Moudří umějí naslouchat sami sobě
Její výpravy do Miguelova snění tvoří hlavní osu knihy, v níž se prolíná učení starých Toltéků s čirou fantazií. Miguel se ve svých představách potkává se svými zemřelými dědečky, kteří svou moudrostí obohatili jeho život. S pomocí řady dalších svérázných postav se snaží dobrat pravdy o životě a smrti skrze symboly nebo personifikaci vědění v podobě ženy Laly. Ta je ztělesněním všeho, čemu věří a co spoluvytváří jeho příběh.
Nejen čtenáři Čtyř dohod a Ruizových dalších knih zde mohou nalézt svou pravdu, svou vizi o životě a smrti. Ruiz nikoho nenutí přijmout právě jeho úhel pohledu. Chce předat výpověď, skrze niž každý vnímavý jedinec může nalézt odvahu měnit svůj svět. Je to příběh plný lásky a usmíření, příběh, který nastíní smrt a umírání ve světle klidu, porozumění a harmonie s rytmem života. Toltéci, mistři v umění života, vzývali ke vzájemné lásce a úctě ke snům druhých a v jejich duchu se svými názory v knize autor nikomu nepodbízí.
Svět je plný lidí toužících opřít svou víru a myšlenky o názor – svůj nebo cizí, ústy svého děda navrhuje Ruiz. Nevkládejme důvěru pouze ve vědění, ale v sebe. V kómatu cítí, že fyzická smrt je návratem domů. Světlo se vrací ke světlu. Energie o různých intenzitách proudí dál a nikdy se nezastaví. Čtivá a podnětná kniha dokáže povznést neklidné myšlenky nad úzkost a strach ze smrti.
Don Miguel Ruiz a Barbara Emrys: Toltécké umění života a smrti
Nakladatelství: HarperCollins, 2015
Překlad: Kamil Pinta
Hodnocení: 90 %
