Deset let poctivého tréninku přineslo mladému golfistovi ze Zlína toužebný úspěch. Martin Rudecký se dostal na šampionát amatérů. Do turnaje World Golfers Championship ve španělské Marbelle se „prokousal“ složitým kvalifikačním systémem, spolu s ním do tepla odjeli na začátku tohoto týdne další čtyři hráči. Hrát budou každý sám za sebe, i v soutěži týmů za Českou republiku.
„Jednoznačně je to můj největší úspěch, nevěřil jsem, že to dokážu. Už jen kvůli tomu, že jsem měl v posledním kvalifikačním turnaji těžkého soupeře,“ říká mladík.
Golfové hole z Ameriky
Do Španělska se Martin Rudecký dostal díky výborně zahranému poslednímu kvalifikačnímu kolu na Kunětické hoře. „Měl jsem za soupeře dříve hodně nadějného Jakuba Svobodu a nečekaně jsem ho porazil. Ten den se mi ale opravdu dařilo,“ popisuje Rudecký, který poprvé golfovou hůl vzal do ruky před deseti lety.
„Dlouho jsme je sháněli, nikde v republice jsme nemohli sehnat hole pro leváka. Nakonec nám pomohla sestřenice, která je poslala z Ameriky,“ vzpomíná Rudecký.
V rodině přitom nikdo s golfem neměl nic společného. „Taťka se rád potápí nebo běhá v lese, mamka je spíše na relaxační sporty a brácha hraje hokej. Ale šlo mi to od začátku. Trénoval jsem docela hodně, především v Kostelci a Čeladné. Rodiče viděli, že mám šanci se prosadit, a tak mě podporovali,“ líčí golfista.
Pařby na škole? Nelituju
Studentských let strávených na greenech nelituje. „Určitě jsem měl trochu jiný režim než moji spolužáci, ale dnes mi to nevadí. Teď to trochu doháním. Není čeho litovat, protože díky golfu jedu do Španělska, budu tam hrát na vynikajících hřištích, navíc si možná ve volném čase i zasurfuju,“ těší se Rudecký.
A jak často trénuje dnes? „To se nedá říci jednoznačně. Někdy strávím na hřišti celý den, jindy si jen procvičím údery a někdy odpočívám úplně.“
V Čeladné strávil mladík prakticky letošní léto, na jednom z nejlepších hřišť pracoval jako marshal, což znamená, že kontroloval hráče při turnajích i běžný provoz na hřišti. „Někdy to byla i nuda, ale snažil jsem se trénovat,“ tvrdí golfista.
Jeho vzorem v golfu je Phil Mickelson, také levák. „Je mi sympatický vystupováním a hlavně svým patováním. Navíc hraje vlevo stejně jako já. Bohužel na rozdíl od něj mám s patováním docela potíže. Jakmile se člověk naučí techniku, pak hraje velkou roli hlava a myšlení,“ dodává.
Handicap, což je měřítko pro výkonnost golfistů, Rudecký postupně snižoval. „Teď mám handicap 3.4, a umožňuje mi přihlásit se na školu, po jejímž absolvování můžu přestoupit k profesionálům,“ vysvětluje Rudecký.
Amatérský golf je totiž mimořádně přísný v jednom ohledu - žádný z amatérů si ani na dotovaných turnajích nesmí vzít finanční odměnu, pouze věcné ceny. „Samozřejmě, že o vstupu mezi profíky uvažuju, asi to zkusím příští rok. Udělat školu nebude problém, jde o deset víkendů během roku,“ poznamenal mladík.
Sen? Hrát na PGA
Žádné konkrétní plány golfista nemá, v budoucnu by se ale alespoň jednou rád objevil na evropském okruhu profesionálů PGA. „Tam si člověk může zahrát i díky divoké kartě od sponzora nebo pořadatele. Uvidím, jak se mi bude dařit,“ říká mladík, který atmosféru světového golfu letos ochutnal na vlastní kůži v Čeladné. „Tam to byl velký šrumec, mohl jsem být jako pomocník organizátorů u toho. Bylo to neuvěřitelné, vidět světové hráče byl opravdový zážitek,“ dodává Rudecký.
O notný kus dopředu jej v kariéře posunul americký trenér John Lee, který dokonce na týden přijel do Zlína. „Měl tady nějaké akce s dětmi, pozvali jsme ho, protože jsem s ním několikrát v Americe trénoval. Jinak jsem spíše samouk, odkoukávám od těch nejlepších,“ líčí Rudecký.
Do Španělska odjížděl s cílem zahrát co nejlépe. „Nemá smysl si dávat jako cíl nějaká umístění. To by potom nefungovala hlava. Ale chceme uspět. Výsledky všech se sčítají, takže konečný výsledek nezáleží jenom na mně. V týmu je nás pět, každý podle výše handicapu, takže uvidíme,“ uzavírá Martin Rudecký.
