Každé město má svou výjimečnou minulost. Nejinak je tomu v případě Liberce. Místní archeologové se nyní snaží víc než dřív odhalit lidem historii a připomenout statisíce lidí, kteří na území Liberce žili před námi.
„Pokud naše objevy zpřístupníme lidem, věřím, že by si každý více vážil toho, kde žije. Viděli bychom život v širších souvislostech,“ říká Petr Brestovanský, archeolog Severočeského muzea v Liberci.
Uvádí příklad Valdštejnských slavností ve Frýdlantu. „Liberec zatím nemá nic podobného. Přitom by si město mohlo připomínat obrovskou bitvu o šedesáti tisících vojáků, která se tu odehrála,“ podotýká archeolog.
Naráží tak na poslední velký nález, a to hroby vojáků na Nerudově náměstí. Roku 1757 v okolí Liberce zuřila sedmiletá válka a právě na dnešním náměstí býval lazaret. Uprostřed města je tak pochovaných až devět set lidí. Podlehli svým zraněním nebo skvrnitému tyfu.
Jejich pozůstatky jsou nezvykle zachovalé díky příhodným podmínkám a spěšnému zasypání vápnem při pohřbu. Je dokonce pravděpodobné, že Liberečané na výstavě uvidí znázornění, jak vypadaly některé obličeje těchto rakouských, pruských nebo i českých vojáků.
Hroby budí zájem
Archeologové hroby zatím zkoumají, pak by je rádi ponechali na svých místech. Měl by tu vzniknout památník a možná i průhled na zakonzervované artefakty z výzkumu. Zdá se, že Liberečany výkop obzvlášť zajímá.
„Přes stavbu chodí denně stovky lidí a velká část se u nás zastavuje. Vyptávají se, co to kopeme, co jsme už našli a jak je to asi staré,“ přibližuje archeologický asistent Jan Kroužek.
Že archeologie není nudná věda, dokázal tým odborníků v případě takzvaného Hrádeckého vampýra. Média zprostředkovala výzkum krok po kroku. Lidé mohli s napětím sledovat, jak bádání pokračuje. Mrtvý muž pocházející z Řecka či Albánie ležel pouhých dvacet centimetrů pod povrchem v Kostelní ulici v Hrádku nad Nisou. Jeho obličej směřoval k zemi a v ruce svíral váček s pěti pražskými groši. Styl jeho pohřbu nasvědčoval, že šlo o někoho vyloučeného z tehdejší společnosti.
Výzkum unikátně zachovalé kostry trval rok a stál téměř čtvrt milionu korun. Vzorky cestovaly například do Kutné Hory na specializované pracoviště nebo na počítačovou tomografii liberecké nemocnice. Na základě skenu vznikl i trojrozměrný model jeho obličeje.
Výstava s vampýrem
Některé části výzkumu ještě pokračují. Například numizmatici hledají odpověď na otázku, jestli jsou nalezené mince pravé.
Pokud by se ukázalo, že jde o falzifikáty, mohl být netradičně pohřbený muž penězokazcem. Sedm set let starou kostru lidé uvidí od ledna příštího roku ve speciální vitríně v muzeu Trojzemí Hrádku nad Nisou.
„Chystaná expozice představí nejen ostatky, ale i závěry výzkumu. Ve třech místnostech se lidé seznámí se způsobem života v třináctém až patnáctém století,“ popisuje Vít Štrupl, ředitel Multifunkčního centra Brána Trojzemí.
Příšovice, ležící v blízkosti dálnice z Prahy do Liberce, jsou další unikátním místem pro archeologické nálezy v našem kraji. Na jednom konci archeologové nalezli pravěkou vesnici, na druhém se nachází naleziště hrobů z doby bronzové. A jak se na archeologické poklady přišlo? Když bagry začaly hloubit základy rodinných domů, narazily na první žárový hrob. Ukázalo se, že se jedná o celé pohřebiště rozkládající se na ploše až pěti tisíc metrů čtverečních.
Pět set nádob a šamanská chrastítka doložily, že pohřebiště zažilo dobu bronzovou. Ojedinělost nálezu v naší republice však nedokázala zabránit další výstavbě. Archeologové stačili vyzvednout zhruba šedesát hrobů. Snažili se parcely i odkoupit, mezi budoucími majiteli rodinných domů se však našel jen jediný člověk, který jim svůj pozemek odprodal. Odborníci tak získali alespoň 1200 metrů čtverečních této lokality.
O druhou senzaci se v Příšovicích postaral nález vesnice z doby kamenné. První zemědělci tam v době neolitu přišli z okolí dnešního Íránu.
Z devadesáti procent to byli vegetariáni, kteří jedli obilí. V místě objevu se nacházela například pšenice stará šest tisíc sedm set let. Tuto „pravesnici“ tvořilo patnáct domů.
Proslulé výrobky
Našly se tam tisíce úlomků, ze kterých předci vyráběli nože a škrabadla. Muži v dílnách opracovávali metabazit, speciální zelenou břidlici, a vyráběli z ní první nástroje.
Ty byly v tehdejší Evropě velmi proslulé a žádané.
Výrobky „Made in Příšovice“ se našly nejen v okolních státech, ale i v severní Itálii.
Odborníci i laici si zde přáli archeopark neolitické kultury. Projekt by ukázal zakonzervované nálezy jen přikryté sklem. „Je to zajímavé, ale projekt mi připadá technicky, a zejména finančně příliš náročný,“ říká starosta Příšovic Antonín Lízner. Nedostatek peněz trápí i krajské úředníky, kteří ještě před několika lety měli vizi, že by se Příšovice mohly stát bránou do Libereckého kraje.
„Archeopark z dlouhodobého hlediska podporujeme, ale vzhledem k omezeným prostředkům to není momentálně na pořadu dne,“ konstatuje hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler.
Neposledním nálezem je záhadná železná sekera z doby kamenné. Na objevení čekala v centru Liberce v korytu řeky Nisy, nikdo se nedokáže shodnout, jak dlouho.
Nálezce ji odnesl do muzea, kde odborníci zjistili, že reaguje na magnet.
První hypotézy zněly, že špičák sekery je vyrobený z nějaké přírodniny. Další expertizy v Turnově a v Jaderném ústavu v Řeži doložily, že se jedná o železo s téměř nulovým obsahem uhlíku. Přitom dnešní nejčistší ocel obsahuje dvě procenta uhlíku.
Sekera v síti záhad
Špičák prošel rukama mnoha odborníků a vědců, dokonce o něj projevili zájem záhadologové. „Podle nás jde o předmět z přelomu devatenáctého a dvacátého století,“ uvádí Vladimír Šiška z projektu Záře.
Historici jsou však přesvědčení, že jde o předmět z pravěku. Mohlo by se jednat například o meteoritické železo, které někdo zpracoval do podoby sekery.
„Špičák je uložený v depozitáři a čeká, až budou dokonalejší měřicí metody. Dnes určujeme stáří materiálů podle obsahu uhlíku. A pokud v předmětu není, nemáme se o co opřít,“ tvrdí archeolog Brestovanský.
