Od počátku devadesátých let minulého století využívají zločinci v Česku střelných zbraní minimálně čtyřikrát více než před listopadem. Znalci v kriminalistické balistice jsou proto žádanější. Přitom v jejich oboru nejde jen o střelné zbraně.
„Když hodí opilý manžel po ženě popelník či ona po něm váleček na nudle, také to spadá do naší kompetence,“ vysvětluje Bohumil Planka, jeden z předních odborníků, který už dvaatřicet let působí v Kriminalistickém ústavu Praha.
Vyšetřovatelé pak po vás chtějí vědět třeba to, s jakou silou muž popelník vrhl?
Třeba. Nebo z jaké vzdálenosti, v jakém úhlu… to všechno se dá nějakým způsobem spočítat. Stejně tak pod nás patří takové zbraně jako kuše nebo harpuna, které jsou volně v prodeji pro sportovní účely. Přitom i kuší se u nás několikrát vraždilo.
V policejních svodkách se často objevuje název krátká střelná zbraň. Co si pod tím mám představit?
Pistole a revolver, to jsou dva základní druhy krátkých zbraní, které si lidé často pletou. Revolver je lidově řečeno „s bubínkem“, válcem na náboje. Zatímco pistole má náboj přímo v hlavni, kam se u moderních zbraní dopraví ze zásobníku automaticky.
Která zbraň je u zločinců v Česku nejoblíbenější?
Řekl bych, že nejčastěji používají pistoli ráže devět milimetrů Luger. Střela tohoto náboje může doletět do vzdálenosti až čtrnáct set metrů a po celou dráhu letu má smrtící účinek. Fajnšmekři, jako byl například Lesní vrah Viktor Kalivoda, sáhnou po něčem účinnějším. Ten vraždil pistolí Glock s optickým zaměřovačem a velkokapacitním zásobníkem nábojů, což je model, který používají vojenské a policejní jednotky. Byl fanda do zbraní, držel ji legálně a ve střelbě se neustále zdokonaloval.
Stále se diskutuje o nutnosti psychotestů, je podle vás složité získat legálně zbraň?
Myslím, že je to srovnatelné s řidičským průkazem, možná o fous jednodušší. Uchazeč musí zvládnout praktickou zkoušku na střelnici a teoretické testy. Psychotesty nakonec předepsané nejsou a je otázkou, zda by něco řešily. Závažný problém ale vidím v nelegálně držených zbraních, které používají pachatelé těch nejtěžších zločinů.
Pak ovšem existují různí kutilové, kteří si funkční zbraň dokážou podomácku vyrobit či upravit.
To ano, ale většinou jde o fandy amatéry, kteří vymýšlejí vlastní nové konstrukce nebo vyrábějí zbraně podle návodů a obrázků na internetu. Daleko nebezpečnější je reaktivování původně znehodnocených zbraní, což lze označit za fenomén současnosti.
Můžete to vysvětlit?
Dejme tomu, že si podnikatel nechá znehodnotit nějaké vojenské zbraně, aby mohly jít do komerčního prodeje, například jako relikvie na zeď pro sběratele. Takové kousky je pak samozřejmě možné koupit bez zbrojního průkazu, jenže se tím zároveň otevírá obrovská příležitost pro lidi, kteří zásobují podsvětí. Stačí zbraně nakoupit a uvést zpět do střelbyschopného stavu. Tento významný zdroj ilegálních zbraní je trendem posledních asi patnácti let v Evropě i v USA.
Požádali vás kriminalisté o spolupráci při vyšetřování známých kauz jako byla vražda mafiána Františka Mrázka nebo střelba Jiřího Kájínka a Bohumíra Ďurička?
To vše jsme u nás dělali, jelikož jsme centrální pracoviště, a závěry pak předali vyšetřovatelům. Nerozlišujeme mezi Mrázkem a nějakým Novákem, pro nás je to technické zkoumání stop z místa činu. Konkrétní poznatky však ode mne nečekejte.
Při nedávném přepadení bankovní pobočky na Novodvorské použil lupič, který měl dvě rukojmí, plynovou pistoli. Jak nebezpečná zbraň to vlastně je?
Jde o expanzní zbraň pro střelbu plynovými nábojkami, které neobsahují jednotnou střelu, ale chemickou látku. Tento lidově řečeno poplašňák lze volně koupit v různých modifikacích jako pistoli či revolver. Je to obranná zbraň, která vystřeluje dráždivý plyn. Cílem je paralyzovat útočníka. Nesmí se ovšem použít na vzdálenost menší než jeden metr.
Co by se stalo?
