Musíme lidem dopřát trochu tý kultůry, oni pak daj pokoj

Před dvaceti lety se situace ve společnosti rozvolňovala. Nejvíce se to projevovalo v kultuře.

„Soudruzi a soudružky, neserte si do držky,“ zpívali sokolovští pankáči Svobodný slovo v karlovarském M-klubu. Ten patřil pod krajský výbor socialistického svazu mládeže.
Pár svazáků mělo sice při tomto vystoupení poněkud sevřená hrdla, případně jinou část, ale v podstatě se koncert obešel bez následků.
Do zhroucení režimu nebylo už tak daleko, obyčejným lidem to ale připadalo jako miliony let vzdálená utopie. Vlivem Gorbačovovy perestrojky a glasnosti nebyla ale situace už tak zoufale sevřená, navíc zejména mladší hudebníci, výtvarníci a divadelníci na režim a jeho „povoluje se OE nepovoluje se“ kašlali.

Přimhouřené oko

Hlavním organizátorem kulturních akcí bylo městské kulturní středisko a okresní kulturní středisko. Po roce 1989 obě zanikla. „Čilou kulturní činnost, samozřejmě ve správném ideologickém rámci, vyvíjelo Divadlo Vítězslava Nezvala (dnes Městské divadlo, jež po roce 1990 prodělalo složité peripetie až k úplnému zániku stálého souboru), Karlovarské muzeum, Galerie umění a mládežnické kluby K-klub a M-klub. Dobré renomé měl tradičně Karlovarský symfonický orchestr a dobrou práci odváděl amatérský divadelní soubor D 3, hrající dodnes,“ vypočítává historik Stanislav Burachovič.
Oba kluby pro mladé rovněž po roce 1989 zanikly.
Zmíněná kulturní střediska organizovala především akce „pro široké masy“ OE pop, estrády, prostě zábavu. A rockové ústupky mládeži. (V tomto směru se myšlení dnešních ofi -ciálních kulturtrégrů nezměnilo). Střediska také zřizovala (neboli ručila za) některé rockové kapely, které směly legálně vystupovat, dokonce za nízký obolus.
„Před listopadem jsme hráli už prakticky bez kontrol, které dříve sledovaly všechny koncerty. Nemuseli jsme už předkládat repertoárové listy s texty. Ještě rok dva předtím bylo všechno pod dohledem,“ vzpomíná Miroslav Dědek Zábranský, zpěvák a varhaník hardrockových Proměn.
„Jedním z velkých předlistopadových zážitků roku 1989 pro mě bylo uvedení první rockové opery Libora Baláka V sudu. Premiéra byla v Divadle Vítězslava Nezvala, bylo úplně plno a mezi návštěvníky nechyběli samozřejmě estébáci, kteří si to nahrávali,“ vypráví Dědek, který v opeře zpíval titulní roli zedníka Paličky.
Další rovinou, v níž se kulturní dění odvíjelo, byl underground OE vše se dělo ve stylu „udělej si sám“ a nikdo neřešil, jestli akci někdo povolí, nebo ne. Zásahy Stb byly nasnadě. Na rozdíl od ofi ciální scény, kde v devětaosmdesátém tu a tam něco odvážného pozornosti placených ideologů uniklo nebo přimhouřili oko. Jistě že ne vždy.
A v průsečíku obou uvedených rovin se nacházel svazácký M-klub, kde na ofi ciálně povolených akcích vystupovaly i „závadové“ kapely. Tento klub za Lázněmi I po jeho vyhoření znovu ze země vydupal v roce 1987 Petr Čumr. Jako dramaturg tu působil František Volf, který tu navázal na svou činnost v Ostrově (viz dole na stránce). V M-klubu se střídaly alternativní a rockové kapely s přednáškami a poslechovými pořady hudebních publicistů, ale také s diskotékami.
Výhodou klubu bylo, že patřil pod Plzeň, a tak mu zdejší funkcionáři do aktivit nemohli tolik žvanit a zasahovat. I tady si však tajná policie udržovala přehled o dění.

Výjimky doby

V Thermalu se vždy na jaře konal mezinárodní jazzový festival, objevovaly se tu také formace ze zahraničí a vždy šlo o výtečné hudební zážitky. Pro ideologii tu nebylo místo. Příznivci filmu měli na výběr ze čtyř kin přímo ve městě a patřila k nim také kina v Březové a Dalovicích, tehdy patřících pod Karlovy Vary. Pravidelně, stejně jako dnes, se tu odehrával filmový festival.
A opomenout nelze dvě záležitosti OE filmový klub, který promítal každý týden v Malém sále v Thermalu a nabízel na tehdejší dobu výjimečně kvalitní program, a také Cilect, mezinárodní festival studentů filmových škol. Pro možnost konfrontace studentských pohledů socialistických a kapitalistických velmi hojně navštěvovaný. Zcela výjimečným fenoménem a svátkem pro rockové fanoušky byly Rockpalasty. Celonoční koncerty světových špiček, pořádané vždy na jaře a na podzim v Essenu, přenášel v přímém přenosu první program západoněmecké televize. Pravidelně na ně do zdejších bytů přijížděly máničky z Prahy i jiných koutů republiky.

Z kroniky města 1989 - kultura:

* Městská správa kin (tehdy šlo o šest kin) - 2 440 představení, návštěvnost 315 000 lidí * Galerie umění - 32 výstav, 63 187 návštěvníků * OKS - 500 koncertů a zábavných pořadů, 550 100 lidí * Divadlo Vítězslava Nezvala - 8 premiér, 259 představení, 87 484 lidí * Karlovarský symfonický orchestr - 130 koncertů, 90 000 lidí * 17. 2. zahájení výstavy ke 40. výročí založení pionýrské organizace * 16. - 19. 3. 6. československý jazzový festival, 12 zemí * 23. 4. v divadle premiéra rockové opery V sudu autora Libora Baláka * 19. 6. Šance pro volný čas, devět akcí během týdne - výstava, koncerty, divadla * 19. - 23. 5. Divadelní harlekýn, 5. ročník festivalu divadelních amatérských souborů, průměrně 120 lidí na jednom představení * 4. - 10. 7. CILECT, 10. ročník mezinárodního festivalu studentských filmů, účastníci ze 39 zemí * 2. 9. Rocková přehlídka v letním kině, 1 600 lidí * 17. 9. - 3. 10. Tourfilm, 22. ročník, v doprovodných akcích výstava dětských kreseb s mírovou tematikou * leden - listopad Dny kubánské, bulharské, polské, sovětské kultury, Dny přátelství ČSSR a NDR