Město krav a olympioniků. Italské Livigno bude hostit největší sportovní svátek, předtím ale patřilo skotu

Cesta sem trvá z Milána přes tři hodiny. Nejdřív je to rovina, postupem času však čím dál víc zatáčí a stoupá. Do Livigna vedou tři trasy, my jedeme tou, která vede přes Švýcarsko. V zimě bývá zavřená a vlastně ani není čemu se divit. Silnice je úzká, pod ní je většinou sráz, a hned jak překročíme švýcarskou hranici, začne sněžit. Přitom v italské horské obci, kam směřujeme, v čase naší cesty teprve končí léto. Poznat to je ani ne proto, že by teploty klesly dolů. Léto v Livignu končí tehdy, když krávy scházejí z hor dolů do údolí. 

Livigno je malé horské středisko na severu Itálie. Žije tu přes šest tisíc obyvatel. Ještě v šedesátých letech 20. století to byla jedna z nejchudších oblastí Itálie. Dnes jde o rezort, který by se v budoucnu rád srovnával s luxusními horskými destinacemi, jako je například švýcarský Svatý Mořic. Ten je o něco menší, zato tam každoročně přijíždějí světoví miliardáři. Livigno si můžeme představit o stupeň pod ním – nejde ještě o luxusní, ale určitě o prémiovou lokalitu. 

Podobná škatulka ale horskému městečku nebrání, aby si občas připomenulo, jaké to je mít slámu nejen v botách, ale i v ulicích. To když do centra obce, jež lemují obchody luxusních značek, jako je Hugo Boss, Armani, UGG, Guess nebo Furla, vyrazí farmáři se svými kravami. Alpen Fest se tady koná už víc než dvacet let a je to slavnost, která zakončuje letní sezonu. Krátce po ní se to tu změní v ospalé městečko, kdy zavřou nejen prodejci suvenýrů, ale i značkové módní obchody a místní si dají na několik týdnů volno. Před sebou mají zimní sezonu a největší příval turistů. 

Dobytek s čelenkou a Armani

V sobotu ráno se to na plácku před místním kostelem hemží. Ze všech směrů do okolí přicházejí turisté, kteří si nechtějí nechat zakončení sezony ujít. Místní se pak většinou srocují na onom plácku. Oblečení jsou hezky postaru, v kostkovaných košilích, vestách a plátěných kalhotách. Někteří mají na zádech velkou bandasku, jiní se opírají o hůl jako Krakonoš. Jen boty a někdy také mobily připomínají, že tohle je 21. století. Lidé s sebou přivádějí nazdobená zvířata. Krávy mají na hlavě květinové čelenky nebo umně zhotovenou ozdobu z jehličí a u krku se jim houpou obrovské zdobené zvonce. Pouze tele, které slávu zažívá evidentně poprvé, zůstalo tak, jak ho Pán Bůh stvořil. Působí značně zmateně a nemotorně poskakuje. Kozy sem vyrazily s kloboučky nebo se zdobenými opasky, další mají zářivě barevné havajské věnce. 

Zdobení neušli osli, kteří za sebou táhnou zemědělský povoz, na němž se veze nejen pastevecký pes, ale také slepice. Ty se choulí v kleci na nazdobených kárkách. Snad jen koně si tento den zachovali přirozenou podobu, byť někteří z nich neunikli květinovým postrojům. 

Tahle parta, čítající vyšší desítky zvířat a nižší desítky lidí, se v jednu chvíli rozejde a vydá se na procesí. Krávy na jeho začátku je potřeba trochu popostrčit. Zvonce se divoce rozezvučí, kam se hrabou ty kostelní. Jezevčík, kterého přivedl na podívanou jeho pán, kňučí, jako by ho na nože brali. Dobrou minutu trvá, než projde asi třicítka hnědých koz. 

Narodili jsme se s kravami

Průvod vede napříč městečkem, a to přímo po hlavní třídě. Kolem dokola jsou pětihvězdičkové hotely, luxusní horské chaty, parfumerie či vybrané restaurace. Sem tam se nějaká ta kráva vzepře, to pak musejí kluky u vedení střídat dědové, kteří svedou bezhlavé zvíře ukočírovat. Promenáda směřuje na louku jen kousek od centra města, kde jsou ohradníky. V tom hlavním jednotliví farmáři představují svoje nazdobené zvířectvo. Ti nejlepší vyhrají. 

„Narodili jsme se s kravami,“ říkají zástupci nejmladší generace farmářů. Ať je to Mathias, Raffaele nebo Samuele, ti všichni zůstávají se svými rodiči v horách celé léto. Žijí v horských chatách, které je vidět v kopcích, a hlídají tam krávy. Jejich rodiny vyrábějí máslo, sýry, prodávají mléko. Všechny produkty jsou na Alpen Festu samozřejmě k dostání. 

