Mišík: Do Pardubic jsem jezdil už za bolševika

Na svých štacích nevynechává ani Pardubice. Jednou do roka se objeví v Doli klubu v Polabinách.

V Doli klubu vystupujete už dlouhá léta. Proč právě tam?

S Milanem Musilem, který klub vede, se známe dlouhá léta. On kdysi provozoval v Pardubicích klub Na Drážce. Hráli jsme tam v dobách tuhého bolševika s Vláďou Mertou a Honzou Hrubým. Teď jezdíme do Doli. Ale nechodí tam na koncerty jenom staří pardálové. Publikum je pestré. Mně se klubové prostory líbí.

K poetice máte blízko. Zhudebnil jste texty slavných českých básníků. Objevil jste v poslední době nějakého současného zajímavého autora?

Dostal jsem před časem knížku, ve které jsem objevil některé úžasné básně. Napsal je Emil Bok. Pro mě to bylo překvapení. Vzal jsem si jeho text Ztracený podzim. Stejně tak se jmenuje moje poslední deska, která vyšla vloni. Nehledám nové autory systematicky. Manželka si koupí knížku, nechá ji na stole a já ji prolistuji. Je to spíš namátkou.

Album Ztracený podzim vyšlo po šestileté pauze. Jaké byly na něj reakce?

Na koncertech s ETC hrajeme z něj hodně písniček. Odezva publika je vstřícná. Prodalo se pět tisíc cédéček. S tím jsme spokojení. Kritika byla také slušná. Máme radost.

Má podle vás vydávání CD nosičů v dnešní době význam? Většina lidí si hudbu stahuje z internetu.

My jsme se snažili udělat tu desku nejen hudebně, ale i výtvarně hezkou. Pracoval na tom malíř Miroslav Jiránek a grafici Karel Haloun s Luďkem Kubíkem. Zvětšili jsme formát. Vypadá to jako DVD. Texty vevnitř jsou čitelné, abychom si my starší nemuseli brát lupu. Je tam plakát a vůbec celý booklet je k prohlížení. My jsme tradicionalisté a budeme vydávat cédéčka. Každý má svůj způsob, jak si najde cestu k muzice. Mě baví si poslechnout celé padesátiminutové album od jednoho interpreta. Když je ta deska dobrá, je to úžasné. Nechtěl bych si doma dělat diskotéku z hitů. Mám raději ucelený hudební tvar. Z vážné muziky si také nepustíte z jednoho díla jen jednu větu.