Most / Před týdnem si užíval Jakub Bouda chvíle slávy při autogramiádě své druhé knihy Co oči nevidí. Opět se jedná o povídky. Tentokrát je ale nespojuje jedno místo vzniku jako u prvotiny Bumerang. Bar, kde při klábosení s kamarády autor čerpal náměty pro své povídky. Vyznačují se břitkým, lehce morbidním humorem.
Vydal jste druhou knihu „Co oči nevidí“, a to hned rok po svém debutu. Pozná čtenář nějaký posun?
Po obsahové stránce k žádné velké změně nedošlo. Stále se jedná o historky ze života, které se lidem běžně stávají. Je tam i pár věcí na zamyšlení, ale i ty si zachovávají svou ironickou tvář. Možná jsem trochu vylepšil slohovou stránku, ale to je spíš na posouzení kritiků.
Kde získáváte inspiraci pro své povídky a zamyšlení?
Přestože se to na první pohled nezdá, jsem pozorný posluchač. Takže když si občas sedneme s přáteli, hledám inspiraci u nich. Pak to všechno hodím do klobouku a z jednotlivých historek stavím. A samozřejmě je v tom i kus mé vlastní fantazie, pokud je třeba vymyslet nějaký neotřelý závěr.
Do jaké míry měníte předlohy svých povídek?
Záleží na náladě. Někdy to překopu naprosto od základu, jindy zase spojím víc událostí dohromady. Snažím se, aby to co nejvíce dalo hlavně čtenářům. To, co v mojí společnosti může vypadat jako skvělý vtip, nemusí sedět úplně všem, takže to většinou trochu uhladím. Ale zase ne nějak moc. Hrábě na to nepotřebuji.
Mohou se v povídkách poznat vaši přátelé? Často si neberete servítky. To nemusí každý překousnout.
Někteří z mých přátel se zde poznat mohou. S tím ale nakládám obezřetně, a dovolím si to jen v případě, že vím, jakou reakci mohu čekat. Vyloženě schválnosti nikomu nedělám, a tak mi to zatím prochází.
Vaše knihy se sice neřadí do vysoké literatury, z prvního výtisku Bumerangu ale nezbyl ani výtisk. To určitě potěší. Odhadujete, jaký typ čtenářů si povídky v Bumerangu oblíbil?
Samozřejmě mě těší, že je kniha rozebrána. Plánuji dotisk, což jistě ocení ti, kteří s nákupem první knihy váhali. A k typu čtenářů. Podle mě jde o nadprůměrně inteligentní čtenáře, kteří vědí, co chtějí číst za svých devadesát devět korun.
Na podzim připravujete sbírku básní. Chcete tím odhalit zcela jinou rovinu vašeho literárního tvoření, nebo to bude takový bonus pro fanoušky?
Nejsem si jistý, zda to nazvat básněmi, aby mi nepřišel nějaký skutečný básník nabančit. Jde spíš o krátké veršíky, které komentují lidské vlastnosti a situace. A máte pravdu, je to spíš takový bonus pro fanoušky, aby si zkrátili čas při čekání na další knihu.
