My jsme kapela Tleskač a budeme vám hrát písničky o smrti

Ska, Prazdroj a cigára – toto je speciální „tleskačská“ parafráze známého motta o sexu, drogách a rokenrolu. V duchu tohoto hesla se nesl festivalový víkend s plzeňskou kapelou Tleskač, který s ní strávil i redaktor Sedmičky. Během uplynulé soboty a neděle odehrála kapela tři koncerty. Každý na jiném konci republiky. Z největšího festivalu v kraji, ve Spáleném Poříčí, zamířila na jeden z nejnavštěvovanějších festivalů v republice, hradecký Rock for People. Cestou se ještě stavila roztancovat Benátky nad Jizerou.

Spálené Popí…

„Ahoj, my jsme kapela Tleskač a hrajeme písničky o smrti.“ Takhle zvesela uvítal zpěvák Míra Cisler přibližně tři tisícovky diváků, kteří si je přišli poslechnout na poříčský Basinfirefest. A pak začal tanec podle not Pilsner ska orchestra. Pavlačová story na předměstí Bory, Zelená je tráva, Páťa si zelenou dá a tak dále.

„Tak co, jste tady všichni?“ hulákal zpěvák, kterému se v kapele přezdívá Prasopes. A diváci ho bouřlivým křikem přesvědčili, že už opravdu nikdo nechybí. Míra poskakoval po pódiu v nakažlivém rytmu tleskačských ska písní. Dechová sekce protáčela v ruce své trumpety a saxofony, tančila podle připravené choreografie.

„A máme tady jednu písničku čistě pro holky,“ zakřičel čtyřicetiletý Prasopes a ostatní spustili píseň Dvě krávy. Čtyřicet minut vyhrazených pro Tleskače uteklo jako voda. Ale diváci je nechtěli pustit z pódia. I když to nebylo v plánu a narušil se tím další program, povolil organizátor jeden přídavek. „Tak čau Spálený Popí…,“ rozloučil se definitivně Míra Cisler, který učí na Střední odborné škole obchodu, užitého umění a designu v Nerudově ulici občanskou výchovu a tělocvik.

Na rozdíl od pódia je ale prý ve škole přísný pedagog. „Moji studenti mi na koncertech tykají. Ve škole je ale všechno jinak.“ Cestou do Benátek stavíme na dvou pumpách na nezbytnou „rauchpauzu“ a také nakupujeme Prazdroj, kávu, Redbull a jiné životabudiče.

Věk kapely? Od 17 do 43

Skupina Tleskač byla založena před devíti lety. Nejmladší je Patrik Havlán, kterému je teprve sedmnáct let a studuje na rokycanském gymnáziu. Přesto s kapelou zvládne odehrát i dvanáct koncertů za měsíc. „Mám hodně tolerantní rodiče,“ usmívá se.

Nejstarším členem je bubeník Petr „Bejdžán“ Bejlek, který kapelu po zániku skupiny Požár mlýna spoluzakládal. Je mu třiačtyřicet. Všichni si podle koncertů organizují osobní život. Jeden víkend v měsíci ale musí vždy zůstat volný. V létě jsou tři týdny dovolené. Jinak všichni tráví víkendy na pódiu. Každý má navíc svoje povolání - programátor, prodavač hudebnin nebo autodopravce.

Jedeme dál

V Benátkách čeká před pódiem asi tisíc lidí. Tleskači rozjíždějí velkou show a publikum je nadšené. Přidává se hned dvakrát. Potom autogramy, vodka, Prazdroj, cigára. Popíjení pokračovalo dlouho do rána. Prasopes nakonec usnul na pódiu, zbytek v hotelu Venezia. Zpěvák se znovu objevil až při obědě v restauraci. Když se najedl, zazpíval u stolu svojí nenapodobitelnou angličtinou píseň Forever young a odešel spát do auta.

Odpoledne cesta do Hradce, zpestřená návštěvou Kokořína. Rock for people je jeden z největších festivalů v Čechách. Prasopes Míra už je zase v nejlepší formě. „Přijeli jsme k vám z Plzně, z hlavního města,“ vykřikuje do davu a kapela začíná s písní Na předměstí Bory. Diváci zpívají a tančí, vypadají spokojeně. Přesto si jedna z fanynek po koncertě postěžovala. „Těším se na ně celý festival a potom jim takhle zkazí zvuk. I tak ale byli nejlepší,“ usmála se zrzavá obdivovatelka.