Mluvit skrz umění, jí šlo vždycky lépe

Ivana Gantnerová je architektka, která se fotografování věnuje ve volném čase už třicet let. Vždycky ji to táhlo k výtvarnému umění a hledala způsob, jak přiblížit ostatním svoje pocity a nálady.
„Od malička jsem se ráda vyjadřovala graficky, daleko raději než verbálně,“ říká fotografka. Měla blízko k výtvarnému umění. Zkoušela kreslit
a malovat. Nakonec ale zvítězila fotka. „Možná i pro svou zdánlivou rychlost vzniku,“ dodává Gantnerová.
Nejvíce si cení těch klasických na film. Ale teprve přechod na digitál jí umožnil kontrolovat celý proces od stisknutí spouště až
k tisku. Své fotografie, na kterých zaznamenává důležité momenty života kolem sebe, dává na internetové servery. „Pokud člověk něco tvoří, potřebuje zpětnou vazbu. Proto dávám fotky na internet, kde se k nim lidé vzájemně vyjadřují a hodnotí své výtvory,“ vysvětluje. Tím, kdo ji naučil najít
u snímků hlubší smysl, byl její velký vzor a učitel, Antonín Špát z Lodhéřova. „Moc ráda se s ním scházím a konzultujeme spolu moji tvorbu. Má dar. Dokáže říci člověku pravdu,
i když není příjemná, a tím ho posouvat dál,“ vypráví Gantnerová.
Na jednom
z workshopů se seznámila z dalším fotografem, který nasměroval její uměleckou dráhu. Tím je profesor Jindřich Štreit. „Díky němu jsem v sobě objevila vlastní smysl focení. Tedy pravdivost a otevřenost,“ vysvětluje. Na základě jeho výzvy
a s jeho dohledem vznikla kolekce fotek, které jsou právě
k vidění v Městské knihovně
v Jindřichově Hradci.