Dluhopis je milník v historii financí a přišli s ním Benátčané, říká ekonom a historik Goetzmann

Kariéře akademika v oboru financí a managementu předcházelo studium archeologie. I když se nyní vykopávkám v Mezopotámii, Řecku či Egyptě profesor Goetzmann nevěnuje na plný úvazek, dovednosti archeologa ho provází dál. „Je vzrušující objevovat a snažit se pochopit údaje z nálezů, které dostaneme ze země. Na první pohled si jsou archeologie a finance na hony vzdálené, ale oba obory studují lidské chování a používají data. Objevujete nové poznatky o lidské povaze a chování,“ říká William Goetzmann v rozhovoru pro podcast PFI Talks, který přináší e15.cz spolu s Prague Finance Institute při univerzitním ekonomickém pracovišti CERGE-EI.

Archeologické vykopávky bývají nejčastěji různé účetní záznamy „má dáti, dal“ a údaje o dluzích. Tyto informace byly odjakživa důležité, protože podle profesora Goetzmanna je úvěr jediný funkční způsob, jak svým způsobem cestovat v čase. Úvěr umožňuje pořídit něco teď bez nutnosti čekat, až bude naspořeno. Vydáním municipálních dluhopisů, jako to bylo v případě Benátek, si mohl tento městský stát dovolit přenést v čase hodnotu z budoucích daňových příjmů. 

Cash flow už v dávných Athénách a bitcoin jako sumerská kulička z hlíny

Mnoho z běžných finančních problémů, se kterými se potýkají lidé dodnes, zkoušely zvládnout už kultury a civilizace před tisícovkami let pomocí vlastních nástrojů. Jako příklad uvádí důkazy o vznikajícím bankovnictví v klasických Athénách v zachovaných soudních záznamech, jejichž autorem je Démosthenés. Tyto texty jsou přitom dost sofistikované, pokud jde o popis finančních argumentů.

„Když Démosthenés žaloval své strýce, protože ho ošidili o dědictví, použil finanční argumenty, které sahaly od výpočtu peněžních toků za posledních 10 let až po vyhodnocení peněžního ekvivalentu hodnoty společností, které jeho otec založil. Jde o nástroje, které dnes používáme pro oceňování firem,“ popisuje profesor Goetzmann s tím, že o Athéňanech běžně nepřemýšlíme jako o obchodnících ve smyslu Britů nebo Američanů. Nedoceňujeme, že šlo o městský stát s následnou expanzí poháněnou obchodem. 

Dalším příkladem může být bitcoin či obecně blockchain jako náhrada účetních nástrojů, což existovalo vlastně od počátku zaznamenané historie. Jeden z pradávných problémů, když chce obchodník uzavřít smlouvu na budoucí dodávku, je obava, že se obě strany mohou pokusit změnit smlouvu mezi okamžikem, kdy je něco slíbeno, a jejím splacením.

„Když se vrátíme o 3000 let zpět, sumerská společnost řešila tento problém ještě předtím, než uměli psát. Řekli si, pojďme znázornit keře pšenice a vložme je do boule z hlíny, kterou zapečetíme. Podepsali to, nechali uschnout a pak už tam nikdo nemohl udělat díru, aby tam něco přidal. To byla technologie jako moderní blockchain,“ uvádí profesor Goetzmann. Je to stejný koncept technologie pro nezvratné vytvoření smlouvy a je jedno, zda je v kousku hlíny, nebo v cloudu. 

„Finance jsou technologie a soubor nástrojů, které lidé v průběhu staletí chytře využívali, a my technologie dále zlepšujeme a inovujeme,“ říká Goetzmann.

Dluhopis základem rozvoje 

Nejjednodušší zásadní inovací byly podle profesora právě dluhopisy, přičemž jejich původ sahá až do středověku. Prvními byly komunální dluhopisy, které vydávala už Benátská republika. 

„Důvod, proč jsou tak důležité, je schopnost vlád a potažmo podniků přenášet hodnotu v čase. Dluhopis je příslib budoucích plateb, takže vás nutí myslet na peníze, které přijdou v budoucnu,“ popisuje jejich zásadní přínos Goetzmann. Flexibilní technologie, kterou benátská republika představila, vytvořila široce dostupný nástroj, který poté Evropa v průběhu následujícího století přijala. Vytvořila vazbu a poptávku po spořicích nástrojích. Odstartovalo to technologii spoření jednotlivců a financování státních podniků ze strany států.

Vývojová cesta dluhopisů ovšem přinesla také komplexitu a složitost, což se projevilo na globální finanční krizi v roce 2008. Tehdy byly hypotéky a dluhopisy s různými riziky rozděleny jako cenné papíry na části a prodávány. „Jeden z těchto cenných papírů měl 900stránkový dokument vysvětlující všechny podmínky a rizika, což je dokonalý příklad šokující složitosti moderního finančnictví,“ popisuje William Goetzmann. 

Akciový trh zase umožnil zrychlení technologických inovací a přinesl sdílení rizika mezi investory, ale také sdílení příležitostí. Dluhopisy zase umožnily schopnost přenášet hodnotu v čase. Finance přitom podle něj nejsou hnacím motorem, ale důležitou doplňkovou technologií, která umožnila pokrok v reálném ekonomickém světě. 

„Přestože se o financích někdy uvažuje jako o abstraktní, či dokonce exploatační technologii, přemýšlejme o nich jako o vodovodním potrubí. Instalatérství je tu proto, aby budovy lépe fungovaly a mohli jsme žít ve velkých městech. Ale není to těžiště toho, co město dělá. Bez vodovodů by nebyly města s miliony lidí. A bez finančních technologií bychom nebyli schopni udržet globální růst,“ dodává William Goetzmann. 

Investoři ve 20. století zažili dvě masivní globální války, rozdvojení světa na různé ekonomické a politické systémy i mimořádné změny v technologiích – a akciové trhy přežily. Je zbytečné mít z historického pohledu obavy o to, zda celoživotní úspory investované do finančních nástrojů zmizí, nebo je pohltí hyperinflace? „Asi bych se víc zajímal o to, jak se společnosti pravděpodobně budou vyvíjet dál a jaké jsou šance na to, že si daň vyberou války, spíše než mít strach, že se zlikvidují finanční systémy,“ uzavírá profesor. 

Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.