Když jde do tuhého, volají Šefčoviče. Zabrání slovenský veterán obchodní válce s USA?
Aktuálně nejdéle sloužící eurokomisař nyní čelí jedné z největších zkoušek své kariéry. Už 9. července vyprší lhůta, do které se Maroš Šefčovič musí dohodnout s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, aby zabránil zavedení 50procentních cel na téměř veškerý vývoz z Evropské unie.
Když slovenský eurokomisař v roce 2019 doprovázel Donalda Trumpa do terminálu na vývoz LNG v Louisianě, americký prezident mu nečekaně veřejně poděkoval. Přestože jeho pokus vyslovit Šefčovičovo jméno dopadl rozpačitě, pro unijního diplomata to bylo pravděpodobně to nejvřelejší gesto, jakého se mohl od Trumpa – který Brusel bytostně nesnáší – dočkat.
O více než šest let později má Šefčovič za úkol vyjednat obchodní dohodu s druhou Trumpovou administrativou. Tlak je značný. Trump, který tvrdí, že EU byla založena, aby „ošidila Spojené státy“, pohrozil, že pokud do 9. července neuzavřou pakt, uvalí na dovoz z unijních zemí cla ve výši 50 procent. Když se Šefčovič zrovna nesnaží zabránit obchodní válce s USA, cestuje po světě a jedná s představiteli řady nejrůznějších zemí, od Indie po Thajsko.
Šefčovič je mezi diplomaty veterán
Slovenský politik sbíral první větší politické zkušenosti jako velvyslanec v Izraeli a stálý zástupce při EU, než přešel do komise. Od října 2009 Šefčovič sloužil celkem pod třemi předsedy komise – Josém Manuelem Barrosem, Jeanem-Claudem Junckerem a Ursulou von der Leyenovou. EU mezitím prošla brexitem, pandemií i začátkem války u svých hranic. A přesto Šefčovič vydržel: Je spolehlivým pomocníkem, který bývá pověřen dočasným vedením rezortů, jež zrovna potřebují kompetentního správce.
Ze současných eurokomisařů je tento slovenský diplomat ve funkci nejdéle. Od svého příchodu do sídla komise v Berlaymontu si vybudoval pověst spolehlivého a důvěryhodného vyjednávače. „Je vždy v dobré náladě a snaží se najít řešení,“ řekl deníku The Guardian jeden z vysoce postavených unijních diplomatů.
Šefčovič, který obvykle nosí kravatu a ladící kapesníček, často srší úsměvy a vtipem. V Bruselu je vnímán jako pilný řešitel problémů, který se nesnaží zastínit svou šéfku von der Leyenovou. Je oblíbený mezi svými spolupracovníky, ale vůči médiím zůstává zdrženlivý a rozhovory téměř neposkytuje. „Je to člověk, který si nedělá nepřátele. Proto se na něj obracíte, když je třeba vyřešit něco obtížného,“ říká zkušený belgický diplomat Jean De Ruyt, který se Šefčovičem dříve spolupracoval.
Veškerý svůj diplomatický talent musel Šefčovič uplatnit, když v únoru 2020 převzal odpovědnost za dohodu o vystoupení Spojeného království z EU. Británie právě dokončila bouřlivé „rozvodové řízení“ a vztahy mezi Bruselem a vládou Borise Johnsona byly napjaté a plné nedůvěry.
Navzdory chladnému přístupu navázal Šefčovič dobré vztahy se svým protějškem Michaelem Govem. Společná jednání vyvrcholila ručně psanou poznámkou podepsanou oběma muži, jejímž cílem bylo vyřešit spory ohledně severoirské hranice včetně přepravy chlazeného masa. Gove mu proto přezdíval „klobásový král“. I James Cleverly, někdejší ministr zahraničí, se kterým Šefčovič nakonec dotáhl pobrexitové uspořádání se Severním Irskem a vyjednal tzv. Windsorský rámec, označil jejich vztah za klíčový: „Museli jsme prozkoumávat nápady, které, kdyby unikly v neúplné podobě, by mohly neuvěřitelně poškodit jednoho z nás, nebo dokonce oba.“ Dodal, že mohl Šefčovičovi důvěřovat, že „rozhovory nebudou použity jako páka a že neuniknou“. Po dotažení brexitu si proto tento zkušený právník vysloužil přezdívku Mr. Fix It (Pan Opravář).
Existuje v Berlaymontu nějaká práce, kterou Šefčovič nevykonával? Tento osmapadesátiletý Slovák nasbíral v Bruselu tolik funkcí, že by se mu nevešly na jednu vizitku. Kromě pobrexitových jednání v minulosti dohlížel na jiné mimořádné výzvy, jako byl Green Deal.
