Náboženská extáze u zázračné studánky

Psaly o nich dokonce noviny v Praze. Teď je místo s pramenem zašlé a už vůbec nepřipomíná nejnavštěvovanější studánku v Orlové.
„O zázračné studánce a její kouzelné moci si lidé vykládali pověsti. Ve třicátých letech 20. století zde lidé vystavěli malou kapličku a studánka začala přitahovat pozornost širokého okolí. Návštěvnost Horní Lutyně rok od roku stoupala,“ uvádí Irena Cichá v knize Orlová v proměnách času.

Nové Lurdy

V roce 1931 vyšla v Pražském ilustrovaném zpravodaji o studánce následující zpráva. „Na Ostravsku a v celém Těšínském Slezsku zmocnila se právě lidu náboženská extáze a nové Lurdy jsou na obzoru. Nyní tam putují zástupy lidí a jejich fantazie pracuje. Nemocní házejí z vděčnosti milodary pod obrazy svatých, tlačí se s nádobami k prameni a odnášejí vodu domů.“ Tak vylíčili tehdejší žurnalisté dění kolem lutyňské studánky.

Zájem opadl

Autorka knihy Orlová v proměnách času uvádí, že se tehdy průzkumem vody začali zabývat odborníci. Ti zjistili, že obsahuje řadu stejných prvků jako darkovské prameny. Přišla však druhá světová válka a lidé ke studánce chodili čím dál méně. Ani v době komunistické vlády po roce 1948 se ke studánce a jejímu zázračnému prameni nehrnuli. Místo pomalu začalo pustnout.
Dnes je místo s kapličkou téměř opuštěné a zanedbané. Náhodnému kolemjdoucímu už nic nepřipomíná zašlou slávu kdysi tak věhlasné studánky.