Bude se drsně šetřit, hlavně na mzdách. Z Němců je cítit velká nervozita, říká manažer Koh-i-nooru
Evropský automobilový průmysl přechází od výroby spalovacích osobních automobilů k těm ryze elektrickým, snadná proměna to ovšem zdaleka není. „Šetří se, panuje krajní nejistota a zakázek ubývá,“ popisuje náladu nejen v českém průmyslu Robert Záboj, šéf nástrojářské divize Machinery. Společnost, která patří do holdingu Koh-i-noor miliardáře Vlastislava Břízy, dlouhodobě dodává automobilkám formy a další díly a patří k nejvýznamnějším svého druhu v Česku.
Když se bavím s byznysmeny napříč českým automotive, zdůrazňují jedno klíčové slovo: nejistota. Jak byste definoval náladu v byznyse vy? Projevuje se nervozita ze stagnace obchodu s novými automobily?
Šetří se, panuje krajní nejistota, zakázek ubývá. Donald Trump od dubna zavedl 25procentní cla na dovoz automobilů a dílů do USA. Zástupci EU s Američany údajně jednají a doufám, že se dohodnou, protože jinak prý mají cla narůst až na padesát procent. A to by mělo zásadní dopady na firmy v Evropě, především pak na celou Visegrádskou čtyřku a Německo.
Pokud se domluví na desetiprocentních clech, o kterých se spekuluje, trh se, předpokládám, postupně stabilizuje. I tak to ale potrvá rok dva. Když se podíváte na prodeje aut, tak klesají jak směrem do USA, tak i do EU. Pro nás v Česku to je obrovský problém, neboť jsme malá otevřená mimořádně zranitelná ekonomika, která je naprosto závislá na exportu. Máme jedny z nejdražších energií v Evropě a rostoucí mzdy, přestáváme být konkurenceschopní.
Především vůči komu?
Hlavně ve srovnání s Čínou. Létám tam opakovaně. Udělala dramatický krok dopředu, pokud jde o kvalitu. Ještě před deseti lety tam působilo jen pár skutečně vyspělých nástrojáren, kde jste si mohli nechat udělat kvalitní výlisky. Dnes tam jsme schopni vyrobit formu v perfektní kvalitě na relativně přesné díly.
Dám vám příklad. Dostali jsme poptávku od jednoho z našich zákazníků na sérii forem. Spočítali jsme si, že jen za materiál bychom zaplatili třicet tisíc euro. Tu samou zakázku jsme si nehali nacenit u nástrojárny v Číně, se kterou spolupracujeme. Nabídla tutéž částku, ovšem za hotovou ozkoušenou a kvalitní formu. Ta naše by ve finále, tedy po započtení marže, práce a dalších položek, mohla stát okolo osmdesáti tisíc. Tomu nelze konkurovat.
VIDEO: Zvažujeme o přesunu výroby do Ameriky. Závod v Rusku jsme odepsali, ani se tam nedovoláte, říká Bříza z Koh-i-nooru ve FLOW
Německé giganty ve vážných potížích
Že jsou nástrojárny ve vážném ohrožení, jste varoval i v našem předchozím rozhovoru, takže se potvrzují obavy? Končí nástrojárny?
Některé ano, v Německu i Česku. Částečně z toho těžíme, někteří zákazníci přestávají vyrábět u dražších nástrojáren a zakázky dávají nám. Podobné transfery se do tuzemska přesouvají typicky z Německa. V Německu ta firma skončila, stejně jako – mým odhadem – více než polovina tamních nástrojáren. V minulosti jich byla spousta, teď minimum. S českými to není o moc jiné, buď končí a zadávají si formy v Číně, nebo fungují jako dílna na servis.
K vám potíže zatím nedorazily?
My jsme jedna z posledních nástrojáren, která je schopná v plném počtu zaměstnanců firmu naplnit, vytížit. Je to dáno tím, že jsme schopni dělat složité a kvalitní formy. Zatím fungujeme, máme naplněné kapacity na nástrojárně i lisovně, ale odliv zakázek je znát. Doplňujeme to transfery hlavně ze západní Evropy, typicky z Německa, tedy přebíráním zakázek od konkurence, která už je pro zákazníky zkrátka příliš drahá.
