V německé emigraci dostudoval Josef Andrle sochařskou akademii, úspěšně podnikal a přestavěl statek, který s rodinou zakoupil.
Před devatenácti lety se usídlil v Jindřichově Hradci a v roce 1997 otevřel galerii Špejchar, kde každý měsíc pořádá výtvarné výstavy umělců z Čech i okolních států. V současné době zde vystavuje architekt David Vávra.
Cestovat začal Andrle už v emigraci. „Po škole jsem najednou zjistil, že mi život utíká a nepoznal jsem svět. Víc než kariéra sochaře mě lákalo poznání,“ vzpomíná umělec. Statek prodali a se ženou, synem a třemi ruksaky se vydali na cestu kolem světa. Cílem byla Amerika, kde rodina hodlala natrvalo zapustit kořeny. Z Německa přes Řecko, Egypt, Thajsko, Nepál, Japonsko a Havaj docestovali do Spojených států. Projezdili je křížem krážem a nakonec zakotvili v New Yorku.
Naposledy do Mexika
Byl rok 1989 a Andrle se rozhodl vrátit zpět do Čech. Žena a syn nakonec zůstali v Německu. Po čase sochař poznal svou nynější přítelkyni Milenu Gonosovou, která je učitelkou zeměpisu. „Oba máme rádi cestování, a tak se každý rok vydáváme do nějaké zajímavé země. Procestovali jsme například Jižní a Severní Ameriku, arabské státy, Čínu, Nepál, Japonsko. Naše srdeční záležitost je ale Indie, kde jsme byli už třináctkrát,“ shrnuje cestovatel, který se rozhodl s touláním po světě skončit a navštěvovat už jenom Indii. Naposledy se ale ještě letos vydal do Mexika. „Je to úžasná země plná tisíce let staré architektury,“ vysvětluje. O tom, co na cestách zažili, pořádají besedy a hodiny zeměpisu Mileny Gonosové jsou pro žáky jedny z nejzajímavějších. Sám Andrle tvoří hlavně ze žuly a většina mexických staveb je z tohoto materiálu. Jak umělec říká, je neskutečné, co obyvatelé starých civilizací dokázali, a je těžké uvěřit, že měli jen primitivní nástroje. Ani se současnou moderní technikou nejsou lidé schopní udělat stejné objekty. Další cesty tedy povedou dvojici už výhradně do Indie. „Chceme tam trávit stáří. Je to pro nás relax na duši a na těle. V důchodu tam budeme tvořit a žít,“ spřádá své další plány Andrle. Jiným umělcovým koníčkem je vaření. Ve své galerii také provozuje čínskou restauraci. Proto se snaží na cestách proniknout do tajů tamních kuchyní. „Nejlepší je podle mě thajská. Místní specialitou jsou například pražené kobylky. Jen nesmíte jíst ty zadní nohy. V Peru jsme ochutnali pečená morčata, v Japonsku sushi. Je pravda, že teď po měsíci v Mexiku jsem se už nemohl podívat na rýži. Vyhlášený je i ruský kaviár,“ vzpomíná na své kulinářské zážitky.