Účastníci festivalu se později scházejí ve velkém bílém stanu, kde se podává oběd. Na menu jsou chody poskládané právě z lokálních surovin. Jako předkrm se podává carpaccio z telecí hlavy s petrželovou emulzí a plátky sýra z místní mlékárny Latteria di Livigno, která se nachází v 1 800 metrech nadmořské výšky. Následuje vepřový krk a orzotto s krémovou kopřivovou omáčkou, se sýrem a hříbky. Dezert je ricottová zmrzlina s malinovým přelivem. Sobotou Alpen Fest nekončí. Druhý den se koná také v Trepalle, což je část Livigna umístěná víc v horách. 

Jezdí sem i Michelin

Na oběd do bílého stanu zašel také Fabio Giacomelli. Jeho rodina stavěla v Livignu v šedesátých letech první hotely. „Od té doby tu náš byznys rozvíjíme,“ vypráví Fabio. „Můj táta byl stavitel a postavil tu několik hotelů. Řekl si, když se do toho pouštějí všichni ostatní, pak já taky,“ pokračuje. Sedmým hotelem, který tady vznikl, byla v roce 1962 Concordia a provozovat ji začal právě Fabiův otec. Stále ji v centru města najdete, dnes je to čtyřhvězdičkový hotel. O tři roky později se v Livignu postavil první lyžařský vlek a od té doby sem jezdí turisté z různých zemí. Nejdřív Němci nebo Angličané, časem přibyli také cestovatelé z Beneluxu i Češi a Slováci. Ti sem jezdí hlavně v zimě. 

V současné době vlastní rodina Giacomelliových v Livignu tři hotely a pět restaurací. Jednou z nich je finediningová Stua Noa, kterou do svých doporučení zařadil michelinský průvodce. Na první hvězdu zatím restaurace ještě čeká. Stejně jako další restaurace rodiny Giacomelliových Stua da Legn v hotelu Lac Salin Spa & Mountain Resort. Ta jako jedna z prvních přinesla do Livigna čistě vegetariánskou a veganskou kuchyni. 

Na skvělé jídlo tu ale narazíte prakticky všude. Místní specialitou jsou pizzoccheri, speciální krátké pohankové těstoviny, které se vaří s bramborami, kapustou a se sýrem. Ve zmiňované Latterii, kde je obchod s místními farmářskými produkty, se přes den podávají různé sendviče či saláty, večer tu člověk narazí na lokální speciality, například smažené kostičky sýra obalované v pohankové mouce. Sázkou na jistotu je ale obložená mísa složená ze sýrů a prosciutta. Za zmínku stojí ještě jedna věc. V Tea del Vidal, což je stará horská chata (tea znamená italsky chata), vznikl před čtyřiceti lety známý lyžařský nápoj Bombardino. 

Po Super-G olympiáda

Zimní sezona začala v Livignu 21. listopadu. Letos je ve znamení velkých událostí. Po Vánocích se tady konal vůbec poprvé závod Světového poháru mužů v Super-G. Má jít o jednu z technicky nejnáročnějších tratí sezony. Cíl se nachází v centru města. „Pořádání Světového poháru umožňuje Livignu vstoupit do vybraného okruhu středisek. Je to významná akce, a to nejen ze sportovního hlediska,“ říká Tommaso Barbarisi z místní turistické kanceláře. 

V únoru bude městečko hostit ještě větší událost – část zimních olympijských her v Miláně a Cortině d’Ampezzo. V místních horách bude zázemí pro snowboardové a freestyle lyžařské akce. S tím souvisejí stavební jeřáby, které je tu často vidět. Aktuálně se v místě buduje akrobatický areál Livigno Aerials and Moguls a rovněž freestylový areál. „Vznikne tady také nové podzemní parkoviště s 500 místy, které bude zakryté sjezdovkami, takže nebude rušit výhled na město,“ líčí Barbarisi. Zároveň je v plánu propojit sjezdovky na dvou stranách obce, aby je lyžaři mohli přejet, aniž by museli sundat lyže. Modernější bude brzy i místní zdravotní středisko. 

Paradoxně v Livignu nerostou nové luxusní hotely. Město se vydalo cestou modernizace. Rekonstruovaná ubytování budou splňovat nároky na ubytování olympioniků, ale nevznikne žádná olympijská vesnice. Jediné novostavby by měly být dočasné, opravy ale převažují. „Livigno bude po dobu jednoho měsíce v centru pozornosti, rezort se tak stane známým po celém světě a otevře se novým trhům,“ shrnuje očekávání Barbarisi. 

Olympioniky tu potkáte už dnes. Trénují mimo jiné ve sportovním středisku Aquagranda, obrovském centru, jednom z největších v Evropě. Na ploše deset tisíc metrů čtverečních je fitness, bazén a wellness centrum. Od října 2022 je to oficiální přípravné centrum pro olympijské hry. Cesta sem vede podél řeky Spöl, jíž se přezdívá Aqua Granda. Až po ní půjdete, možná se vám bude zdát, že slyšíte zvonce. Inu, docela běžně se tady pasou krávy.