Vždy o krok před policií. Pašeráci činí kokain neviditelným a v tajných loděnicích staví narkoponorky
- Nálezy kokainu ve velkých evropských přístavech klesají, ale zřejmě to není dobrá zpráva.
- Tajné loděnice v jihoamerické džungli produkují i velmi sofistikované poloponorky, se kterými mají radary potíže.
- Kokain se dá ukrýt prakticky do všeho, z nosičů ho gangy extrahují v laboratořích.
Tak jako se armády musejí neustále přizpůsobovat době a vyvíjet stále modernější zbraně, jsou pod tlakem i pašeráci drog ve svém věčném boji s policií. Zejména v případě výnosného obchodu s kokainem pro Evropu jsou zločinecké gangy velmi vynalézavé.
Europol v těchto dnech zveřejnil zprávu o tom, jak se přizpůsobují snaze odhalit narkotika v hlavních branách na starý kontinent. Jejich taktika zahrnuje nové trasy i unikátní metody a prostředky k přepravě nákladu.
Kokain je po marihuaně druhou nejužívanější drogou v Evropě. Odhadnout velikost trhu s ním je ale vzhledem k povaze zboží nesnadné. Odborníci dlouho poukazovali na to, že množství zabavené látky na kontinentu stále roste, což podle nich svědčilo i o stoupajícím objemu obchodů a konzumace. Tyto hypotézy podporovaly i nálezy kokainu v odpadních vodách. V posledních letech se ale trend otočil.
Adaptace zločinců je rychlá
„Objem kokainu zabaveného v severozápadních evropských přístavech v posledních dvou letech výrazně klesl po deseti letech stabilního nárůstu. V letech 2023 až 2024 Rotterdam vykázal zhruba čtyřicetiprocentní pokles zabaveného kokainu, Antverpy propad o více než šedesát procent. A Německo s Hamburkem jako hlavním vstupním bodem do země hlásí snížení o více než polovinu. Tento trend pokračoval i v roce 2025,“ uváděla na podzim zpráva nevládní organizace Global Initiative Against Transnational Organized Crime (GI-TOC). Tyto tři přístavy přitom byly v minulosti hlavní branou kokainu do Evropy.
Experti jsou však přesvědčeni, že nejde o dobrou zprávu, ale o ukázku adaptace zločinců. „S tím, jak neustále utahujeme smyčku kolem zločineckých sítí, které obchodují s nelegálními drogami, nacházejí stále vynalézavější a rozmanitější způsoby, jak do EU dostat kokain a další omamné látky,“ připouští i eurokomisař pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner.
Velké přístavy v minulosti investovaly mnoho prostředků do potírání pašování. Gangy si uvědomily rizika větších nákladů a přešly nejspíš na menší zásilky, které posílají k zákazníkům přes jiná, méně rušná vstupní místa. „Kontinent zažívá novou expanzi směrem k severní Evropě, Baltskému moři a jihovýchodní Evropě, například přes přístavy ve Švédsku, Polsku, Řecku a Turecku,“ podotýká GI-TOC. Dodává, že bezpečnostní opatření v podstatě rozšířila problém do celé Evropy.
Kolumbie je zdrojem většiny kokainu
Přibližně dvě třetiny světového kokainu pocházejí z Kolumbie. Zemi to generuje zhruba patnáct miliard dolarů ročně, což představuje více než čtyři procenta HDP. Tedy stejně jako například stavební sektor. Dalšími velkými pěstiteli koky jsou Peru a Bolívie. Drogy se následně pašují do velkých pobřežních měst po celé Jižní Americe, odkud směřují různými cestami dál do Evropy, často z Ekvádoru společně s ovocem.
Z Latinské Ameriky narkotika převážejí takzvané mateřské lodě, ze kterých se kokain posléze překládá na dceřiná plavidla u pobřeží západní Afriky. Slouží k tomu různé typy lodí od kontejnerových lodí a tankerů přes remorkéry po rybářské i rekreační. Z Afriky nebo Kanárských ostrovů pak míří do různých míst v Evropě od Andalusie po Balt a Británii. Často na speciálně upravených rychlých člunech.
Zvláštním prostředkem pro pašování drog jsou také poloponorky, vyrobené speciálně za účelem obchodování s kokainem. Takzvané narkoponorky mají původ už v osmdesátých letech, ale jsou stále sofistikovanější a schopnější urazit delší vzdálenosti. Vyrábějí se z materiálů, se kterými zápasí radary, chladí výfukové plyny, aby byly méně náchylné k detekci termokamerou, a nezanechávají za sebou téměř žádnou brázdu.
