Místo na jitrnice láme špejle do hradů

Eiffelova věž, Karlštejn, Kost, Křivoklát, Zvíkov, Staroměstská radnice, Hluboká nad Vltavou, Lednice a Vranov. Protivínskou Kaplanku zdobí dvanáct tisíc a sedm set dřevěných špejlí, sto třicet jedna lepidel Kanagon a sto devět měsíců práce. Právě díky ní vtělil Ladislav Novák z Myšence dřeveným špejlím podobu osmi českých a jedné světové významné stavby.
„To by bylo jitrnic a jelit,“ usmívá se Ladislav Novák, který celý život pracoval jako řidič z povolání. Je mu pětašedesát let a už přes tři desetiletí se baví tím, že si po večerech doma skládá ze špejlí přesné kopie staveb. A sbírá za ně i ocenění. Letos se stal držitelem ceny Kuriozita roku, kterou vyhlašuje agentura Dobrý Den z Pelhřimova.
Měřítko jedna ku stopětadvaceti je to, se kterým šikovné ruce stavitele pracují. Až na dvě navštívil všechny stavby, které slepil dohromady. Překreslil si každou jejich část na papír, přeměřil a rozvrhl. Zaznamenal každé okno, komín i věžičku. Potom je pomocí špejlí postavil. „Kreslení návrhu je to nejtěžší. Pak už to jde samo,“ říká Novák.
Jako první dělal Ladislav Novák známou Eiffelovu věž. I když je to zrovna jedna ze staveb, na níž nebyl. V sedmdesátých letech dostal bonboniéru, na které byla její fotografie. „A tak jsem si řekl, proč ji nepostavit,“ dodává Novák. Překreslil si podle obrázku její plán a za devět měsíců měl hotovo.
A pak to šlo dál. Nápady přicházely a stavby se ve sbírce množily. Poslední je zámek Vranov nad Dyjí, který dokončil v dubnu. Je to druhá stavba, na které nebyl. „Dostal jsem nějaké vystřihovánky s tímhle zámkem. Tak jsem ho překreslil do měřítka a postavil,“ popisuje.
Jako předlohy si vždycky vybírá hrady, které jsou známé. „Kdybych slepil protivínský zámek, nikdo by ho nepoznal,“ vysvětluje Novák. Takhle už jeho Hluboká nad Vltavou byla dva roky vystavená před pokladnou na zámku a Staroměstská radnice zdobí muzeum kuriozit v Pelhřimově.
Nyní všechny své výtvory svezl Ladislav Novák na jedno místo. Pochlubit se jimi může v nově opravené protivínské Kaplance. „Je to poprvé, co vystavuji všechny pohromadě,“ přibližuje muž, který o svém koníčku nikomu neřekl, a po dlouhou dobu to věděla jen rodina a hrstka známých. Jen za necelé první dva měsíce výstavy vidělo jeho hrady okolo čtyř tisíc lidí.
V červnu byl Novák i se svým nejnovějším dílem na slavnostním vyhlášení kuriozit roku v Pelhřimově a odnesl si jednu z cen. „Pan Rafaj z agentury mi dal takovou tlustou publikaci o Pražském hradu a pochopil jsem z toho, že by chtěl, abych ho postavil,“ vypráví s úsměvem Novák. Ovšem chlouba Prahy se svého špejlového ztvárnění asi jen tak nedočká. „Víte, co by to bylo? Hrad o rozměrech 280 na 180 centimetrů. A těch oken. To je nejhorší práce,“ vysvětluje.
Po stavbě Vranova nad Dyjí si chce nějaký čas odpočinout, protože stavět hrady nejde nepřetržitě. „Mám pět vnoučat a teď v důchodu ještě míň času, než když jsem pracoval,“ ujišťuje. Ale až zase přijdou dlouhé zimní večery, možná se doma v kuchyni s prkénkem, ostrým nožem, tužkou, papírem a Kanagonem pustí do výroby další známé stavby, za kterou může dostat znovu ocenění na festivalu kuriozit.
„Člověka takovéhle ceny těší. Myslím si, že to je za všechnu práci a ne, že bych to dostal jen tak za nic,“ popisuje muž, který se podobnou činností zabývá jako jediný v republice. „Kdybych tak věděl, jakým způsobem se přihlásit do Guinessovy knihy rekordů. O to bych dost stál,“ přemýšlí.
Každý ze svých výtvorů si cení zhruba na sto dvacet tisíc korun. Zájemci o koupi by se určitě našli, ale nepochodili by. „Tohle se přece neprodává,“ ujišťuje.