Na silnicích na Táborsku zemřeli letos už tři lidé
Nehoda, která se stala na začátku dubna, je letos na Táborsku už třetí smrtelná. Místo, kde k ní došlo, patří podle policistů k rizikovým. „Za první tři měsíce letošního roku zemřeli při dopravních nehodách tři lidé. To je stejně jako vloni za toto období. Jinak ale vážných a těžkých nehod ubylo,“ vysvětluje mluvčí táborské policie Miroslav Doubek.
Pomačkané plechy
Nejčastěji se podle něj nehody stávají na Budějovické ulici v centru města nebo na táborském obchvatu až po Planou nad Lužnicí. Většinou jde ale jen o pomačkané plechy.
V závěsu jsou kruhové objezdy u Teska a u sídliště Nad Lužnicí. Podle záznamů Ředitelství silnic a dálnic na nich bylo nejvíc nehod i v minulých letech. Za rok tu zaznamenali přes pět a půl milionu průjezdů aut.
Nejnebezpečnější místa však leží na silnicích mimo Tábor. „Často řešíme nehody na obchvatu u Veselí nad Lužnicí, kde došlo i k poslední smrtelné nehodě,“ popisuje Doubek.
Pro nezkušené řidiče mohou prý být nepříjemné také ostřejší zatáčky u Bechyňské Smoleče, silnice pod viaduktem mezi Chýnovem a Kladruby nebo „esíčka“ v Hrobech.
Osudná byla začátkem března pro řidiče škodovky silnice za křižovatkou U Sloupu směrem na Jindřichův Hradec. Auto narazilo do stromu a muž za volantem uhořel. Zemřel i jednatřicetiletý řidič tranzitu v Roudné, jehož auto vjelo do protisměru.
„Nejčastějším důvodem nehod je nesprávný způsob jízdy,“ uzavírá Miroslav Doubek.
Řidič se musí rozhodovat rychle a správně. Když se mu nepodaří skloubit oboje, riskuje nehodu. To tvrdí profesionální řidiči z Tábora. Redaktorka Sedmičky vyrazila na projížďku s jedním z nich. Majitel školícího centra profesionálních řidičů Petr Trešl jí ukázal nejnebezpečnější místa na Táborsku. Jeho postřehy doplnil taxikář Marek Jedlička.
Vyjíždíme z letiště Čápův Dvůr u sídliště Nad Lužnicí. Zlatá oktávka se bez problémů zařazuje do pruhu na hlavním tahu ve směru na Tábor. „Pokud vyjíždíte rychleji, není to problém, nehrozí, že do vás někdo najede. Auta tu můžou jet až sedmdesátkou,“ komentuje Trešl. Kruhovým objezdem u Teska pohodlně projíždíme.
„Objezdy jsou tu proto, aby byla doprava plynulá. Hodně lidí ale třeba úplně zastaví. Navíc auta na něm zapomínají dát blinkr, když vyjíždějí, což může za zmatky,“ myslí si taxikář Marek Jedlička o nebezpečí kruhových křižovatek.
U zastávky Na Kopečku přes silnici přebíhají dva kluci, stíhají autobus, tady nic neobvyklého. „Kdyby přecházeli dál než padesát metrů od označeného přechodu, je to ze zákona v pořádku,“ prozrazuje Trešl.
Projíždíme kritickým místem – Budějovickou ulicí. V protějším pruhu stojí mezi semafory kolona, ve špičce v Táboře běžný obrázek. V tlačenici se probojovává i nízký sporťák, zkouší najít skulinku mezi řadou aut a zkrátit si čekání. Pod nátlakem se mu to podaří. „Taky občas kolonu předjedu, ale vím, co dělám, dovolím si to, jen když někdo ve frontě zaspí,“ popisuje taxikář.
Dostáváme se k poliklinice. „Přechod u polikliniky je ošidný. Pokud člověku zastaví auto v jednom pruhu, v souběžném to musí udělat také,“ vysvětluje Trešl. Zkušenost je ale jiná.
Za pár minut dojíždíme k objezdu před nemocnicí a točíme zpět na Písecké rozcestí a do centra. Na rozcestí svítí zelená a vedle bliká žluté výstražné světlo chodce. Za zatáčkou totiž čeká přechod. „Devadesát procent lidí neví, proč na semaforu bliká chodec, že je to upozornění na přechod kousek dál,“ povzdychne. Tady prý zklamou i zkušení řidiči.
Přes Křižíkovo náměstí se stáčíme na parkány a ke křižovatce před Švehlovým mostem. „Hlavní silnice vede podle značek na most odspodu, my jsme na vedlejší, navíc musíme dát přednost zprava, takže jet jako poslední,“ říká školitel.
Sám je prý nepřítelem značek. Když řidič spoléhá, že je na hlavní, nepřemýšlí, na křižovatkách nemusí přibrzdit. I podle Jedličky je křižovatka špatně řešená. Nebezpečí je v tom, že lidé jedoucí z vilové čtvrti myslí, že jsou na hlavním tahu. Omyl. „Do křižovatky bych dal ve směru do města stopku, za zatáčku totiž není vidět, nebo bych změnil označení hlavní,“ doporučuje taxikář s šestiletou praxí. V autě otáčíme u Pintovky a jedeme zpět až k bývalému pivovaru. Míjíme zastávku Kotnov. „Když tu zastaví autobus, není přes něj vidět na zrcadlo do zatáčky, takže jedete tak trochu naslepo,“ dodává Trešl.
Projíždíme Starým městem, obytnou zónou. Tedy rychlost omezená na dvacet a chodci i auta mají stejná práva. Trpělivě čekáme za skupinkou turistů v Klokotské ulici. Jako jedni z mála tu jedeme krokem.
Podle Jedličky jsou problémem nevyzpytatelní chodci. „Nikdy nevíte, kdo vám vběhne pod auto, třeba přechod Na Kopečku je málo osvětlený a ještě je za horizontem,“ stěžuje si taxikář. Někteří prý vkročí do silnice s tím, že mají vždycky přednost, nejhorší je to podle něj v noci.
K výčtu nebezpečných míst by stejně jako Trešl přiřadil i měšický výjezd na hlavní silnici Na Průhonu.
Pomalu vyrážíme zpět na sídliště. Nehodám jsme se vyhnuli, naštěstí. Za první tři měsíce jich letos dopravní policisté zaznamenali dvě stě dvacet dva, podobně jako vloni.
