Film pojmenovaný Je muž, který je vysoký, šťastný? Původně jej měl Gondry představit na Letní filmové škole, nakonec ale do Uherského Hradiště nepřijel. „Nezajímají mě slavní lidé, ale ti, kteří mají zajímavý život,“ říká v rozhovoru pro deník E15 francouzský režisér.
E15: Noam Chomsky někdy nepůsobí příliš přístupně. Jak probíhal váš rozhovor?
Držel jsem se svých otázek. On je tedy někdy zavrhl nebo jim nerozuměl. Ale nepsal jsem o něm diplomovou práci. Vyráběl jsem animovaný film. Šlo tedy o spolupráci. Za vzor jsem si vzal slavný film Henri-Georgese Clouzota o Picassovi. Když v podtitulu svého snímku říkám, že jde o animovanou konverzaci s Chomským, hraju si se slovy – nejde úplně o konverzaci, když se já ptám a on odpovídá. A protože jsem trochu omezený a Chomsky mi musí něco vysvětlovat jako dítěti, i diváci to snadněji pochopí.
E15: Další věc, která obecenstvu pomáhá lépe porozumět probíraným teoriím, jsou vaše jednoduché kresby. Máte je tam právě proto, aby vysvětlovaly slova Noama Chomského?
Ano. Animovaný dokument zabere víc času, ale chtěl jsem jeho slova ilustrovat. Věděl jsem, že udělám hodně chyb, tak jsem používal hodně abstrakcí, nechtěl jsem jeho názory zkreslit. Víc figurativní a narativní jsem pouze tehdy, když mi vypráví o svém životě. Ale občas, jako při probírání titulního problému „je muž, který je vysoký, šťastný“, jsem se snažil být precizní. Což bylo velmi složité, i když Chomskému to vysvětlení připadá jednoduché. Obecně jsem se chtěl víc dostat k jeho vědecké práci, protože je známý hlavně jako politický aktivista a kritik. Lidé jen zhruba vědí, co dělal jiného. Ovšem abyste pochopili, co opravdu myslí generativní gramatikou, musíte jít víc do detailů.
E15: Nelákalo vás s Chomským víc debatovat a předkládat mu vlastní názory?
Ať se každý rozhodne, jestli s ním souhlasí, nebo ne. Nepřipadalo mi vhodné, abych tam cpal svá tvrzení. Chtěl jsem jen ukázat víc perspektiv. A neskrýval jsem okamžiky, kdy Chomsky třeba moc neposlouchal, na co se ptám, a utínal mě. Diváci si z toho mohou sami udělat závěry. Když jsem po dokončení filmu vzpomínal na natáčení těch rozhovorů, připadalo mi, že se mě Noam snažil něco naučit, něco, co bych mohl předat dál. Cítil jsem se jako jeho žák.
E15: Před rozhovorem s Chomskym jste natočil dokument Trn v srdci o své tetě. Podle čeho si vybíráte aktéry?
Ano, nezajímají mě slavní lidé, ale ti, kteří mají zajímavý život. Je pak jedno, jestli jde o muže, který napsal sto knih jako Chomsky, nebo o mou tetičku, která učí v malé škole. I ona má zážitky, které si zaslouží sdílet. Chomsky toho hodně napsal, ale já jsem ho chtěl slyšet mluvit. Když mám přístup k takové kapacitě, připadalo mi, že bych toho měl využít a zachovat jeho slova. Tedy jeho knihy nám také zůstanou, ale třeba v budoucnu bude víc lidí jako já, kteří se spíš podívají na video, než aby si něco přečetli.
E15: Co vás na Chomském nejvíc zaujalo?
Chomského uvažování koresponduje s mým názorem, jak bychom měli přistupovat k vědě. Mám rád vědu, je podle mě principem moderní společnosti. Ale je zajímavé, že ještě před naším rozhovorem mi Noam řekl, že někdy se o filozofii dozví víc z fikce. Často cituje třeba Orwella. To mě svým způsobem uklidnilo. Připadalo mi, že když jeho diskurz nebudu ilustrovat perfektně, lidé si v něm najdou víc podnětů k zamyšlení.
E15: Ve filmu se Chomského ptáte i na osobní věci. Proč to pro vás bylo důležité?
On je totiž často považován za chladnější osobu, než je. Hodně filozofů chce přispět k vývoji světa a být na straně pracujících lidí, přitom žijí život plný večírků, padnoucích obleků a šampaňského. Chtěl jsem ukázat, že Chomsky zažil normální život a dle mého názoru díky tomu může promlouvat ke skutečným lidem.