Loděnice v kolumbijské džungli
Jejich barva se liší podle destinace. Poloponorky pro Pacifik jsou spíše tyrkysové, pro Atlantik tmavě modré nebo šedé. Některé mají posádku, jiné jsou autonomní, modernější verze jsou téměř plně ponořitelné.
Cena jednoho plavidla začíná na 150 tisících dolarů, ale většinou jde o kusy za jeden až dva miliony. „Historicky se různé typy poloponorek obvykle používaly pro kratší cesty v Latinské Americe. Vylepšení plavidel však usnadnilo jejich vstup do Atlantiku,“ uvedl Europol.
Většina ponorek se staví v desítkách loděnic v husté kolumbijské džungli, ukrytých hluboko v ústí klikatých řek na pacifickém pobřeží. „Každá tajná loděnice je malým centrem kriminálního podnikání, které sdružuje dodavatele drog, zručné řemeslníky, námořní inženýry, námořníky a bezpečnostní pracovníky,“ uvádí think tank Insight Crime. Další podobné loděnice podle něj existují v Brazílii, Venezuele nebo Guyaně.
Některá obzvláště sofistikovaná plavidla však byla zřejmě postavena ve vnitrozemí Jižní Ameriky, kde je lepší přístup k materiálům a kvalifikované pracovní síle. Právě ta nejspíš míří do Evropy, jejich první transatlantická cesta byla zdokumentována v roce 2019. V roce 2024 policisté poprvé zaznamenali pokus narkoponorky dostat se s pěti tunami kokainu přes Tichý oceán do Austrálie.
Rekordní nález na plavidle u Azor
Portugalské úřady před pár dny oznámily, že se jim podařilo zadržet dosud rekordní téměř devítitunový náklad kokainu v poloponorce poblíž Azorských ostrovů. V obtížných povětrnostních podmínkách policii pomáhalo námořnictvo a letectvo, stejně tak i britské a americké úřady. Plavidlo se nakonec potopilo.
„Připlulo z Latinské Ameriky a jeho posádku tvořili čtyři cizinci. Převáželo 300 balíků kokainu,“ sdělila policie. Portugalská média vyčíslila hodnotu zadržených narkotik až na 600 milionů eur.
Ilegální zboží se také často pašuje v trupech lodí nebo se na ně připevňuje pod čáru ponoru pomocí magnetů nebo přivařováním. Nosiče se liší, někdy jde o malé magnetické krabičky, jindy připomínají torpéda. K jejich vyzvednutí jsou zapotřebí potápěči. Gangy používají ke své činnosti i další prostředky, jako jsou drony a heliové balóny.
Pašeráci se bezpečnostním složkám snaží také ztížit detekci drog pomocí skenerů a psů. Kokain se obvykle pašuje v kilogramových cihlách uložených mezi legálním zbožím v kontejnerech. Specialitou je pak ukrývání omamných látek do průmyslových zařízení a strojů. Slouží k tomu „přirozené“ nebo speciálně zřízené otvory ve složitých součástkách. Evropští policisté například nalezli téměř tunu kokainu v drtiči kamene, což si vyžadovalo úplnou demontáž stroje.
Kokain v kůži nebo v uhlí
Gangy ale také drogu vpravují do jiných látek. „Pomocí této metody se kokain zapracovává nebo chemicky váže s pevnými nebo tekutými legitimními nosiči, jako jsou potraviny, plasty, textilie, dřevěné uhlí a karton,“ tvrdí evropský policejní úřad. Nedávno policisté rozbili síť zločinců, která takto manipulovala s hovězí kůží. Další populární metodou je mražení kokainu, což jej opět činí hůře vystopovatelným. Jeden z gangů ho ukrýval v tenkých plátcích ve zmraženém prášku z juky.
Tyto metody si ovšem žádají i laboratoře v EU, aby mohl být kokain z nosičů extrahován. Nejprve byla tato pracoviště soustředěna do Španělska, nyní se objevují v dalších evropských zemích. Často v nich působí dovezení specialisté z Jižní Ameriky, což je z pohledu bezpečnostních orgánů vysoce problematické.
„Nárůst počtu laboratoří na zpracování kokainu v Evropě je doprovázen rostoucí přítomností latinskoamerických zločineckých organizací, jako je brazilský Primeiro Comando da Capital, kolumbijský Clan del Golfo a mexický kartel Sinaloa,“ varoval GI-TOC. To s sebou nese i rostoucí riziko výroby dalších typů omamných látek a drogového násilí.
