„Ve většině evropských zemí rostou náklady na bydlení, což způsobuje problémy s jeho finanční dostupností,“ řekl na konferenci profesor Peter Boelhouwer z univerzity v nizozemském Delftu. Kvůli turbulencím v ekonomice mají v Česku podle expertů potíže se zajištěním bydlení i lidé, kteří je dříve neměli. Jsou to například zaměstnanci ve službách, řemeslníci a drobní podnikatelé nebo mladé rodiny s dětmi, uvedl sociolog Tomáš Kostelecký ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Stát se navíc musí vyrovnat s tím, že na politiku bydlení bude mít jen omezené zdroje. Podpora bydlení tak bude existovat hlavně v podobě státních garancí nebo nízkoúročených půjček investorům. S tím počítá i nedávno schválená nová koncepce bydlení do roku 2020, řekl Kalous. Masová výstavba sociálních bytů však není podle dalšího sociologa Martina Luxe řešením. Pomoci by podle něj mohla například možnost, aby se senioři nemuseli stěhovat z nynějších bytů. „Možnost zůstat ve stávajícím bydlení, to je v přirozeném prostředí, je levnější než budování nových nákladných bytů pro seniory,“ poznamenal. Podle Luxe je nutné hledat i taková řešení, která umožní využití soukromého nájemního bydlení pro sociální účely.
Jako pomoc pro lidi zasažené dopady případné příští hospodářské recese navrhují experti ze Sociologického ústavu AV ČR například zavedení dočasné výpomoci při splácení hypotečního úvěru pro středně příjmové a chudší domácnosti. Stát by měl také podpořit stěhování za prací vytvořením databáze spojující informace o volných pracovních místech s údaji o možnostech bydlení. Vznik sociálně vyloučených lokalit nemá jasné viníky, řekl Lux. Zčásti se na nich podílí stát systémem masového sociálního bydlení, vznikají ale i tržními spekulacemi a vystěhováváním. „V demokratické společnosti se tomu nedá zcela zabránit,“ dodal. Částečným řešením je podle něj například spolupráce veřejné sféry se soukromými staviteli a pronajímateli bytů, promísení sociálních bytů s vlastnickým bydlením nebo územní plánování vytvářející smíšené komunity.