Jak se na to dívají Němci? Velcí dodavatelé jako Bosch, Continental či ZF propouští každý v řádu desítek tisíc...
Přímých partnerů tam máme hodně. Je z nich cítit velká nervozita, která svírá celý trh. To zmíněné propouštění je velmi důležité, už na něj dochází. V horizontu asi pěti let někteří z nich propustí až třetinu pracovní síly. Česko tradičně do těchto firem masivně dodává, dopad na nás bude jasný. Autoprůmysl si prochází historickou tansformací, spalovací vozy mají být nahrazeny elelktromobily. Evropa sice krotí své původní ambiciózní plány, tím však vytváří další nejistotu – do čeho tedy budeme vyrábět? Do toho tu jsou Trumpova cla. Ano, jsou firmy, které do zámoří odchází. Ale představa, že to je řešení, je naivní. Jsou to složité a časově náročné procesy. A rozhodně to není lék pro Evropu.
Že propouštějí německé molochy po desetitisících ale nutně nemusí znamenat, že přichází o úměrné množství zakázek, nebo ne?
To máte pravdu, ale myslím si, že se takto jistí dopředu, protože očekávají výrazný propad zakázek. Specificky se to týká elektroaut. Hlavně čínští konkurenti jsou schopni vyrábět levněji, s lepším softwarem a hlavně pokročilejší umělou inteligencí. V ní Evropa totálně zaspala. Stejně tak konektivita a infotainmnet, což je to, co mladé lidi zajímá na rozdíl od výkonu či inženýringu. K tomu se váže pochopitelně i cena vozu. A když si budete vybírat mezi autem z Číny za tři sta tisíc a vozem z Evropy za sedm set tisíc, tak si logicky koupíte čínské. Spousta lidí samozřejmě má peníze a zůstane u domácí značky, takových ale, hádám, nebude dostatek. Rizika jsou obrovská. Bude se drsně šetřit a k největším nákladům patří mzdy.
Čínské značky expandují v Evropě, k nejúspěšnějším patří třeba MG. Jdou i do Česka, kde se snaží prosadit třeba také BYD nebo nově XPeng. Daří se vám od nich dostávat zakázky, nebo není šance?
Vůbec ne. Zato jsme dostali už tři poptávky od čínských investičních skupin navázaných na čínské automobilky. Chtějí koupit naši firmu Machinery. Předpokládám, že by se jim hodila k vybudování zázemí a nachystání další expanze.
Jednáte s nimi? Nabídli nějakou zajímavou sumičku?
K jednání o ceně jsme se nikdy nedostali. Nabídky odmítáme už na začátku, protože náš strategický cíl je jiný. Chceme byznys dál rozvíjet a transformovat se tak, abychom byli konkurenceschopní i v novém světě.
Jak jste loni hospodařili?
Vzhledem k tomu, jaká situace panuje na trzích, jsme s výsledky spokojení. Vzhledem k cenám energií, podmínkám pro podnikání a dění na trzích nám nezbylo nic jiného než firmu zkonsolidovat a zeštíhlet. Takže jsme se rozhodli postupně zavřít Koh-i-noor LPS a výrobu v Brně. Produkci jsme rozdělili mezi firmy Ponas a Ronas v Poličce a Rožnově. Struktura divize Machinery se tedy dnes skládá z Ronas, Ponas a společnosti GDK, která dělá vyfukovací stroje. Všechny tři jsou stabilní a budou pokračovat.
Výhled letošního hospodaření tedy vypadá jak?
Rok bychom měli zakončit podobně jako ten loňský.
Zmiňoval jste rostoucí mzdy jako konkurenční nevýhodu. Jak u vás rostou?
