Michaela Karsten: Jak mít nejlepší paměť na světě

Michaela Karsten si za půl hodiny dokáže zapamatovat 1620 binárních čísel, za 15 minut 78 abstraktních obrazců a za 99 sekund 52 kanastových karet. Z vystudované lékařky se díky fascinaci mozkem stala několikanásobná mistryně světa v paměťových schopnostech, autorka řady knih na téma paměti a vyhledávaná trenérka, s jejíž pomocí si zapamatujete cokoliv. Se ZENem si povídala o tom, co má a nemá ráda paměť, jestli je možné ji zahltit a jak zvyšovat její výkon.

Jak se člověk stane šampionem v paměťovém tréninku?

Už při studiu mě extremně zajímal lidský mozek. O paměťových technikách se tehdy nic nevědělo, ale i přesto jsem nevědomky některé z nich používala. Jednou jsem pak viděla paměťové show, kde ukazovali, jak si za krátkou dobu zapamatovat stomístné číslo. Říkala jsem si, že za tím musí být nějaký trik. Pídila jsem se po tom a dostala se do kontaktu s člověkem, který to tam tehdy předváděl. Dozvěděla jsem se, že tréninkem je opravdu možné zvýšit paměťový výkon a že na to existují přesné techniky. A tak jsem začala trénovat.

Sama sebe, nebo jste měla trenéry?

Trénovala jsem sama, ale měla jsem i mentory. Mezi jinými svého muže, který byl tím, koho jsem tehdy viděla v oné paměťové show. On byl prvním zdrojem informací, protože literatura u nás ještě neexistovala. Na mezinárodním mistrovství jsem se pak seznámila s hlavním organizátorem Tonym Buzanem, který je autorem známých myšlenkových map, jež používají podnikatelé nebo manažeři. Radili mi, jak trénovat, a spolu jsme začali vytvářet softwarové programy na speciální paměťové disciplíny. Například na disciplínu auditiv, jejímž cílem je zapamatovat si co nejvíc číslic, které někdo každou sekundu vyhlašuje.

Nakolik genetika ovlivňuje dobrou paměť?

Genetika určitě hraje roli. Ten, kdo má přirozeně dobrou paměť, má startovní linii jinde než někdo průměrný. Ale samozřejmě pokud ten průměrný je schopen dostatečně trénovat, může toho výjimečného porazit. Je potřeba rozlišovat pojem paměťový výkon a přirozená paměť. Tréninkem jsem schopna zvýšit paměťový výkon klidně o 500–600 %, ale přirozenou paměť, která je dána geneticky, dokážu vylepšit pouze o 20–30 %. Geneticky je nám dáno, že se pohybujeme, a já můžu buď jít, nebo běžet, anebo můžu použít auto či letadlo. To, co já nabízím se svými tréninky, je ten transportní prostředek, kterým se dá ošálit slabá stránka přirozené paměti.

Hrozí vám přeplnění paměti, nebo je její kapacita neomezená?

K přeplnění by mohlo dojít u osob, které nepatří do úplně normální populace, jako třeba autista nebo idiot savant, což je člověk s IQ mezi 20 a 30 body. Tito lidé mají něco jako fotografickou paměť a jsou schopni si spoustu věcí pamatovat. Nefunguje jim ale určitý filtrační mechanismus, a tak se dá mluvit o zahlcení mozku. Já jsem ale normální člověk, jen jsem zjistila, že existují techniky na zvyšování výkonu paměti. Stejně jako osoba, která si jde do fitness zvýšit kondici.

Proč se tedy místo fitness věnujete zrovna těm paměťovým technikám?

Mě fascinuje mozek jako takový. Na našich soutěžích například vidím, že se výkony rok od roku zvyšují. Strategie jsou stejné, ale změnou intenzity tréninku se soutěžící dokážou pořád zlepšovat. A já si kladu otázku, jestli je nějaký limit, kdy už mozek nemůže dál. To je pro mne výzva.

Má některé etnikum či národnost větší předpoklady pro lepší paměťový výkon?

To je zajímavá otázka. Nikdy jsem se tím cíleně nezabývala, ale myslím si, že stejně jako v jakémkoliv jiném sportu hraje velkou roli disciplína. A v tom jsou třeba Němci opravdu dobří, protože jsou v tom duchu vychováváni. Je to dáno mentalitou a výchovou. Například pro Asiaty je mozek, mentální svět a vzdělání nesmírně důležité. Kolikrát jsem se ptala, proč tomu tak je, a říkali mi, že díky vzdělání mohou vydělat peníze a zajistit nejen svůj důchod, ale i důchod svých rodičů. Sociální systém je tam postaven tak, že to je jediná šance, jak se dostat nad průměr.

Rozlišujete při tréninku ukládání informací do krátkodobé a dlouhodobé paměti?

Ano, a rozlišuje se dokonce tzv. ultrakrátká paměť neboli senzorická. To je to, co nejdřív pojmou naše smysly. Ty přijmou informaci a pohrají si s ní v místě krátkodobé paměti, které říkáme pracovní. To je místo, kde dochází k filtraci a posunu některých informací dál do dlouhodobé paměti. To, co popisuji, je ale jen hypotetický model. Vědci toho sice spoustu o paměti a mozku vědí, ale nikdo nedokáže říct, jestli to tak je stoprocentně.

