Ještě donedávna byli jedinými obyvateli domu číslo osm v brněnské Biskupské ulici bezdomovci, toulavé kočky a červotoči, kteří postupně provrtávali všechny dřevěné trámy.
Přestože stavbu se zelenou fasádou postavili architekti před více než sto lety na jednom z nejstarších míst Brna, investoři o ni nejevili zájem. Rezidenční dům, po jehož chodbách v mládí chodili bratři Pavel a Hugo Haasovi, léta chátral. Až po dvaceti letech se o jeho rekonstrukci začali zajímat developeři. A zanedlouho se do opravených bytů nastěhují noví nájemníci. Za výhled, kterým se kochal prvorepublikový herec, ovšem zaplatí nemalé peníze.
Už od tří milionů
„Ceny bytů začínají na zhruba třech a půl milionech korun. Ty nejluxusnější převyšují desetimilionovou hranici,“ řekl Sedmičce zástupce investora Marek Karvaj ze společnosti Real-Treuhand Reality.
Firma cenu za kompletní rekonstrukci tají. „Rozhodli jsme se vrátit domu původní lesk a nabídnout našim klientům nejen lukrativní adresu, ale i kus brněnské historie. Vždyť dům leží v historickém centru města, jen pár kroků od katedrály na Petrově nebo Šilingrova náměstí,“ podotýká Karvaj.
Ze zelené šedá
Na rekonstrukci historicky cenného domu dohlíželi brněnští památkáři. Kromě jiného doporučili i změnit barvu fasády. „Průzkumem jsme zjistili, že původní barvou není ta typicky známá zelená, ale smetanově šedá. Abychom zachovali historický ráz domu, rozhodli jsme se pro návrat k šedé barvě. Podobně jsme postupovali například i u oken, která jsou věrnou replikou těch původních,“ tvrdí Karvaj.
Na rekonstrukci spolupracovala brněnská architektka Vlasta Loutocká. Podle ní nebyla oprava oříšek, ale ořech. „Vždyť ve dřevěných trámech byla dřevomorka. Ale popasovali jsme se s ní,“ říká architektka, jež za projekt Rezidence Biskupská 8 získala Cenu architektů a jednu z cen odborné poroty v soutěži Realitní projekt roku 2011.
Mezi někdejší nejznámější obyvatele domu patřili bratři Haasové. Hudební skladatel Pavel a herec Hugo. Oba připomíná pamětní tabule, která i po rekonstrukci zůstane na fasádě. Bratři v jeho útrobách prožívali nejen první umělecké úspěchy, ale i strastiplné chvilky plné zmaru.
Kokainové večírky
Zatímco Pavel Haas byl nejnadanějším žákem skladatele Leoše Janáčka a snažil se skládat hudbu k filmům a operám, jeho bratr Hugo žil především bohémským životem.
V něm měly své pevné místo divoké večírky, nesčetně láhví šampaňského a v neposlední řadě i kokain. Hugo Haas byl totiž podle vzpomínek zjevně nejslavnějším českým kokainistou první republiky.
Nejpodrobněji Haasovo koketování s kokainem popsal nedávno zesnulý režisér Otakar Vávra. I on totiž patřil mezi hercovy kumpány veselící se až do brzkého rána. „Jednu dobu k Haasovi kokain patřil stejně neodmyslitelně jako jeho proslulý klobouk a bílá šála,“ přiblížil Vávra ve svých knižně vydaných pamětech.
Na kokain si Haas potrpěl hlavně při bohatýrských večírcích, které v Biskupské ulici často pořádal. Společnost nejdříve osvěžil šampaňským a koňakem, pak následovala porce bílého prášku. Bujaré večírky se konaly i v Praze, kde v barrandovských ateliérech natáčel řadu filmů.
„Dámy i páni nasedli do aut a jelo se na noční výlet. Nejčastěji až na Slapy. A i když se podobné výlety konaly nejčastěji v teplém létě, nikoho příliš nepřekvapovalo, že během nich pravidelně sněží. Bylo by ale chybné si myslet, že Haas byl na kokainu nějak nezdravě závislý. Kdyby tomu tak bylo, tak by nemohl být jedním z největších profíků své doby. Drogy mu nikdy nezasahovaly do práce. Bylo to jen občasné povyražení, nic patologického,“ napsal Vávra do svých vzpomínek.
Ruská baletka
Hugo Haas si obstarával kokain osobně a do Brna jej vozil většinou z Prahy. „Koks“ byl pro něj nejen povyražením, ale údajně si jej oblíbil i pro stimulační účinky při sexu. Záliba v ženách i kokainu skončila Haasovou svatbou s Marií Bibikoffovou zvanou Bibi. Baletka a dcera ruského šlechtice zbavila Haase lásky k bílému prášku jednou provždy. Známá je dokonce konkrétní příhoda, která se odehrála bezprostředně po svatbě.
Když se Bibi nastěhovala k Haasovi domů, našla v jeho koupelně kokain. Myslela si, že by to mohl být prací prášek, a šla se Haase zeptat. „Ne, to je kokain, to jsem kdysi bral. Vyhoď to, prosím, do záchodu,“ vysvětlil jí Haas. A víc už se prý u Haasů o kokainu nemluvilo.
Pavla a Huga Haasovy rozdělila druhá světová válka. Kvůli židovskému původu měli emigrovat. Pavel neměl dost peněz a v roce 1944 zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Hugo emigroval do Ameriky, kde se dál věnoval filmu.
Zpátky do Brna se Hugo Haas po válce nevrátil, protože byl pro komunistický režim nežádoucí. Na sklonku života se proto přestěhoval do Vídně, aby byl blíže své rodné vlasti. V rakouském hlavním městě zemřel přesně před třiačtyřiceti lety, 1. prosince 1968.
Do Brna se vrátil až po smrti. Pochovaný je vedle své matky na židovském hřbitově v brněnské Nezamyslově ulici.
Unikátní poloha
Tak ponurý osud nové nájemníky v Biskupské ulici nečeká. Alespoň v to doufají investoři.
„Pohled, kterým se kdysi kochal Hugo Haas, může zažít kdokoliv. Poloha rezidence je totiž zcela výjimečná,“ podotýká Karvaj s tím, že první nájemníci by se do nových bytů měli stěhovat po Novém roce.