Koreluje s průměrnou mzdou. Část peněz přidáváme začátkem roku plošně a další část vyplácíme v létě a v zimě v bonusech podle toho, jak se firmě daří. Zatím jsme je pokaždé vyplatili. Každý je má jinak vysoké, jedná se o jednotky, desítky, někdy stovky tisíc korun. Mám spoustu přátel mezi šéfy průmyslových firem v Česku. Říkají mi, že zatímco ještě nedávno dávali bonusy za skutečný výkon, tedy za reálné prodeje, tak nyní takto motivují už jen za to, že pracovníci vůbec odešlou nabídku. Zakázek napříč trhem totiž výrazně ubývá.
Vám neubývají?
Naše zakázky zatím extra nepoklesly. Jsme rozkročení do hodně segmentů, a to jak v elektrovýrobě, tak v automotive, kde se nám podařilo získat zakázku třeba pro Teslu.
Takže se nechystáte propouštět?
Přijali jsme pár ukrajinských pracovníků, asi dvě desítky. V Poličce máme zhruba 230 lidí, v Rožnově 160. Spíše bychom potřebovali na některá pracoviště nabrat techniky, ti lidé ale zkrátka „nejsou“.
Daří se vám vyjednávat vyšší ceny u zákazníků?
Bohužel příliš ne, jen pomálu. Hlavně předloni, kdž byla téměř 20procentní inflace, to byl velký problém.
Nemůže být tohle nenápadná tikající bomba pro českou a potažmo evropskou ekonomiku? Mám na mysli marže, které se v celém řetězci postupně odpařují. Je-li pravda, co říkáte vy a dlouhodobě i většina byznysmenů nejen z českých dodavatelských firem, tak se časem musíme dostat do stavu, kdy se jednoduše nebude vyplácet v tom odvětví pokračovat, nebo se pletu?
Máte pravdu, k těm případům už dochází. Firmy končí a takových příběhů budeme vídat čím dál víc. K ziskové výrobě potřebujete vždy nějaký minimální objem, bez kterého zkrátka nevyděláte, nepokryjete fixní náklady. Když se dostanete pod tuto úroveň, musíte zavřít. Zodpovědní si dlouhodobě vytváří finanční polštář z marží. Ty jsou ale v automotive po léta velmi nízké. Firmy se dostávají do bodu, kdy o polštář přicházejí, nepokrývají náklady.
Typově u kterých firem z autoprůmyslu je situace nejvážnější?
U těch, které jsou na konci řetězce. Ohrožení jsou například ti, kteří dělají jednoduché plastové díly s malou přidanou hodnotou. Vlna krachů by mne nepřekvapila. I my děláme plastové díly, jsou ale složité, mají přidanou hodnotu. Také se opíráme o vlastní vývoj, spolupracujeme s univerzitami. Přijímáme i náročnější zakázky a děláme formy, které vám v Evropě udělá málokdo.
Zbrojovky jako zdroj zakázek?
Bojuje-li tolik firem o přežití, jak naznačujete, nelákají vás akvizice?
Na úrovni holdingu Koh-i-noor se děly a dál probíhají, o nich však může hovořit pan majitel Bříza. Za divizi Machinery mohu sdělit, že nyní akvizice neplánujeme. Nabídek na převzetí firem z Česka i Německa dostáváme opravdu hodně. Působí například v plastikářství, sváření kovů, strojírenství. V současné době jsou ale nekoupitelní. Nepotřebujeme zvyšovat kapacity, naše jsou dostatečné.
Takže jsou v zoufalé situaci a doufají, že je někdo, ať už vy nebo někdo jiný, nákupem zachrání od hrozícího konce? Přibývá jich?
Přesně tak to je. Akvizičních příležitostí mi začalo chodit v posledním roce mnohem víc, než bývalo obvyklé. Některé e-maily téměř ani nečtu, když vím, z jakého segmentu pochází. Rozšiřovat byznys v době, která je přelomová, přechodová, není naším plánem. Čekáme, kam se věci vyvinou, zda převládnou elektrická auta, nebo mix více pohonů. Dělat závěry a odvážné investice nyní, by mohlo být nebezpečné.
Některé podniky, třeba strojírenský holding Motor Jikov z Českých Budějovic, hledají zakázky v rostoucím byznyse zbrojovek. Patříte mezi ně také?