Díky své vytrvalosti se Šefčovič pravděpodobně stane neobvyklým rekordmanem. Je druhým nejdéle sloužícím eurokomisařem a má dobrou pozici k tomu, aby se dostal na první místo a vystřídal Wilhelma Haferkampa (6397 dní), německého sociálního demokrata, který byl komisařem 18 let v letech 1967 až 1985. Mělo by se tak stát 8. dubna 2027. Jeho národnost také přispívá k jeho výjimečnosti: Jen málo z deseti středoevropských a východoevropských zemí, které přistoupily v roce 2004, napodobilo Slovensko v nadšení pro opětovné jmenování komisařů.
Ani Šefčovič nezvítězí pokaždé
Na pozadí těchto úspěchů vyniká jedna porážka – Šefčovičova prohra ve slovenských prezidentských volbách v roce 2019, kdy ho porazila liberální právnička Zuzana Čaputová. Volby se konaly rok po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Vládnoucí strana Smer, silně poznamenaná touto kauzou, nedokázala najít vhodného kandidáta a nakonec přesvědčila Šefčoviče, který nebyl jejím členem. Nehodil se ale do role protisystémového populisty, jakého si straničtí stratégové přáli.
Ve druhém kole se Šefčovič této vize nejspíš pokusil držet a nečekaně zaútočil na Čaputovou a její údajně „superliberální program“, který podle něj odporoval křesťanským hodnotám. Překvapivě také kritizoval partnerství osob stejného pohlaví a evropskou migrační politiku kvót. Nezmínil však, že v době vypuknutí uprchlické krize se sám snažil strach z migrantů mírnit a byl přítomen při přijetí kvót komisí. Kritiku svého tehdejšího postoje odmítal jako „antikampaň“.
Martin Burgr, politický stratég Čaputové, uvedl, že Šefčovič začínal jako „velmi slušný ucen... být tvrdší a populističtější“. To podle něj byla chyba: „Byl vnímán jako liberál z Evropy, jako bruselský člověk, ne jako konzervativec. Myslím, že bylo chybou snažit se z něj udělat něco, čím nebyl a čím není.“
Slováka v Bruselu čekají těžké bitvy
Od této porážky byl Šefčovič dvakrát znovu nominován na post slovenského eurokomisaře. Po loňském návratu mu byla svěřena agenda obchodu – jedna z nejvýznamnějších funkcí v komisi, která spadá přímo pod von der Leyenovou. Se svou workoholickou šéfkou, rovněž pragmatickou vyjednávačkou, má dobré vztahy. A společně nyní čelí obří výzvě. Znalci transatlantických vztahů jsou skeptičtí ohledně vyhlídek na dohodu o nulových clech s USA.
Sama von der Leyenová ještě před návratem Šefčoviče z Washingtonu prohlásila, že dosažení plnohodnotné dohody je před Trumpovým deadlinem nemožné. Brusel by se však podle ní měl pokusit alespoň o prozatímní pakt po vzoru Spojeného království, který by zachoval desetiprocentní cla. Šefčovič se ale nevzdává, míní zdroj listu The Guardian. „Přijde s dalšími a dalšími návrhy a bude se je snažit prosadit.“
I když se mu podaří uspět, bruselské Středisko evropské politiky (EPC) předpovídá, že ho v budoucnu čekají další, neméně náročné úkoly – například vyřešit otázku, jak v době stagnující ekonomiky uspět v tvrdé globální konkurenci. Do jeho portfolia spadá i zajištění tzv. ekonomické bezpečnosti, tedy odolnosti surovinových řetězců vůči otřesům.
Bude to ale nesnadný úkol. Těžba surovin je nepopulární a otevírání nových dolů v EU je málo pravděpodobné. Šefčovič tak bude muset uzavírat dohody s těžebními partnery v Africe a v dalších regionech, kde bývají lidská a pracovní práva často porušována.
Zajištění surovin stálo i za snahou o dohodu o volném obchodu s jihoamerickým blokem Mercosur – ta ale odhalila vnitřní rozdělení EU. Stejné rozpory panují i kolem vztahů s Čínou, se kterou udržuje úzké investiční vazby například Maďarsko. Ať už se Šefčovič bude snažit jakkoliv, odstrašující opatření vůči globálním rivalům si nakonec vyžádají jednotný postoj sedmadvacítky – a právě ten dnes Evropě bolestivě chybí.
VIDEO: Žijeme v období polykrize. Evropa není schopná se shodnout na zásadních věcech, snad se probudíme, řekl Salomon pořadu FLOW
