Mistryně ukázaly zlato

Čerstvé mistryně světa na raftu si vyzkoušely, jaké to je být modelkami. Svlékly se a nafotily kalendář aktů.

Pro šampiónky z Kostariky to byla nová role, kterou však s bravurou zvládly. „Hezké holky jsem z nich neudělala, ony už hezké jsou. Na vodě ale mají helmy a jejich krása nevynikne,“ říká fotografka Hana Pauchová, pro kterou to byla již druhá podobná zkušenost. Loni totiž byla autorkou kalendáře aktů volejbalistek. „Minulý rok volejbalistky i letos raftařky byly výborné. Tady v regionu rostou samé šikovné holky,“ chválí Pauchová.

Na zimu jsou zvyklé

Obě focení se podle ní nedají srovnávat kvůli rozdílným okolnostem. „Raftařky měly mnohem složitější podmínky. Nefotily se v teple. I když jsou zvyklé na zimu, tak jsem je litovala. Mrzly jsme všechny,“ prozrazuje fotografka.

Výsledných třináct snímků, na nichž jsou odhalené sportovkyně, však stojí za to. „Kalendář je ukázka, že to není jen o svalech a peřejích, ale o tom, že jsme krásné ženy,“ říká Hana Kaňkovská. „Bylo to zajímavé. Je něco jiného převléci se u vody, oproti tomu nechat se nalíčit a zahrát si na modelku. Už samotné nalíčení bylo pro nás zážitkem,“ pokračuje s úsměvem Kaňkovská. Spolu s ní si vyzkoušely jinou roli i všechny další členky posádky prostějovského Tomi Remont Teamu - Petra Baletková, Michaela Kratochvílová, Lenka Lagnerová, Pavla Procházková, Kateřina Vacíková a Zuzana Valtrová.

„Ten nápad jsme od sebe chytly navzájem. I při realizaci jsme se podporovaly,“ vysvětluje kapitánka týmu Kratochvílová s tím, že to nebylo jednoduché. „Měly jsme obavy i stud. Pak jsme přemýšlely, jak to bude vypadat, zda to bude vůbec publikovatelné a jestli se to bude dát pověsit, abychom nemusely chodit se sklopenými hlavami. S výsledkem jsme však hodně spokojené,“ uvádí kapitánka.

Přísně tajné

Kvůli velkému raftu nebylo možné využít ateliér. Volba tak padla na sokolovnu v Dolanech u Olomouce. „Potřebovaly jsme někam narvat zhruba šestimetrový člun, proto jsme hledaly větší prostor,“ objasňuje Pauchová.

Samotné focení se z logických důvodů konalo v utajení. Na rozdíl od závodů byla divácká účast nežádoucí. Za okny se tedy davy netvořily. „Bylo to přísně tajné,“ směje se fotografka, která si spolupráci se sportovkyněmi velmi chválí. „Mají velký smysl pro humor a klidně si udělají srandu samy ze sebe. Navíc táhnou za jeden provaz. Když fotím modelky, tak ty často čekají, že se jim bude lichotit,“ podotýká Pauchová.

Černobílý kalendář vyšel nákladem dvou set kusů, v případě vyššího zájmu bude dotištěn.