Mrakodrap na prodej | E15.cz

Mrakodrap na prodej

Ústecká Spolchemie působí dojmem města ve městě. Krize přinesla šanci na změnu.

Když se v nabídce realitní kanceláře Naxos objevila nová správní budova Spolchemie, znamenalo to mnohem víc. První mrakodrap v Československu byl vždy symbolem neotřesitelného postavení ústecké chemičky. Nyní je k mání za pětapadesát milionů korun. Spolchemie chce postupně nabídnout osmnáct budov venku i uvnitř areálu. „K výrobě už je nevyužíváme a peníze z prodeje by firmě pomohly,“ říká mluvčí Marie Logrová.
Je to šance pro celé město. Územní plán počítá od devadesátých let s tím, že by Spolchemie mohla v části za jídelnou posunout plot až k první ulici v areálu. Uvolněné místo by pak mohla nabídnout například nějakému supermarketu. „Pokud se jedná o začlenění části areálu do území města, domnívám se, že by i tato varianta mohla být na stole,“ připouští Logrová.

Ústecká čtvrť Chemička

Byl by to krok, jak jednou areál chemičky propojit s Ústím.
„Chemička má stejný rastr ulic jako centrum města, i ve stejném měřítku. Navazují na sebe. To místo má obrovský potenciál, protože leží směrem k dálnici,“ říká vedoucí ústavu urbanismu ČVUT Jan Jehlík. Jako hlavní architekt města v devadesátých letech otevření areálu prosazoval.
„Příklad Anglie ukazuje, že se staré průmyslové areály do města začlenit dají. Jen je potřeba nad tím přemýšlet dopředu a připravovat se na to. Například už dnes otevřít a upravit přiléhající plochu za Městskými lázněmi,“ poznamenal Jehlík.

Spolchemie: historie Ústí nad Labem ukrytá za vysokou zdí

Ve Spolchemii je spousta historických budov. Sedmička přináší jejich fotky s komentářem architekta Matěje Párala.

Ústí přišlo o své historické centrum při komunistické přestavbě. Přesto je místo, kde cenné budovy přečkaly. Paradoxně za zdmi jedné z největších chemiček v Česku.
„V normálních státech je běžné najít pro starou průmyslovou zástavbu nové využití. Je tedy nesmysl ji bourat, jak se v chemičce nedávno masivně dělo,“ říká Matěj Páral z kanceláře 3+1 architekti.
Žádná z budov chemičky není památkově chráněná. I nová správní budova to dotáhla jen na pracovní seznam staveb, které by podmínky pro zařazení mezi kulturní památky mohly splnit. „To je ale typické pro celé Ústí. Staveb uznaných za kulturní památky máme minimum,“ říká Páral.
Nyní má chemička jiné starosti. Sehnat peníze na rozjezd výroby. „Bourání objektů v areálu závodu není v tuto chvíli aktuální,“ uvedla mluvčí Spolchemie Marie Logrová.

Komentáře architekta Matěje Párala:

Nová správní budova - gotizující severský expresionismus, architektonická kancelář Lossow und Kühne, rok 1930. Stavba je svým charakterem velmi německá, přestože je od židovských architektů. Sochy vytvořil slavný sochař Hugo Lederer.

Stará správní budova - je z roku 1895 a dnes tu sídlí Výzkumný ústav anorganické chemie. V průčelí schodiště se dochovaly tři rozměrné fresky Josefa Reinera s alegorií triumfu průmyslu. Zachycují portréty tehdejších představitelů podniku, včetně ředitele Maxe Schaffnera i stavitele budovy Roberta Langse. Langs se podílel i na výstavbě dnes již neexistující Schaffnerovy vily, zbořené kvůli Kulturnímu domu. Další fresky jsou na stěnách zasedací místnosti, ta je navíc bohatě vykládaná neogotickými dřevořezbami.

Sklad expedice - novogotická historizující budova v okrajové části, která by se měla postupně začleňovat do struktury centra. Mohla by se stát například obchodním domem s luxusním zbožím.

Sklad prodeje - krásná novogotická budova z roku 1878, srovnatelná například se zámkem v Trmicích. Vhodná jako reprezentativní hala města pro velké kulturní události, nabízí se spolupráce s univerzitou.

Zbouraný plynojem - jedna z mnoha budov, které chemička zbourala v posledních deseti letech. Například v nedalekém Cvikově v Německu podobný plynojem předělali na koncertní sál.

Sklad supru - čistá utilitární architektura, lze mluvit o klasicizujícím expresionismu. Podpis na plánech je nečitelný, autora tedy neznáme. S 313 metry délky ji lze považovat za nejdelší tovární halu v Ústí. Doba vzniku není jasná. Na plánech je datace 1925 i 1936, možná se stavěla postupně na několik etap.

(korespondují s názvy fotek v galerii)

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!