Mít plnovous mě štve, říká Schmitzer

Herec a písničkář Jiří Schmitzer promluvil o obětech, které přináší filmování, i o vzniku své nejslavnější písně.

Svůj autogram pak herec a písničkář ještě okomentoval: „V Chalupářích… Tak to už nejsem já, děvenko. Někdo mi říkal, že za sedm let se v těle kompletně vymění všechny buňky,“ upozornil, když nadšené fanynce vracel propisku.

Stává se vám často, že si takhle přijdou pro podpis milovníci Chalupářů nebo komedie Marečku, podejte mi pero?

Moc ne. Ale těší mě to. Já jsem si za socialismu dával bacha, abych netočil nějaké komunistické plakáty, takže tyhle filmy jsou poživatelné i dneska. Bohužel přestože to pořád dávají v televizi, tak z toho nemám ani halíř, protože socialistické smlouvy už neplatí.

Prý jste si do Olomouce přijel odpočinout z natáčení seriálu Zdivočelá země.

No, odpočinout… to zrovna říct nemůžu. Ale jinak je to pravda, točím teď seriál, a proto taky vypadám, jak vypadám.

Myslíte váš plnovous? Ale sluší vám.

Ne, mně se to nelíbí, je v tom horko a každou chvíli z toho něco lovím. Nedej bože, kdybych musel zvracet. Ty vousy mi musí vydržet do konce ledna, kdy by mělo natáčení seriálu končit. Nikdo netuší, jakou oběť přináším. Už jednou jsem takhle zarostlý byl, když jsme natáčeli film Gympl. To bylo taky na přelomu léta a podzimu. Ale nedá se nic dělat, filmaři mi tvrdí, že rozlišovací schopnost kamer je vysoká a falešné vousy by každý hned poznal.

V Olomouci jste hrál na letní zahrádce hospody Moritz, v pražské Balbínově poetické hospůdce jste zase natáčel poslední cédéčko. Jak vás napadlo dát na album Sbírku kiksů skladby, které si nepamatujete zrovna dvakrát dobře?

Přišli za mnou z vydavatelské firmy, že chtějí další moje cédéčko. Tak jsem jim řekl, že materiál na nové album nemám, takže jestli ho mermomocí chtějí, tak že nahraju koncert. Ale že ta koncepce bude vypadat takhle: že tam budou v první řadě kiksy, písničky, který občas zkazím nebo u kterých zapomínám text. A firma řekla: jo, dobře. Čekal jsem že mi hned naznačí, že takhle by to nešlo, ale překvapili mě. Udělal jsem v Balbínce koncert, který měl dvě pauzy, takže se to hrálo na třetiny jako hokej. Dal jsem to dopředu na internet s tím, aby lidi nebyli překvapení z toho, že Schmitzer neumí svoje písničky. A o to víc lidí se na ten koncert chtělo dostat.

Asi nejžádanější skladbou na vašich koncertech je Máte na to. Jak vlastně tahle kultovní píseň vznikla?

To jsem zrovna připravoval desku Bouda a tak nějak jsme zjistili, že stopáž desky je krátká a chtělo by to ještě něco přidat. Vůbec nic mě nenapadalo. Pak jsem náhodou šel kolem dceřina pokoje a slyšel odtamtud hrozný bordel. Řvalo to a do toho zpěvák pořád hulákal „Fuck this“ a „Fuck You“ a podobně. Tak se jí ptám, co to je, a ona, že Limp Bizkit a jaktože to neznám. No a inspirace byla na světě.

Už pětadvacet let jste členem souboru Divadla Ypsilon. Měl jste za tu dobu nabídky do některých velkých divadel?

Mě nikdy nikam jinam netahali. Asi tušili a tuší, že nejsem herec pro velké divadlo. Když jsem byl v Plzni na vojně, tak jsem přišel za tehdejším ředitelem divadla, panem Ševčíkem, abych se zeptal, jestli by mě nevzal do angažmá. On odvětil, že ne, a že je to pro moje dobro, protože v Plzni je moc velké divadlo a já bych se se svým projevem vůbec nedostal přes rampu. S Ypsilonkou jsme pak dělali zájezdy do velkých sálů, kde jsem to zvládl, takže si nemyslím, že měl pan Ševčík pravdu. Ale dneska už nemám ambice odcházet do většího divadla. Chci hlavně dobře udělat svou práci. Takovou, která mě baví. Což se mi daří spíš víc, než míň. Abych hromadil majetek, tak o to teda vůbec nestojím.

Doma máte dva České lvy, toho druhého za odpudivou postavu otčíma Richarda v Krásce v nesnázích. Setkal jste se v souvislosti s jejím ztvárněním třeba s negativními ohlasy?

To ani ne, ale je pravda, že pár lidí mi říkalo, že by mi v tom filmu nejradši dali facku. Což je vlastně veskrze pozitivní reakce, asi jsem to zahrál dobře.

Jak si vybíráte ze seriálových a filmových nabídek? Co třeba už dopředu odmítáte?

Já už dneska nemám ambice se nějak prosadit. Chci mít možnost si tu práci svobodně vybrat. V tomhle mám štěstí, ostatní kolegové jsou třeba odkázaní na hraní v sitcomech. Je to těžké, kvalitních scénářů je málo a produkce nemají peníze. V sitcomech zase peníze jsou, ale já bych do toho nešel. Na druhou stranu to nemám nikomu za zlé. Ale nešel bych do něčeho podobného jenom proto, abych si pak koupil nové auto.