Hodiny v přírodě vykoupené pár minutami v autobuse. Městská hromadná doprava v Táboře končí na místech, kde člověka okouzlí krajina i památky.
Dražičky č. 40
Karel Klostermann by byl nadšený. Kousek za Táborem je místo podobné šumavským hvozdům. Cesta k němu vede z Dražiček, kde přímo u zastávky stojí menší zámek. Přestavěná tvrz Adama Petřka z Petřkova z druhé poloviny šestnáctého století.
Exkurze do ještě vzdálenější historie je možná při pohledu na dochované mohyly z prvního tisíciletí před naším letopočtem.
Od romantické kaple na návsi Dražiček byla dříve žlutě značená trasa směřující do Hnojné Lhotky. Dnes jsou ale značky hnědě zamalované, kvůli nedalekému lomu, kde stále těží kámen. To může člověku snadno zamotat hlavu. Musí se vrátit po příjezdové silnici, kde už se snadno podle turistických cedulí zorientuje. Šipky z Hnojné Lhotky vedou do Vlčího dolu a dál k restauraci Harrachovka. Odtud už není daleko na zastávku do Tábora.
Větrovy č. 30
Konečná třicítky láká na stříbro, výhled nebo medvědy. Autobus sice zajíždí ještě o stanici dál, do Radimovic u Želče, ale jen dvakrát denně. Snazší je proto vystoupit na Větrovech.
V místním ranči chovají například na několika hektarech daňka skvrnitého, jelena evropského i medvědy.
Od rozhledny Hýlačka prý povede v budoucnu k čelkovickým lázním i naučná stříbrná stezka s osmi zastaveními. Budou připomínat těžbu stříbra na Větrovech i Horkách.
Zážitky z návštěvy Větrov a okolí je možné vstřebat při procházce na sídliště Nad Lužnicí nebo do Sezimova Ústí, údolím značeným na mapě jako Koldovka.
Záluží č. 40
Nejobjevnější cesta, možná i pro Táborské. Lesy, ve kterých do kroku klepe datel, utajené mokřady a místa, kde se těžilo stříbro.
I když konečná čtyřicítky je v Hlinici, je lepší vystoupit už v Záluží, kde trasa začíná. Pokud by sem nejel právě autobus, lze ještě využít konečnou jedenadvacítky na čekanické točně. Už těsně za Zálužím obklopí turistu louky a pastviny. Když mine Smyslov, přinutí ho k zastavení pohled na Stříbrný rybník a koně ve výběhu na protější straně.
Žluté turistické značky se ubírají k dalšímu, na mapě bezejmennému rybníku s mokřady. Tomu, kdo chce vidět strážní domek, dnes spíš stylovou chaloupku, stačí ujít pár set metrů podél kolejí.
Následuje bývalá hornická osada Stříbrné hutě s místy, kde horníci těžili stříbro. Menší území v jejich blízkosti, nazvané Stříbrná huť, je dokonce přírodní památkou. Od roku 1946 je vyhlášená na ochranu rostliny s názvem ďáblík bahenní v olšovém prostoru, který kvete od května do září.
Pohodlnou chůzí člověk dojde až do Zárybničné Lhoty, odkud jej zase odveze městská hromadná doprava zpátky do Tábora.
Zárybničná Lhota č. 30
I tam je lepší vystoupit hned na první zastávce ve vesnici u Knížecího rybníka a odtud se hned napojit na cestu směřující na Kozí hrádek. Z té je vidět na Radenín, renesanční zámek postavený na místě tvrze ze čtrnáctého století.
Zastavení na Kozím hrádku je téměř nutností. Místo, kde pobýval mistr Jan Hus, kázal v okolí a napsal řadu svých knih. Posedět lze v lesní restauraci ve stínu vzrostlých stromů.
Potom už značená trasa každého bezpečně dovede do Sezimova Ústí a k zastávkám městské hromadné dopravy.
Strkov č. 13 a 50
Dříve sídlo hraběte Otty Harracha s anglickým parkem, kam se jen málo místních mohlo dostat. Dnes prostor okupuje hlavně firma na výrobu oken.
Tři mohutné lípy a dub, uvozující cestu do Turovce jsou jedinými svědky změn okolí.
„Kamarádka sem jezdí na procházku knížecí cestou, kterou měl údajně Otto Harrach v oblibě,“ upozorňuje na méně známou stezku Bohuslava Petrová z Klubu táborských turistů.
Dál se už jen rozplývá nad kouzlem přírody Turoveckého lesa a upozorňuje na šest chráněných dubů ve Strakačově.
Les protínají dvě turistické trasy. Jednu lze využít při návratu.
Stoklasná Lhota č. 20
Vesnice je vyhledávaným startem do Chotovin. Cesta mezi poli a lesem má ústit na starou kupeckou cestu.
V Chotovinách je možné navštívit kostelní věž. Ale jen po domluvě na místní faře.
Vedle kostela je hrobka šlechtické rodiny Nádherných a kousek dál jejich zámek s parkem, který založil baron Jan Nádherný.
Nejjednodušší cesta zpátky do Tábora je v tomto případě vlakem.
