Na hradeckém zámku si hráli čerti

Představení ochotnických divadelníků patří v Hradci k letní klasice. Pro letošek si vybrali pohádkovou komedii Jana Drdy Hrátky s čertem. Provedení diváky sice nezklamalo, zároveň ale také nepřineslo nic nového.

Zámecká romantika

Nejlepší kulisou bylo prostředí. Zámecké nádvoří totiž dokáže navodit jedinečnou atmosféru. Tentokrát napomohlo čertovské atmosféře i počasí. Mraky nad hlavou pomyslně přenášely do pekla samy o sobě. Světelné efekty pak vše krásně dokreslily. Červeně osvětlená kašna, modře ozářené arkády a k tomu hrozivé stíny na zdech zámku – to nemělo chybu!
Fajn byly i zvukové efekty. Slyšet byly, stejně jako herci, daleko, až na konci nádvoří. Trochu horší to se zvukem bylo jen vlevo od pódia. Chvílemi  vazbil a divadelníkům pak bylo hůř rozumět.

Herci se vydováděli

Herci ale odvedli velmi dobrou práci. Na amatéry byly jejich výkony místy pozoruhodné. Třeba „zkamenělý“ Bohumil Čížek v roli loupežníka jako by opravdu zkameněl. Stejně přesvědčivě působila také scéna v čertovském mlýně, kdy Martin Kabát mastí s loupežníky karty. Podle ní bych odhadovala, že jeho představitel Vlastimil Hanuš hraje mariáš třikrát denně. Naopak rušivý byl pro mě výkon Ladislavy Ratajové v roli jednoho z čertů. Její koktání bylo chvílemi tak silné, že mi části textu úplně unikaly.
Koho ale z paměti hned tak nevymažu, byl Martin Lorenc, mladý Lucius. Svádění duší na scestí mu šlo a chvílemi zastínil i výkon jednoho z profesionálních herců – Antonína Kašky v roli otce Školastyka.