Mistryně světa vycvičí psího miláčka. Aby poslouchal na slovo

Za čtyřmi tajemnými slabikami se skrývá životní náplň třiadvacetileté Adriany Slezákové. Zabývá se disciplínou agility, tedy výcvikem, při kterém pes a psovod společně probíhají trasu s několika druhy překážek. Podle mnoha ocenění má pro práci se psy ty nejlepší předpoklady. Je mistryní světa z roku 2009 a několikanásobnou juniorskou mistryní republiky.
„Mistryní světa jsem se stala s křížencem Timim v kategorii psů bez původu plemene. To je trochu nespravedlivé, protože oříšek může pouze na neoficiální soutěž, kdežto psi s průkazem mohou na více mistrovství,“ říká mladá žena.

Na posledním mistrovství světa jste skončila s Timim třetí. Jak jste spokojená?

Pocity mám jen ty nejlepší. Šampionát byl výborný v tom, že se tam sešli bezvadní lidé, kteří drželi spolu a navzájem si přáli, což na takových akcích mnohdy nebývá. Konkurence každým rokem roste. Přibývají mladí a rychlí psi, se kterými se snažíme držet tempo. Záleželo spíše na tom, jak to kdo ustojí nervově.

Jak jste se na šampionát připravovali?

Musím se přiznat, že téměř nijak. S Timem už delší dobu na překážkách netrénuji, cvičíme spíše samotnou rychlost a vytrvalost.

Jak dlouho ještě plánujete s Timim vyrážet na závodní dráhu?

To nejde říct. Záleží na tom, dokdy bude Timík běhat rád a rychle. Je mu osm a půl. Dokud to bude bavit jeho, pak mě taky.

Kdo je při závodění víc nervózní, vy, nebo pes?

Když na vás přijde řada, trocha nervozity tam asi je. Na placu je závodník necelých čtyřicet sekund. Pokud to děláte naplno, tak být nervózní ani nestíháte. Pokud nějakou trému máte, nesmíte to přenést na psa. To je špatně. Pes pak nepředvede správný výkon.

Co se na závodech boduje?

Vyhrává pes s čistým parkúrem bez trestných bodů. Potom je důležitá rychlost, proto se při tréninku musí cvičit jak přesnost, tak zároveň rychlost. Spousta psů zaběhne čistý parkúr bez trestných bodů, proto je výcvik rychlosti také důležitý.

Jak dlouho trvá trénink, než je pes zralý na závod?

Pes může závodit od roku a půl. Přesněji řečeno, pokud ho dostanu jako štěně, tak se snažím, aby byl do roku a půl připravený závodit.

Kdy jste dostala svého prvního psa?

Bydlím v rodinném domku a už od dětství jsem měla psy. První se ke mně dostal vlastně náhodou. Byl to pes z útulku. Doma nastal pětidenní boj o to, zda zůstane, nebo půjde zpátky. Rodiče nakonec svolili, nic jiného jim nezbývalo, já jsem ho prostě strašně moc chtěla. Byl to voříšek.

Říká se, že na výcvik jsou voříšci nejlepší.

Ano, ale tohle byla zrovna fenka, která pohyb neměla moc ráda. Agility by pro ni tehdy bylo vražedné. Dalšího psa jsem mohla mít jako odměnu za samé jedničky na vysvědčení. Bylo to štěně se jménem Timíček. Narodil se té fence, kterou jsem už měla. A ten je super. Po sportovní stránce je velmi aktivní. Shodou okolností jsem si v té době pořídila taky dospělého tříletého belgického ovčáka.

Kolik máte vlastně psů?

Pět. Dvě border kolie, voříška Timíčka, starého maliňáka Birka, kterému je už jedenáct. A pak mám psa jednoho maďarského plemena.

Dokážete říct, který pes je vám nejbližší?

Určitě. Všichni mí psi jsou fajn, ale jen jeden má obrovské srdíčko, a když s ním jdu na start závodu, moc mu věřím. Je to Timíček. Pes, který pro mě zaběhl spoustu důležitých běhů, na závodech vydržel obrovský tlak. Mnohdy, když jsem udělala chybu, on si to vyřešil po svém a vyhráli jsme. Dobře vím, že další takový pes už nebude. Byla by chyba hledat ho v jiných psech. Každý pes je originál.

