Nomádi z Oázy, Dolomitenmani, Mniši, Tonopepe, Mountain Madness, Buchtíci a Zoufalci. To jsou názvy sedmi týmů z Karviné, které se přihlásily na sedmasedmdesát kilometrů dlouhý pochod přes Beskydy. Spolupořadatelem závodu je týdeník Sedmička.
Všichni tři členové Zoufalců Gábor Szafrango, Tomáš Ďuračka a Radim Vivijal si už trasu Beskydské Sedmičky zkusili i ujít. „Celou trasu jsem si bez deseti kilometrů už prošel. Kamarádi ušli každý půlku,“ potvrzuje osmatřicetiletý Vivijal.
Beskydská Sedmička začíná 17. září. Na startu bude stát kolem tisíce lidí.
„Překvapilo nás, kolik lidí chce do závodu. Vzniklo kolem toho doslova šílenství. Zájemci začali hromadně trénovat, na našich webovkách o tom diskutují, měří si časy. Je to neuvěřitelné,“ řekl za organizátory závodu Tomáš Janeček.
Startuje se na náměstí v Rožnově pod Radhoštěm a končí v Řece u hotelu Javor.
Závodníky čeká na trase čtrnáct vrcholů a sedm hlavních kopců. „Součet výšek sedmi vrcholů tvoří virtuální beskydskou Ká dvojku, která měří 8305 metrů,“ dodává Janeček.
„Našim cílem je, aby si každý mohl vyzkoušet, jak těžký bývá výstup na osmitisícovku,“ říká hlavní pořadatel, horolezec Libor Uher, který skutečnou K2, druhou nejvyšší horu světa, zdolal jako druhý Čech.
O vítězství v Beskydské Sedmičce budou bojovat týmy z celé republiky. Nadšenci se přihlásili až z Prahy, Pardubic nebo Mladé Boleslavi.
Trénink i v práci
Karvinský tým Buchtíků tvoří bratři Josef a Petr Buchtovi. Turistiku mají v krvi. Jejich čtyřiasedmdesátiletý tatínek ještě dnes ujde dvacetikilometrovou trasu. Bratři milují hory, zvláště těšínské Beskydy. „Nejoblíbenější trasu máme z Třince do Mostů u Jablunkova. Jdeme třeba přes Čantoryji, Stožek a Javorový. Je to přechod dlouhý asi čtyřicet kilometrů a ujdeme ho za sedm hodin,“ říká sedmačtyřicetiletý Josef Buchta (na snímku vpravo). Ten se na závod připravuje i tím, že každé ráno ujde s hůlkami pět kilometrů. „Hezky to rozproudí krev, srdíčko dobře pracuje. Je to takový správný start do celého dne,“ vysvětluje Josef Buchta. Čtyřiatřicetiletý Petr Buchta (na snímku druhý zprava) si zatrénuje i v práci. „Dělám obkladače. Když opravujeme třeba balkony, tak to lezení nahoru a dolů po lešení dá člověku taky zabrat,“ potvrzuje Petr Buchta. Závod by rád ušel za dvaadvacet hodin. „Počítáme s tím, že nejhorší bude začátek. Když bude na startu několik stovek lidí, půjdeme jako had za sebou, krok za krokem,“ povídá Josef Buchta. Na závod se oba těší. „Rád překonávám svoje hranice. V horách si vždycky vyčistím hlavu. Takový východ slunce, kdy noc končí a začíná svítat, to je prostě nádhera,“ zasní se Petr Buchta.
Knedlo, vepřo a jdem
Ač si říkají Zoufalci, vůbec tak nevypadají. Osmatřicetiletý Radim Vyvijal (na snímku vlevo) se o závodě dočetl v Sedmičce, zavolal kamarádům a hned se zaregistrovali. „Po horách chodím šest let, předtím jsem nebyl žádný sportovec,“ přibližuje Vivijal. Zoufalci mají za sebou už jeden závod. „Museli jsme na vrchol vynést v limitu bečku piva a zvládli jsme to. Brali jsme to jako přípravu na Beskydskou Sedmičku. Zoufalci jsme si začali říkat už tam a název jsme si ponechali,“ doplňuje devětatřicetiletý Tomáš Ďuračka (na snímku druhý zleva). Ten si myslí, že závod určitě dokončí. „Ale každý sešup z kopce dolů mi dá do těla. Z kopce dolů se jde vždy hůře, docela to bolí,“ říká Ďuračka. Zoufalci se na závod nijak zvlášť připravovat nebudou. „Den před závodem nepůjdu do práce. Dám si normální oběd, klidně i vepřo, knedlo, něco na večeři a půjdu,“ popisuje Vivijal. Po trase půjdou nonstop a chtějí ji zvládnout za patnáct hodin.
