Nápisy, které většina lidí nedokáže rozluštit, zdobí zdi po celé republice. Kultura graffiti funguje i na Mostecku a v Chomutově. Stále úspěšněji bojuje o svou legalizaci. Různé obrázky a nápisy maskují nevzhledné zdi.
„My jsme hlavní éru prošvihli. Nepropadli jsme tomu tolik, jako ostatní, kteří si raději než jídlo koupili spreje. Začali jsme většinou, až když už jsme chodili do práce. Hodně sprejerů ze severu jsou už tátové od rodin, mají grafické firmy,“ popisuje situaci na Mostecku Ondřej Klimo.
Lidé kolem něj, patří k těm, kteří malují na vyhrazené plochy. „Neměl bych na to, abych vytáhl sprej a počmáral zeď, která na to není určená. Nicméně i to ke graffiti patří. Mám raději domluvené akce, kdy se sejde parta lidí a legálně maluje na určité téma,“ podotýká Klimo. Co je podle něj úžasné, je fakt, že se na Mostecko vrací malovat lidé, kteří zde před deseti lety začínali.
Ozdobí podchod
Plochu, kde budou moci lidé brzy obdivovat jejich zručnost, zdobí graffiti pravidelně. Je to podchod, kudy vjíždí tramvaj do Mostu ve směru od Litvínova. Obrázky zatím zdobí jen horní část, na pomalování čekají nedávno opravené bílé plochy. „Tady lidé malovali už před řadou let, skoro každý si pamatuje dinosaura a velký štětec na zdi,“ vzpomíná na dětská léta Klimo.
V Litvínově patří k nejnovějším výtvorům série kreseb na kulturním domě Citadela. „Tady jsme měli povolení malovat už dávno. Pak jsme chvíli nemohli, teď zase ano. Uvidíme, jestli nám dovolí pokračovat,“ říká Klimo při pohledu na tři nápisy, která spojuje pět obličejů různých charakterů. Celý výtvor vznikl na téma divadlo a kino. Logicky navazuje na budovu, kterou zdobí.
Jediné tvůrčí místo
Omezené možnosti mají sprejeři v Chomutově. Oficiálně smějí malovat jen na jedinou plochu, a to na betonový pás u Kulturního domu Zahradní. „Přitom graffiti zdobí i bývalé kino Evropa. Pamatuji si, že na oficiální akci se tam sjeli sprejeři z Německa, Teplic, Mostu i Litvínova,“ vzpomíná Klimo. Současný vzhled ale dokazuje, že na Evropu už dlouho nikdo s dovolením nemaloval. Většina obrázků je poničená, přečmáraná několika tahy jiným sprejem.
„Nikdy nevíte, jak dlouho obrázek vydrží. U nás to není jako v Americe, že by se kvůli přemalovávání graffitů tahaly do sporů zbraně. Ale už se mi stalo, že jsme jednou s kamarádem pracovali několik hodin na velké ploše. Koukaly na to i děti a někdo z nich si všiml, kam kolega vyhodil plechovku od spreje. Vytáhl ji z koše a právě hotový výtvor zničil,“ krčí rameny sprejer.
Výroba jednoho graffiti může stát podle Klima několik stovek, ale i několik tisíc korun. Záleží na tom, kolik barev sprejer vypotřebuje. „Těžko se to počítá. Většinou nevypotřebujete celou plechovku, zbyde i napříště. Mně vyhovuje, když se zapojíme do projektu prevence škol nebo městských policií, který platí ministerstvo vnitra. Dětem ukazujeme, jak graffiti vznikají. Dostaneme barvy zdarma a zlepšujeme si techniku. Teď se chystáme vyzdobit obrázky se sportovní tematikou tělocvičnu jedné mostecké základky,“ těší se Klimo.
