Na místa v četě je pořadník

Každý všední den jsou vidět v uli-cích města lidé v oranžových vestách. Jsou vždy tam, kde je nějaký nepořádek.

Je sedm hodin ráno a do ulic Boleslavi se vydává parta mužů a žen v oranžových vestách. Až je odpoledne svléknou, bude v Boleslavi větší pořádek.

Práce podle pořadníku

Už druhý rok pomáhají udržovat ve městě pořádek. Jinou práci hledali marně, neuspě- li ani na úřadu práce. Nakonec se je podařilo zaměstnat dí- ky programu, na který přispívá Evropské unie. Práce v městské úklido- vé četě. Je na rok a čeká se na ni v pořadníku. Ti, kteří se osvědčí, mají šanci na „další kolo“.
Jestli dělají vše důkladně, kontrolují průběžně strážníci městské policie. Ve spolupráci s magistrátním odborem životního prostředí také každý den zadávají četě úkoly. Sledují i pracovní morálku a samozřejmě konečný výsledek.
„Prvních sedm pracovníků jsme dostali na starost loni v dubnu. Teď je to dvojnásobek. Začátek byl rozpačitý. Někteří ani pořádně neznali Boleslav. Na denní režim si ale rychle zvykli. Opravdu se snaží,“ říká tiskový mluvčí městské policie Ondřej Kubala. Na rozdíl od lidí, kterým nařídí veřejně prospěšné práce soud, se prý nikdo z čety práci nevyhýbá.

Jiný by to nedělal

Stejné zkušenosti má i Alena Krumpholcová z magistrátu. „Často dělají to, co by jiní odmítli. Uklízejí nepořádek po bezdomovcích, strhávají nepovolené výlepy, ručně odstraňují plevel z chodníků, v zimě odklízejí sníh.“
Když například strážníci v noci objeví nějaký nepořádek, ráno tam hned míří četa. „Informace získáváme i od městských čtvrtí,“ říká Krumpholcová. Za měsíc si lidé z čety vydělají kolem deseti tisíc hrubého. Když se snaží, mají jako bonus i stravenky.
Uznání nadřízených všechny v četě těší. I parťačku Danu Popušovou. Vedoucí dělá od června. „Měřím každému stejným metrem,“ říká Popušová. Je ráda, že se do čety dostala. Jako Romka s malými dětmi prý hledala práci složitě. Podobnou zkušenost má většina jejích kolegů. Tím spíš je mrzí nedůvěra okolí. „Někdy až cítím v zádech oči, které nás sledují. Když máme pauzu na oběd, neváhají to hned lidé hlásit na linku 156. Také se bojí, že je vykrademe. Přitom uklízíme nepořádek, který oni raději neviděli,“ postěžovala si za všechny Růžena Kiláková.