak se připravuje na zabíjení. My nabízíme třeba roboty nebo robotické ruky. Jedna ruka dokonce sloužila na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Kladně. Tam se učí studenti naprogramovat ruku na počítačích. Dál tady máme pro středoškoláky robota Alfa, který je pomocí tří čidel schopný se vést po čáře, kterou mu uděláte na podlahu. Funguje na platformě procesoru Atmel, Arduino nebo Netduino. Ještě tu je RC robot neboli Remote Control, dálkově ovládaný. Tím si student sám vyrobí robota s přijímačem a sám si sestaví vysílačku podle jednoduchého manuálu, aniž by musel mít velké znalosti. Jakmile s tím mladí začnou, sami se učí dál, začnou si vyhledávat, takže takový první robot v jejich životě je hodně postrčí vpřed.
Merkur a ti druzí
Stavebnice jsou naším společníkem už od 19. století. Zpočátku byly kamenné a dřevěné. Jednu z prvních stavebnic si nechal patentovat i letecký průkopník Otto Lilienthal. Později vznikaly stavebnice kovové a slavné Lego, ač jeho myšlenka se v hlavě Dána Christiansena zrodila už ve 30. letech 20. století, proslavilo plastikové (zprvu celuloidové) kostičky až po druhé světové válce. S českým Merkurem si ale děti hrály dávno před Legem, poprvé si Merkur vyzkoušely v roce 1925. Počátky stavebnice se datují k roku 1920, kdy Jaroslav Vancl založil v Polici nad Metují firmu Inventor. Původní systém spojování dílů kovovými háčky firma nahradila novým systémem: šroubky a matičkami.Synonymem pro stavebnici je dnes ovšem Lego, které za dlouhý čas prošlo nesčetnými inovacemi. Generace Husákových dětí si vyhrála s jeho poměrně podařenou východoněmeckou obdobou značky PeBe. Lego milují děti na celém světě i přesto, že se podle zjištění sociologů lego-panáčci stále víc mračí. Populární stavebnice se vyrábí například i v Kladně.
Jak ještě spojujete počítače s Merkurem?
Mládež se zaměřuje na počítače, to je jasné. Ale my se snažíme vytvořit podmínky, aby ten počítač nebo mobil využívali k ovládání reálné věci. Vytváříme stavebnicový systém s názvem Merkur Profi, který je univerzální, má neustále možnost dalšího rozšiřování a lze ho využít na všechny technické obory jako matematika, mechanika, fyzika, statika, IT a další. Pořádá-me ve spolupráci s panem Jiřím Mládkem po Čechách mnoho putovních výstav. Překvapuje mě, jak jsou navštěvované a jak lidé žasnou, že se Merkur stále ještě vyrábí. A hlavně, rodiče a prarodiče se to nejen z nostalgie pokoušejí vrátit mezi potomky. Do samotného muzea zde v Polici nad Metují proudí v létě spousta rodin.
Získali jste ocenění „Inovace roku 2012“. Za co konkrétně?
Za stavebnicový výukový systém Merkur Education. Pokračujeme ve vývoji stavebnicových systémů robotů, které jsou buď autonomní, nebo ovládané vysílačkami či chytrými telefony. Spolupracujeme s Microsoftem, Nokií, Siemensem, proto jsme se dostali svým rozsahem a možnostmi na světovou špičku. Například Škoda Auto chce na školách v Mladé Boleslavi a v dalších městech, kde mají automobilky, podpořit technické učení na základních školách a zřídit pro studenty středních škol mechatronické učebny, kde si studenti v menším měřítku mohou vyrábět různé stroje. Firmy jako Siemens a Bosch a další si uvědomují, že chybí technici a podporují technické vzdělání na základních a středních školách.
Má zájem i stát?
Spolupracujeme s ministerstvem školství, ale smutné je, že větší zájem je v zahraničí. Už dovážíme nějaké komponenty do rakouských škol, kde je perfektní systém technického vzdělávání. Dokonce tu byli Japonci, kteří prý také trpí nedostatkem manuální zručnosti mladých. Ale největší úspěch máme v Estonsku, kde byl Merkur implementován do národně výchovného technického programu. Mimochodem, Estonsko má největší ekonomický růst a technický pokrok v Evropě.
S Merkurem vyrobil Otto Wichterle kontaktní čočky. Máme zde nějaké nové vynálezce?
Aleš Stejskal v patnácti letech vyrobil převážně z Merkuru zařízení, na němž dělal různé experimenty na usměrňování nanovláken. Ve Spojených státech s tím dokonce získal ocenění za nejlepšího mladého vědce planety za rok 2011. Studenti z gymnázia v Litomyšli z Merkuru vytvořili robota, se kterým jeli do Spojených států na soutěž robotiky. Stroj se cestou na soutěž rozbil, ale oni udivili porotu tím, jak si to dokázali lehce na koleně sami spravit. Kdežto ostatní světové týmy měly s sebou party dospěláků s velkým zázemím. Nakonec ti naši studenti mezi patnácti stovkami soutěžících ze šedesáti zemí zvítězili.
