Psí spřežení i jeden pes propojený se svým lidským parťákem na kole, koloběžce nebo v běhu. Tak vypadaly nedávné závody v Hrobu na Teplicku.
Žádný učený pes z nebe nespadl
Pes a člověk si při závodech musí rozumět. „Za vítězství dostanou piškoty. To je poměrně levná motivace na to, jak je tenhle sport drahý. Je to ale pro psy největší odměna,“ říká Dana Nešněrová z Děčína.
Sedmičku zajímalo, jestli psi mají před závody nějaký speciální režim. „Režim mají trvale, tréninkový, klidový i pitný. Nelze je krmit a napájet, jak se nám zachce,“ vysvětluje chovatelka.
Protože žádný učený pes z nebe nespadl, musí se zvířata učit běhat disciplinovaně ve spřežení. „Nejnáročnější jsou začátky, kdy psi neumí vůbec nic. Když začnu psy do spřežení přidávat, je to už poměrně jednoduché. Ti noví se učí od těch starších,“ dodala Nešněrová.
Trať pro závody psích spřežení musí odpovídat standardům.
Kameny musí z tratě pryč
„Vytyčit trať je dost těžké, musíme mít souhlas od vlastníků všech dotčených pozemků. Pak odstraníme kameny a další překážky na cestě, postavíme můstky přes potok, přesně označíme trasu. Mašér, který jede se spřežením, se pak orientuje právě podle značek. Červená vpravo nebo vlevo znamená odboč vyznačeným směrem, žlutá oznamuje nebezpečí, které nejsme schopni jako pořadatelé odstranit,“ říká pořadatel závodu Vítek Holý.
Závodů se mohou zúčastnit jen zvířata splňující určitá kritéria.
„Například pes musí mít v kohoutku alespoň třiapadesát centimetrů. Proto závodí hlavně plemena severská, například sibiřský husky, aljašský malamut, samuet a grónský pes. Ale už se začínají objevovat i ohaři. V každém případě soutěžní psi musí být očkovaní a mít potvrzení od veterináře, že se v okolí jejich bydliště nevyskytuje žádná infekce nebo nemoc, která by ohrozila ostatní zvířata,“ říká pořadatel.
