Morseovku nahradily skákací boty

V době mobilů a internetu už netáhnou mladé zálesáky čárky a tečky Morseovy abecedy jako jejich předchůdce. Vyměnili je za umělé horolezecké stěny, sedmimílové skákací boty nebo provazochodectví. Přesto skauting ctí stále stejné heslo jako v době jeho založení: Buď připraven! Dál dodržuje junácké a skautské zákony, vyznává lásku k přírodě, staví na přátelství a výchově dětí. Strakonický skauting je rozdělený na chlapecký a dívčí. Od začátku je to tak, že starší učí ty mladé a zajišťují pro ně věci, na které ještě Světlušky a Vlčata nestačí.
„Scházíme se jednou týdně na dvě hodiny. Na každou schůzku máme připravenou suchou a mokrou variantu. Podle počasí. Záleží na vedoucím oddílu, jaký program si připraví,“ říká vedoucí chlapeckého oddílu Synové divočiny Matěj Sokol. Někdy je podle něho těžké zaujmout sedmnáctiletého kluka, když je kolem spousta jiných lákadel. Proto se snaží vyhledávat neobvyklé činnosti a nakupují moderní sportovní pomůcky.
V klubovně mají umělou horolezeckou stěnu, do ulic vyrážejí na jednokolce, v sedmimílových botách nebo zkoušejí v parku mezi dvěma stromy provazochodectví. Do letních programů zařazují i lezecí sítě, slaňování, vodáctví a dokonce i jachting.
„My jsme vyrůstali na Foglarovkách, ale ty malé to už nebere. Skauting je životní styl. Být mezi kamarády, kteří jsou pro nás jako druhá rodina. Lidi, co mají rádi přírodu a táboření,“ přiznává šestadvacetiletý skaut Václav Žilák. Je to pro něj alternativa k víkendové nudě v paneláku u televize a počítače. „Člověk vyrazí v pátek večer do přírody a v neděli se vrací z výpravy špinavý, hladový, unavený. A šťastný,“ tvrdí.
Ladislavu Václavíkovi je osmdesát let. Do Vlčat vstupoval v sedmi letech. „To, že jsem se dožil tolika let, i za to, co jsem a jaký jsem byl, vděčím rodičům, skautingu a svojí ženě. Do dneška se snažím plnit zákony skautingu, což mi přináší samé nepříjemnosti, protože jeden z bodů je pravdomluvnost a pravdu málokdo rád slyší,“ vyznává se.
Je přesvědčený, že současní skauti narážejí v každodenním životě i s dalšími zákony, které jim ukládají být věrný a oddaný, prospěšný, pomáhat jiným, být přítelem všech lidí a bratrem každého skauta či poslouchat představené, rodiče a oddílové vůdce.

Zakázali je, tak založil vodácký oddíl

Dvakrát zažil zákaz hnutí. Začátkem padesátých let a po sedmdesátých letech v době Husákovy normalizace. Protože byl ale věrný heslu Jednou skautem, navždy skautem, nenechal se nikdy odradit. „Pokračovali jsme dál. Pracoval jsem ve Svazarmu a tam jsem založil vodácký oddíl, se kterým jsme dělali to samé, co ve skautu,“ říká. Lituje, že kvůli zákazu činnosti vznikla mezi nimi a současnými skauty věková mezera. Ti nejmenší v nich vidí přílišnou autoritu a už jim nerozumí. A ti nejstarší se mezi ně nemohou plést. S dorostem to není jednoduché. Konkurence zájmových kroužků je veliká a dětí stále ubývá. Do oddílů přivádějí své ratolesti většinou ti, kteří tam sami od dětství patří. Často bývají příkladem i pro své známé. Ve skautu nalézají jeho členové nejen přátele, ale také životní partnery. „Na celostátních setkáních poznáme holky, o kterých víme, že mají stejné smýšlení a vlastnosti jako my, a že to budou ženy pro život. Když ji vezmeme na týden na Šumavu, že to na rozdíl od holek z diskotéky přežijí,“ usmívá se Matěj Sokol.

Skauting v kostce

Světový skauting vznikl v roce 1907 v Anglii. Založil jej Robert Baden - Powell
V českých zemích existuje od roku 1911
Zakladatelem byl Antonín Benjamin Svojsík
Od té doby prošlo oddíly na půl milionu lidí
Dneska má český skauting 45 000 členů
Patronem je svatý Jiří
Oddíly mají různou podobu – existují chlapecké i dívčí oddíly, jsou početné oddíly křesťanských a také vodních skautů
Skautským původním znakem je lilie, která má uprostřed bílý štít s černou psí hlavou. Je to znak Chodů, kteří byli vzorem pro české skauty