Ano, jednáme s jedním z nejvýznamnějších českých zbrojařů. Nemohu být příliš konkrétní, ale spolupráce je na spadnutí. Rád bych ale zdůraznil jedno. I kdyby se státy EU skutečně zvýšily výdaje na obranu na pět procent HDP, tak z toho vzniklé zakázky ani náhodou nenahradí automotive, jak se mnozí domnívají. Takové představy jsou úplně zcestné. Objemy výroby ve zbrojním průmyslu jsou o jeden až dva řády nižší než v automotivu.
Stejně tak množství dílů, které jsou třeba do jednoho výrobku, ať už je to tank nebo pistol, je mnohonásobně méně. Další věc: je to úzkoprofilový průmysl, takže se mohou uplatnit jen velmi kvalifikované firmy. Z Rožnova a Poličky vyvážíme do asi sedmi desítek zemí, u zbrojařských zakázek to tak rozhodně nebude. Státy jsou v tomto byznyse mnohem ochránářštější, takže i proto se nemůže jednat o náhradu automotive. Ani náhodou.
Co je tedy vaše odpověď, řešení pro budoucnost podniku?
Diverzifikujeme portfolio. Například jsme koupili firmu GDK, co dělá vyfukovací stroje. Spolumajitelem byl můj spolužák, co se mnou dělal doktorát v Liberci, známe se dlouho. Hledali strategického investora, aby se firma mohla rozvíjet. Chtěli růst a dělat větší high-tech stroje. To se nyní děje v Poličce. Sehnali jsme lidi, vsadili na vývoj a vyšší přidanou hodnotu. Ročně vyrobíme asi pět strojů, cena jednoho se pohybuje od vyšších stovek tisíc eur po jednotky milionů. Stále jsme na začátku, chceme alespoň deset strojů ročně.
Můžete pro čtenáře konkretizovat, jak tenhle byznys funguje?
Přijde zákazník, který po nás chce stroj na konkrétní produkt, který se vyrábí vyfukováním – to může být konvička pro IKEA, kuželka na bowling nebo nádržka na brzdovou kapalinu. My umíme udělat řešení na klíč – stroj navrhneme, zkonstruujeme, vyrobíme. Vše pod jednou střechou. To je krásná vertikála, kterou má v Evropě málokdo. Mimochodem, vyrobit kuželku není až tak jednoduché. Je dělaná z pěti vrstev. Ta vnější, do které naráží koule, musí mít určité mechanické vlastnosti: odrazivost, tvrdost a tak dále. Pod tím je vrstva, která tlumí nárazy. Následují další vrstvy, celé je to vypěněné polymerem.
A v tom Číně konkurovat dokážete?
To je výroba s vysokou přidanou hodnotou, čínská konkurence je v tomhle daleko za námi. Konkurentem je například americký Milacron, případně firmy na severu Itálie. Už dnes ale patří Polička k světové elitě ve vyfukovacích strojích.
Čekají nás sněmovní volby. Vidíte napříč politickým spektrem někoho, kdo by předkládal zajímavé náznaky řešení, jak posílit českou ekonomiku?
Z vládních stran žádnou takovou nevidím, tam svítí absolutní nula. Čekal jsem od vlády, že sníží mandatorní výdaje nebo počet státních úředníků, jak slibovala. Lídr současné opozice, pravděpodobný příští premiér, je zase nepředvídatelný. Bohužel pro mne, konzervativního pravicového voliče, tu dnes není žádná nabídka. Velkých a významných témat, kterých by se strany mohly chopit, je přitom mnoho.
Za sebe zmíním jako jedno z nejdůležitějších tohle: od roku 2001 narostl počet absolventů vysokých škol o polovinu. Počet absolventů technických oborů klesl o více než čtvrtinu. Máme spoustu humanitně vzdělaných, naše ekonomika je ale založená na průmyslu a chtě nechtě ještě řadu let bude. To je jeden ze zásadních důvodů, proč ekonomika neroste. I proto platíme instalatérům tak vysoké ceny, v průmyslu to není jiné. Vyžaduje to reformu školství. Hádám, že na takovou změnu ale chybí odvaha.