Péče o pět psů, to musí být celodenní práce.

Zabírají mi tolik péče jako jeden pes, protože už odmala je učím, aby se pohybovali ve smečce. Vštěpuji jim, aby se nenadřazovali nad ostatní, aby nedocházelo ke rvačkám. Tři psy mám doma a dva psy venku. V noci neštěkají, neruší sousedy. Jsou tak vycvičení.

Naučíte psa, aby neštěkal na kolemjdoucí na ulici?

Určitě. Psa už od štěněte vedu k tomu, že štěkání není správné. Když zaštěká, nesmí se to brát na lehkou váhu. Musíte mu to zakázat. U štěněte stačí zákazový povel fuj.

Dá se takto vycvičit i pes, kterému je šest sedm let?

Je to těžší. Je to o odnaučování zlozvyku, a to je vždy delší, než když psa zvykáte od štěněte.

Kdo učil agility vás?

Nejdříve jsem chodila na lekce se svým psem. Pak jsem se učila sama. Nejdůležitější bylo uvědomit si, že na každého psa musíte jinak. Třeba příkaz zařazení k noze, přivolání a podobně. Takoví Jack Russel teriéři, to jsou rošťáci, takže musíte přemýšlet a jít na ně chytře. Na ovčáky musíte být tvrdší. V samotné agility jsou dvě hlavní metody, jak psa naučit slalom. Ale příkaz na přivolání? Na každého psa zkrátka platí něco jiného.

Měla jste někdy psa, který se nedal naučit ničemu?

Jednou přišel klient se středoasijským ovčákem. Tohle plemeno není vyšlechtěné k tomu, aby nějakým způsobem pracovalo s člověkem. Jenže jeho pán byl z rodiny, kde měli malé děti. Pes na ně začal být agresivní a napadal je. Nakonec jsme ho vycvičili. Ale varovala jsem ho, že nemohu zaručit, že děti nikdy nenapadne.

Agility se živíte?

Ano, ale zároveň studuji posledním rokem obor kynologie na České zemědělské univerzitě v Praze. Mám psí školu. Učím kurzy poslušnosti, agility nebo nácvik pachových prací.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Nemusím být až tak dobrý závodník, chci být dobrý trenér. Myslím si, že u nás je hrozně málo kvalitních trenérů na agility. Další můj cíl je, že bych chtěla také rozšířit i naši psí školu.

Váš přítel se psům také věnuje profesionálně. Jak jste se seznámili?

Poprvé jsme se potkali na šampionátu belgických ovčáků ve Francii. Asi půl roku potom jsme se potkali na plese, tam jsme se poznali blíž. Nejdříve závodil s mým psem a nyní už má svého. Dá se říct, že agility ho chytlo natolik, že sám mě tlačí do závodů a tréninku.

Co byste poradila lidem, kteří se se psem chtějí vrhnout na agility?

Už od štěněte je důležité, aby psa naučili motivovat. Buď na žrádlo, nebo na hračku. Radila bych, aby si s ním hráli, učili ho nosit balonky, obíhat stromy. Pes na agility by měl být vhodně fyzicky připravený. Dobré je s ním běhat, chodit na hory. Mezi pánem a psem se musí vytvořit hodně pevný vztah, protože při závodě dáváte spoustu příkazů a pes vám musí věřit.

Jaké dělají lidé největší chyby při výcviku?

Spousta lidí se k psovi neumí chovat. Nevědí, jak ho naučit chování, nebo s ním nemají trpělivost. Přečtou si příručku a pak se diví, že jim to nejde. Ke každému psu je třeba přistupovat individuálně a přizpůsobit mu i výcvikové metody.

Lidé si pořídí psa a pak nemají čas se mu věnovat. Co na to říkáte?

Lidé si je pořizují, protože se jim líbí vzhledově, ale málokdy si zjistí předem, k čemu je daný pes vyšlechtěný. Například border kolie je hyperaktivní pes. Pokud jim člověk věnuje jen procházku ráno a večer, nebude jim to stačit. To pak člověk pozná na svém bytě. Pes se totiž začne nudit, takže roztrhá gauč, ničí nábytek a podobně.