Rozhodujete se v průběhu učení vědomě o tom, co pustíte dál a co ne?

Já dokážu vědomě rozhodnout, jestli jsem, nebo nejsem v plné koncentraci. Tím pádem dokážu částečně ovlivnit, jestli toho do dlouhodobé paměti půjde víc, nebo míň. Jistý filtr dělám také tím, jak se učím, jestli třeba používám barevné fixy na označení důležitého. To pak určuje to, co si chci a co nechci podržet.

Jaké externí faktory mají na paměť vliv?

Těch je spousta. Třeba hluk. Lidé, kteří žijí ve velkoměstě, si na něj dokážou zvyknout a už jej ani nevnímají. Já jsem si to uvědomila, když jsme bydleli v Mnichově a pak jsme se přestěhovali. Od té doby, co bydlíme kousek od lesa, mi stačí přijet jen do Prahy a už cítím ten stres a hluk. Je důležité, aby o tom věděli lidé, kteří do Prahy dojíždějí za prací a bydlí v menší vesnici. Přijedou do práce, kde je open space, jsou otevřená okna, kterými proudí hluk, do toho pořád někdo telefonuje. Jak se potom mají koncentrovat? A když není koncentrace, paměťový výkon se snižuje. Dalším faktorem je spánková hygiena. Pro dnešek je typické, že spousta lidí pracuje s laptopem ještě v posteli ve strachu, co bude příští den. Strach pak existuje i ve spánkovém cyklu a mozek si neodpočine. Já to ve svých třiačtyřiceti cítím na řeči. Jak se nevyspím, špatně se mi mluví. Nejdříve selže koncentrace a pak následují výpadky paměti.

Michaela Karsten | Jana Tapio a Dorota Velek

Jaké techniky používáte pro zvyšování paměťového výkonu?

Třeba metodu paměťových cest neboli loci cest. Vznikla někdy před 2500 lety a podle Cicera je její podstatou schopnost člověka se někam mentálně katapultovat a ten prostor si představit. To znamená, že významnou roli při ní hraje vizualizace. Katapultujete se někam do známého prostředí a tam vyhledáváte nějaká konkrétní místa. Třeba k vám domů. Tam si představíte padesát věcí, které na sebe logicky navazují, jak se prostorem pohybujete. Na ty předměty pak mentálně nalepujete klíčové informace. Je to výborná strategie při přípravě prezentace, kde si musíte zapamatovat pořadí slidů. Prvním místem jsou třeba dveře a bod v prezentaci je finance. Tak si představím dveře polepené bankovkami. Zadruhé chci najít nového zaměstnance a druhé místo v mé mentální cestě je botník, tak si představím, jak si na něm ten nový zaměstnanec vyzouvá boty. Tím, že znám mentální cestu, která je připravená dopředu, je mnohem jednodušší vybavit si informaci, kterou jsem k ní přiřadila.

A když se pak připravujete na další prezentaci, tak si uděláte novou cestu, nebo tu starou nějak vyčistíte?

Je dobré mít cest víc, protože když ji jednou obložíte, tak ji po jistou dobu nebudete moci použít. Její trvanlivost záleží na tom, kolikrát informaci v ní uloženou zopakujete. Cesta je jakýsi mustr dlouhodobé paměti. Pokud tu informaci párkrát zopakuji, tak aktivuji dlouhodobou paměť a ze střední úrovně uložení ji posunu výš, někdy až do úrovně zautomatizování. A jakmile je informace zautomatizovaná a už ji dál neopakuji, tak se cesta začne pomalu sama uvolňovat a můžu ji použít na něco jiného.

Používáte i jiné metody?

Ano, třeba metodu klíčového slova. Tak jsem naučila své děti anglicky. Mnoho lidí to používá a možná ani netuší, že jde o nějakou metodu. Spočívá to v tom, že v každém cizím slově hledáte kořen nebo jeho část, která vám něco řekne v mateřštině, a vytvoříte si k tomu mentální obraz. Dceři, jejímž hlavním jazykem je němčina, dlouho trvalo zapamatovat si anglické slovo „important“. Jednou jedeme v autě, opakujeme slovíčka a ona to najednou uměla. Pro sebe si to rozložila do „im“ a „po“, což je v němčině zadek, a najednou v zadku bylo něco důležitého. Podle tohoto obrazu si „important“ zapamatovala, i když je to absurdní. Funguje to hezky i u cizích slov. Gelotologie je nauka o smíchu. „Logie“ je zautomatizovaná informace a víme, že jde o vědu. Cílem je tedy najít něco, co připomíná „geloto“. Shodou okolností jsem to hledala se skupinou z GE Money Bank a přišli na to, že když „GE lidi vyhrajou v LOTU, tak jsou vysmátí“. Připomíná jim to „geloto“ a celé slovíčko si zapamatují. Samozřejmě je důležité vše opakovat. Ti, co používají paměťové techniky, ale nemusí opakovat tak často. Paměť má obecně velmi ráda obrazy a nesnáší cokoliv abstraktního. Proto míváme problémy s čísly, cizími slovíčky nebo i komplikovanými jmény, jednoduše si pod tím nedovedeme nic představit. Dobrý paměťový trenér pak dokáže jakékoliv slovo přetvořit do obrazu.