Pokud ji přiložíte ústím hlavně třeba ke krku, může roztrhnout tepnu. Střelou zblízka zkrátka můžete i zabít, takže bych ani expanzní zbraň nepodceňoval.
Kdybyste byl v té bance, poznal byste, že má pachatel jen plynovou pistoli?
Dnes existují velmi věrohodné napodobeniny zbraní a mohou to být i hračky. Doporučil bych počítat s horší variantou. Sám nevím, jak bych v podobné situaci reagoval.
Poradil byste plynovou pistoli ženám, které chodí v noci samy třeba parkem?
Spíš bych jim doporučil, aby nechodily samy, natož v noci. Vybavuji si případ, kdy se do rodinného domu vloupali dva mladíci. Majitel se vzbudil, sešel dolů po schodech a s legálně drženým revolverem ráže šest milimetrů Flobert je vyzval, ať se vzdají. Aby je varoval, dvakrát vystřelil do vzduchu. Jeden z těch dvou mužů natáhl samopal a zastřelil ho. Je mylné si myslet, že když máte zbraň, jste v bezpečí.
Jak moc máte rád zbraně vy?
Jsem v podstatě pacifista. Žádný šílený sběratel, ale zbraně mám rád a na střelnici s chutí zajdu. Střelby máme ostatně jako policisté povinné.
Kdy jste v sobě tuto vášeň objevil?
Popravdě jsem zbraním propadl už v útlém dětství. Vzpomínám si, jak mne v první třídě paní učitelka předvedla k řediteli, když jsem do školy spolužákům přinesl vystřelené střely a nábojnice. Posbíral jsem je předtím na střelnici a sestavil z nich slepé náboje. Pan ředitel na mě zavolal příslušníky tehdejší Veřejné bezpečnosti. Teprve ti ho uklidnili, že nejde o nic nebezpečného.
Co vše musí znalec vědět?
Kriminalistická balistika je multioborová věda, v níž zužitkujete znalosti z matematiky, fyziky, chemie, strojírenství, konstrukce zbraní a střeliva, biologie člověka a z dalších vědních oborů. Základem je mít technické znalosti ze strojírenství. U trestného činu nás třeba nadchne, když se nám podaří ztotožnit malý fragment střely a z něj pak dokážeme identifikovat zbraň. Balistika je kolikrát i detektivní rozklíčování situace na místě činu.
Kdy jste si jako znalec případ užil?
Mnohokrát. Tři čtyři roky zpátky se poblíž Prahy konala westernová exhibice. Při přestřelce, kdy indiáni přepadli dostavník a jeho doprovod střelbu slepými náboji opětoval, ale někdo zapomněl v revolveru jeden ostrý. Bylo z toho vážné zranění. Měli jsme k dispozici amatérské video, balistické stopy i zbraně. Nakonec se podařilo zjistit, ve které byl ostrý náboj.
Nebo před mnoha lety někdo prostřelil křídlo letadla našeho nejvyššího státního představitele. Při rekonstrukci dráhy střely jsme museli přímo z paluby letícího speciálu udělat řadu balistických zaměření nad letišti v Praze a Bratislavě. Nakonec jsme střelce vypátrali. Voják základní prezenční služby si tenkrát ve stráži z nudy hrál s nabitým samopalem. Připustil, že jako na potvoru nad ním vzlétlo jakési letadlo.
Co když nemáte zbraň k dispozici?
To se stává poměrně často a naším úkolem je pak dát dohromady o té neexistující zbrani co nejvíc informací. Někdy naše práce pokračuje v pitevně i před soudem, který chce vysvětlit například z jaké vzdálenosti se střílelo, z jakého úhlu. Balistik musí přečíst ze střely, co se dá. Co všechno se odehraje, než dopadne do cíle.
Jaký je největší rozdíl v práci znalce teď a před dvaceti lety?
Střílí se nepoměrně častěji. Dřív u nás bylo pár obchůdků se zbraněmi a střelivem, takže se v devadesátých letech objevil veliký hlad po zbraních. Vyrojila se spousta prodejců a jak to bývá, byznys předběhl legislativu, a tak se tenkrát volně prodávaly třeba perkusní revolvery. Než stát stačil zareagovat, obyvatelstvo už mělo nakoupeno. Etabloval se tu zločin, cizí mafie si rozdělovaly teritorium. Pro nás znalce to znamenalo spoustu práce i obrovské zkušenosti.
Jste hlavním autorem publikace Kriminalistická balistika, která vyšla minulý měsíc. Může taková kniha zaujmout i laiky?
Je určená především policistům a právníkům, ale v její třetí praktické části najdou řadu zajímavostí i myslivci, sběratelé či prostí milovníci zbraní. A mezi ně patří snad každý druhý muž.
