Polyfony, orchestriony, hrací skříňky, obrazy a panenky, flašinety, fonografy, pianoly, aristony a další podivuhodné hudební stroje si mohou prohlédnout návštěvníci Severočeského muzea v Liberci.
„Výstava trvá už od ledna a prodloužili jsme ji až do 8. května. Stroje jsme si vypůjčili z Muzea hracích strojů v Praze. Je to v České republice rozsahem dosud nevídaná sbírka,“ uvedl ředitel Severočeského muzea Alois Čvančara.
Hrací svaté obrazy
Nejstarší hudební stroje na výstavě pocházejí z druhé poloviny devatenáctého století, ale původ hudebních hraček sahá dva tisíce let do historie. „První mechanické hudební strojky se v domácnostech objevovaly v osmnáctém století jako hrací svaté obrazy, nebo třeba zabudované ve dně půllitrů,“ řekl znalec Martin Mikeš.
Hudba vznikala brnkáním hřebínku o kolíčky na válci. „V devatenáctém století si jedna firma v Německu nechala patentovat ploché papírové desky s dírkami, které nesly hudební záznam. Později přišly desky kovové,“ vysvětlil Mikeš. „Kovové měly vydržet víc, ale když se do nich dá rez, rozpadnou se na prášek. Papír sice navlhne, ale zase uschne,“ dodal.
Významní výrobci hudebních strojů sídlili v Německu, Francii, USA a u nás třeba v Chrastavě nebo České Třebové. „Chrastavská firma vyráběla nejdřív flašinety, pak výrobu přizpůsobili módě a začali dělat pianoly,“ podotkl Jan Hochsteiger, který se léta zabývá právě těmito stroji.
„Pianola je vlastně klavír pro lidi jako jsem já, kteří neumějí hrát, ale chtějí. Hraje se na ni tak, že nohama vháníte vzduch dovnitř a zbytek obstará stroj,“ vysvětlil Hochsteiger. Ačkoli je původně zeměměřič a dnes vyrábí zmrzlinu, pianoly jsou jeho vášní. Doma má dvě.
„Když chtěl syn hifi věž, tak jsme mu ji koupili, ale mě to nebaví. Radši si na aristonu točím šlágry z první republiky,“ dokazuje i Mikeš, že taková láska trvá.
Předchůdci cédéček
Výstava zaujme každého, kdo má rád hudbu nebo nostalgii. Záznamy na papírových deskách nebo pásech jsou přeci předchůdci dnešních cédéček. Tehdy byl běžný přehrávač velký asi jako starší tiskárna.
