Cinkání tramvají na rušném Andělu vystřídal lomoz stavebních strojů. Namísto vagonů rozváží cestující po Plzeňské dvaadvacet náhradních autobusů.
Popojíždět v nich ucpanou a rozpálenou dopravní tepnou není nic příjemného. Cesta z Anděla třeba na Kotlářku trvá většinou asi deset minut, teď kvůli kolonám dvojnásobek.
Unavená doprava kolabuje a lapá po dechu. Řada cestujících se proto proměnila v chodce. A vyráží na pěší výlet po Plzeňské.
„V takovém horku se mi autobusem jet nechce, to jdu raději pěšky,“ říká Viktor Kouba. Podél rozkopaných tratí se vydal do opravny počítačů. Po tváři mu stéká pot.
„Naštěstí bydlím ve Stodůlkách, tam se pohodlně dostanu metrem,“ dodává s úlevou Kouba.
Tramvajová výluka bezmála devítikilometrové trasy do Řep skončí až v září. Nový druh „turistiky“ proto není ojedinělý.
Tři kilometry tam a zpět
Pasažéři vystupují z přehřátých autobusů, nebo se do náročného terénu vydávají rovnou. Někteří to tak dělají den co den. Referentka Aneta Kovaříková urazí cestou do práce tři kilometry. Od zastávky Anděl do stanice U Zvonu.
„Často tudy chodím pěšky, i když tramvaje jezdí. Ráda se procházím,“ líčí s úsměvem Kovaříková.
Jiný pražský chodec Bernard Weinfurt se kličkováním městem dokonce živí. I když ne zrovna na Plzeňské. Pracuje jako turistický průvodce a na rozkopanou silnici se vydal vyzvednout turisty do hotelu.
„Na tuhle trasu se pěšky nechystám. Dívám se, jaké mi tu jezdí autobusy. Naštěstí sem moc často nemusím,“ říká Weinfurt.
Rozkopaným ulicím se ale nevyhne ani se skupinami turistů. „V létě vždy něco opravují, dobře to na svých trasách znám,“ dodává průvodce Weinfurt.
Ze zácpy do zácpy
Těžkosti působí na nejdelší pražské ulici hlavně lidé za volantem. Jízdu na řadě míst škrtí zavřené pruhy. Popojíždějící auta tak znesnadňují autobusům cestu. Nejhorší situace je podle policie na Plzeňské mezi Musílkovou ulicí a Kotlářkou.
„Řidičům ale nechceme radit, kudy problémové místo objet. Mohlo by se stát, že z jedné zácpy spadnou do druhé,“ vysvětluje šéf pražské dopravní policie Pavel Švrčula.
Podle něj trvá několik dnů, než si řidiči najdou jiné cesty.
A co vlakem…
Lidem, kteří bydlí až na sídlišti v Řepích, chození po svých příliš nepomůže. Tedy pokud nemají na cestu do práce celý den.
Namísto tři čtvrtě hodiny v přehřátém a často přeplněném autobuse mají lákavější možnost. Projet se až na zastávku Knížecí pravidelným vlakem a kochat se přitom pohledem na barrandovské skály.
„Vlak projede trasu za jedenadvacet minut. Obyvatelé řepského sídliště stále objevují jeho výhody,“ říká Pavel Procházka ze společnosti Ropid, která v Praze organizuje hromadnou dopravu.
