Motorkář Antonín Šebesta projel na Route 66 i tornádem
Je to touha všech motorkářů. Matka cest, jak někteří z nich přezdívají americké trase Route 66 podle spisovatele Johna Steinbecka, měří téměř čtyři tisíce kilometrů. Prochází osmi americkými státy, protíná tři časová pásma.
Na konci dubna vyjelo na cestu devět motorkářů. Mezi dvěma Jihočechy byl Antonín Šebesta z Budějovic. Akci organizoval zlínský cestovatel Zdeněk Jurásek, který projel trasu před dvanácti lety na kole, a Česká asociace Route 66.
Po návratu do jižních Čech ulehl Šebesta do postele s virózou. „Naštěstí přišla až doma,“ vyhlíží z okna třiašedesátiletý muž a vstřebává stále dojmy. O zážitcích začíná psát knížku.
Má Harleye WLA 750 z roku 1942
Motorky jsou jeho životní zálibou. Route 66 je podle něj vrcholem kariéry harleyáře. Vždyť americká trasa vede i městem Milwaukee, kde Harley-Davidson vznikl.
„Ve třiadevadesátém roce jsem koupil Harleye WLA 750. Je z roku 1942 a známí motorku objevili někde na Ukrajině. Byla z válečné pomoci Američanů a prý tam s ní dokonce lidé orali. Kamarád Jája Moravec ji rok rekonstruoval v obýváku. Předtím jsem měl slabší mašiny,“ líčí Šebesta.
V Americe není problém si motorku půjčit. Šebesta si vybral v Chicagu Harleye King Road 1 500. Výhodou je, že odevzdat ji mohl v pobočce půjčovny na konci cesty v Los Angeles.
Šestnáct dní, za které projela výprava od jednoho oceánu k druhému, zanechaly v mužích obrovský dojem. Potkali báječné lidi, viděli úžasnou krajinu, zakusili drsné počasí a setkali se dokonce s tornádem. Že nebude cesta jen idylická, zjistili hned na začátku. Plány jim skoro překřížila islandská sopka Eyjafjallajökul. Její prach začal omezovat lety z Prahy. „Dokonce jsme už měli objednaný autobus, který nás doveze na letiště do Amsterodamu. Při zpáteční cestě to byly další nervy. Se zpožděním jsme to do desátého května zvládli,“ vypráví Šebesta.
Američany chválí. Ochotně prý pomáhají, všechno vysvětlí. Ačkoli je Route 66 po více než osmdesáti letech od vzniku spíše silnicí okresního formátu, část trasy museli jezdci absolvovat po dálnicích a centry měst.
„Je úžasné, když vám řidiči tracků houkají na pozdrav, lidi z vlaků mávají. Nebo přecházíte třeba v Santa Fé silnici jako anonymní turista, řidič auta před vámi zastaví a s úsměvem vám dá přednost. To už je jiná mentalita,“ pochvaluje si.
Zažili sníh v místech, kde ho místní nepamatují
Jako motorkář najezdil Šebesta statisíce kilometrů, ale počasí, které výpravu potkalo už druhý den ve státě Illinois, ještě nezažil. Proudy vody nebraly ani stěrače doprovodných vozidel.
„Zdálo se, že nečas tlačíme před sebou. Sledovali jsme předpovědi a pořád jsme do sibérie vjížděli. Třetí den za Springfieldem jsme dokonce projeli tornádem, viděl jsem obrovský větrný vír několik kilometrů před sebou,“ vzpomíná motorkář.
Výprava zažila dokonce sněžení v místech, kde je místní obyvatelé nepamatovali. Zimu a mokro ale převýšily úžasné pocity z jízdy. Asi deset procent trasy vede po dálnicích, kde je rychlost omezená. Samozřejmě, že potkali policejní hlídky, některé je i zastavily.
„Bylo to ale příjemné setkání. Policista měl na helmě dvě kamery. Když mě zastavil, přátelsky poradil, abych jel opatrně, protože tam jsou velké poryvy větru. Je pravda, že moje motorka se štítem byla na vítr citlivá,“ zapisuje si do deníku Šebesta.
Na druhé straně jsou američtí policisté hákliví na alkohol u řidičů. Trestají už i za láhev v kabině řidiče.
Zhustit cestu jen do několika zajímavostí je pro Antonína Šebestu složité. „Springfield má hodně lidí spojený s rodinou Simpsonových. Podle místních ale tady nikdo takový nebydlí,“ říká. Státy Illinois a Missouri dělí most, který stavěli Indiáni. V Amarillu si udělala jméno restaurace Texas Steak Ranch na nabídce obřího steaku zdarma, pokud ho host sní za hodinu. V Novém Mexiku, kde tradičně panuje dusné klima a na prériích rostou kaktusy, zastavila výpravu sněhová bouře. „V Albuquerque na Rio Grande lze sníst za našich 150 korun cokoliv a v jakémkoliv množství. Kalifornie je typická dlouhou cestou přes Mohavskou poušť,“ vypráví Šebesta.
Posledním místem Route 66 projeté z východu na západ je molo v Santa Monice v Kalifornii. Před sebou oceán a zpáteční cesta letadlem z Los Angeles do Evropy. „Znovu jsem pochopil, co znamená známý slogan harleyářů. Live to ride, ride to live. Žít abych jezdil, jezdit abych žil,“ uzavírá Šebesta.
