Na kole za neznámem ostrova svobody
Nádhera koloniální architektury, žluté motorové trojkolky ve tvaru kokosového ořechu, americké limuzíny z první poloviny minulého století, hloučky posedávajících a pokřikujících Kubánců a všude trochu chaos. Taková atmosféra přivítala v hlavním, městě Kuby v Havaně broumovského cestovatele Martina Stillera a jeho manželku Renatu. Před pár týdny se vydali na půlroční expedici na kolách napříč Amerikou.
„V první části kubánské cyklocesty jsme za necelé dva týdny našlapali asi 400 kilometrů a udělali okruh mezi městy Havana - Bahira Honda - Vinales - Pinar del Rio - Soroa - Mariel a Havana. Trasa byla různorodá, vedla podél pobřeží, pahorkatinou, přes hory i po dálnici. Téměř každou noc jsme spali u někoho na pozemku a snad kromě dvou případů nás nikdo za celý měsíc neodmítl. Několikrát jsme spali u lidí přímo doma a mnohdy jsme dostali i něco k večeři a ke snídani. Všichni byli moc přátelští,“ líčí kubánskou pohostinnost Martin Stiller.
Na každodenní sprchu musí člověk při cestě do zapadlých koutů ostrova zapomenout.
„Naši záchranou byli lidé, u kterých jsme nocovali. Nabídli nám možnost vykoupat se. S běžnou sprchou se to nedá srovnat. Když bylo dobře, ze zdi vedla stará železná trubka a z ní stříkala voda. Mnohdy ale musel stačit velký kýbl s vodou a hrníčkem,“ vypráví Stiller.
Jednoduše zařízená obydlí se od sebe příliš neliší, často jsou vidět jen dřevěné nebo kovové sklápěcí okenice, sklo v oknech chybí.
„Na Kubě je teplo a je potřeba stále větrat. Záchod většinou nesplachuje a nemá prkénko. Kuchyně jsou velmi jednoduše zařízené. Je tam jen velmi málo nábytku, spíše jen police a pulty, nádobí jako u nás před čtyřiceti lety. I ložnice a obýváky jsou jednoduché, nábytku minimum. Je to tím, že Kubánci moc druhů oblečení nemají. Většina domácností vlastní už i barevný televizor, DVD přehrávač a video. Tato vymoženost západního světa byla na Kubě veřejně povolena zhruba před rokem a něco. V té době přišel na trh mobilní telefon. Mobily jsou velmi drahé a běžní lidé si ho nemohou dovolit,“ vypráví cestovatel.
Po několika dnech šlapání v úmorném vedru dorazili Stillerovi do oblasti kolem městečka Viňales, kde se jim otevřel úchvatný pohled.
„Spatřili jsme jedinečné útvary mogotes. Jsou to zničehonic z krajiny vystupující vápencové zakulacené kopce porostlé bujnou vegetací. Jeden celý den pršelo. Další den jsme se vydali na kolech do nitra mezi mogoty, kde se rozprostírá fantastické pestrobarevné údolí, kde jako by se zastavil čas. Políčka různých barev, domečky a chatrčky, volně pasoucí se koně, dobytek a další domácí zvířata, opravdu idylická krajina,“ líčí zážitky Stiller.
Cestovatelé prošli i největším jeskynním systémem na Kubě Santo Tomas. „Cestou zpátky při západu slunce jsme míjeli znova mogoty a kochali se celou okolní krajinou. Tato oblast rozhodně vyhrává na celém úseku naší cyklocesty po severozápadní Kubě,“ dodává cestovatel.
