Jezdci zběsile šlapou do pedálů, pevně tisknou řídítka, se soupeři se přetlačují loket na loket. K tomu drží stabilitu v úzkých stopách mezi kameny a skáčou přes hrboly. A to všechno při jízdě ze svahu, při nejvyšší možné rychlosti.
Fourcross patří k nejnebezpečnějším cyklistickým disciplínám a Česko je v ní velmoc. Zásluhu na tom má také Tomáš Slavík z Brna, který v září v kanadském Mont Sainte Anne vybojoval titul mistra světa. „Odmalička jsem chtěl být mistr světa. Teď se mi to podařilo a užívám si to. V Kanadě bylo snad deset tisíc řvoucích lidí, kteří vytvořili skvělou atmosféru,“ líčí své dojmy třiadvacetiletý závodník.
Rozhoduje dobrý start
Každou fourcrossovou rozjížďku tvoří pouze čtyři jezdci. Vyhrává ten, který protne cílovou pásku první. Přestože závod trvá okolo minuty, nejdůležitějších je podle Slavíka prvních pět sekund jízdy.
„Dobrý start rozhoduje. Jak se jezdec dostane do čela, může jet nejrychlejší stopou. Rychlý start je jednou z mých silných stránek. Kromě toho umím i taktizovat, vyčkat si na vhodný moment k předjetí. Ve finále šampionátu mi ale pomohlo, že největší soupeř a ikona tohoto sportu Jared Graves udělal chybu, zvolil špatnou stopu,“ podotýká Slavík.
Triumf na mistrovství světa není náhodný. Dobrou formu Brňan potvrzoval celou sezonu a v celkovém hodnocení Světového poháru skončil druhý.
Adrenalin i zlomeniny
„Závod pro mě znamená obrovský adrenalin. Když mám před soupeři náskok, snažím se jet technicky správně a v klidu. Když ale musím dohánět ztrátu, překračuji pomyslnou rysku a jedu za hranicí pudu sebezáchovy. Snadněji pak spadnu,“ vysvětluje jezdec.
Zraněný nárt už měl čtyřikrát, zlomenou klíční kost dvakrát. Na odřeniny a modřiny si zvykl. Vždyť závodů na kole se účastní od šesti let.
„Byl jsem hyperaktivní dítě, tak mě mamka přivedla do kurzu, z něhož se vyklubala přípravka na bikros,“ vzpomíná Slavík na setkání s cyklistickou disciplínou, která se fourcrossu hodně podobá. Bikrosaři ale jezdí kratší trasy po rovince, na menších kolech a v osmi závodnících.
Cyklistický talent Slavík nezapřel. Svůj první bikrosový závod v rodném Starém Lískovci vyhrál. „Později jsem se stal mistrem republiky a v jedenácti letech jsem vyhrál mistrovství Evropy. V šestnácti jsem poprvé zkusil fourcross a v kategorii hobby jsem rovnou vyhrál republikový šampionát,“ směje se biker.
V rakouském týmu
Zlom v jeho kariéře nastal před dvěma lety. Poté, co se v bikrosu nedostal na olympiádu v Pekingu, se zaměřil pouze na fourcross. Loni podepsal profesionální smlouvu s rakouským klubem RSP 4 Cross Racing team.
„Žádného trenéra nemám. Tréninkový plán si utvářím podle sebe, poslouchám své tělo a do praxe začleňuji poznatky, které získávám při studiu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Hlídám si i životosprávu a snažím se mít trénink co nejpestřejší. Od posilovny, přes sprinty na kole až po vytrvalost,“ objasňuje Slavík.
Trénuje nejčastěji v Brně a Krkonoších. „Jen tři minuty od domu mám jedno místo u bohunické nemocnice. S kamarády jsme si tam vytvořili asi patnáct tras. Jinak super trasy jsou v Peci pod Sněžkou,“ říká jezdec.
Mistrovství světa bylo pro fourcrossaře vyvrcholením náročné sezony. Stejně jako jeho soupeři i Slavík strávil na cestách tisíce kilometrů. Závody Světového poháru se konají v Evropě, Americe i Austrálii.
„Neustálé posuny času a aklimatizace jsou vyčerpávající, zvlášť když mám závody skoro každý víkend. Ve všední dny pak trénuji. Jsem cholerik, takže mi vyhovuje spíš více kratších tréninků za den. Průměrně na kole strávím tři hodiny denně,“ popisuje Brňan.
Za výborné letošní výsledky si od rakouského týmu vysloužil novou smlouvu a lepší podmínky. V příští sezoně z nejvyšších ambic nechce slevovat. „Titul mistra světa bych chtěl obhájit a o prvenství se budu snažit i ve Světovém poháru. Jiní fourcrossaři jezdí i ve dvaatřiceti letech. Takže času na další úspěchy mám dost,“ poznamenává Slavík.
