Před sto lety bylo v průmyslově se rozvíjejícím Berlíně nejméně 95 pivovarů. Průčelí nádherných budov z červených cihel, většinou postavených koncem 19. století, zdobila velká jména místních piv Berliner Kindl, Schultheiss či Berliner Pilsner.
Ty, které přežily bombardování za druhé světové války, stále krášlí metropoli svou novogotickou architekturou, avšak vůně chmele už odsud dávno vyprchala. Staly se kulturními centry, přilákaly architekty a designéry, kteří si tu zřídili ateliéry a vybudovali luxusní byty.
Berlínské pivo dnes pochází z místního závodu skupiny Radeberger, pobočky potravinářského gigantu Oetker, který se čtyřicítkou značek vládne německému pivovarnictví. V poslední době se tu však objevují drobní producenti, inspirovaní módou minipivovarů, která se zrodila ve Spojených státech a dobyla Evropu. V Německu se jim říká Mikrobrauereien či Kiezbrauereien, minipivovary či předměstské pivovary a vyvolávají nadšení mezi milovníky piva, kteří jsou přesyceni jednotvárnou nabídkou v obchodech.
„Tento trh je skutečně živý a prudce se rozvíjí,“ říká Mark Hinz, jeden z pořadatelů Berlínského svátku piva, na němž se koncem května v berlínské čtvrti Friedrichshain sešla padesátka majitelů minipivovarů. „Lidé rádi okusí piva, která mají chuť a odlišují se od toho, co si mohou koupit v obchodě,“ dodává.
„Nechtěl jsem pracovat v obchodě a nechtěl jsem opustit Berlín,“ říká Wilko Bereit, který společně s Nilsem Heinzem v roce 2009 založil Rollberg Bier. „Máme dost práce,“ vysvětluje a doplňuje, že loni prodal 180.000 litrů do 46 barů a restaurací v Berlíně a okolí. „Děláme opravdu tradiční německé pivo,“ zdůrazňuje. Jeho Rollberg Brauerei sídlí v podzemí bývalého pivovaru Kindl ve čtvrti Neukölln; tím se tato lokalita vrátila ke svému původnímu určení. „Berlín kdysi býval ohromnou megapolí piva a pozvolna se jí znovu stává,“ konstatuje Mark Hinz.
Mladá generace sládků většinou absolvovala berlínskou Technickou univerzitu, která nabízí studium pivovarnictví a techniky nápojů. Sektor však přitahuje i samouky, jako jsou tři Američané, kteří založili Vagabund Brauerei.
Začali vařit pivo jen pro sebe a pro přátele ve snaze přiblížit se chuti amerických piv. „Velmi nás udivil zdejší omezený výběr,“ říká Matt Walthall a připomíná, že v německém supermarketu je téměř nemožné nalézt belgické, francouzské nebo americké pivo.
„Na jaře jsme vařili jednou týdně a jen 200 litrů, ale od července dávky zvyšujeme,“ uvádí. Chuť piva Vagabund je především americká, ale je na něm poznat i německý vliv, přiznává Matt Walthall. „Berlín je město mnoha kultur a do jisté míry je takové i naše pivo,“ říká.
