Stav přerovského nádraží lze vyjádřit jediným slovem: ostuda. Ve svých publikacích se město chlubí a zdůrazňuje, že je jedním z nejvýznamnějších českých železničních uzlů, podoba nádraží ale nevypadá na hýčkaný klenot. Spíše připomíná hospodu čtvrté kategorie.
Čtyřiaosmdesátiletá Saša Oralová z Brna dokonce sedla k psacímu stroji, aby redakci Sedmičky na tento katastrofický stav upozornila. Do města, kde prožila dětství, často jezdí a se zděšením pozoruje devastaci místní železnice a jejich služeb. Nejvíce ji rozčiluje stav takzvané „kulturní místnosti“. Připomíná, že čekárna na prvním nástupišti byla dříve příjemným místem, kde člověk s lístkem v ruce mohl čekat na svůj vlak. „A i když odtud později zmizela televize a knihovna, byl tu pořádek, na stolech voskované plátno, topení hřálo a na zdech visely i fotky Korvínského domu,“ vzpomíná Oralová.
Nedůstojné podmínky
Dnes vypadá místnost úplně jinak. „Rozbité topení, špína, a na dveřích poznámka od zděšeného cestujícího, že tato místnost je názornou ukázkou české kulturnosti,“ upozorňuje Oralová.
Připomíná, že spolu s ostatními, stejně zoufalými cestujícími čeká na svůj spoj v průvanu u pokladen - když je obzvlášť chladno, zajde do bufetu, protože restaurace už nefunguje. „Tak nedůstojné podmínky jsem nikde nezažil. Čekal jsem hodinu na vlak, ale ve špinavé čekárně jsem odmítl být. Připadal jsem si jako v nejzaostalejší rozvojové zemi. Je to ostuda Přerova,“ tvrdí i sedmatřicetiletý Petr Voneš.
Šokovaná je i Přerovanka Miroslava Stržínková.
„Čekali jsme před pár týdny na nádraží na vnuky. Spoj měl zpoždění, tak jsme chtěli zůstat v čekárně. Čekala nás nevytopené špeluňka, vypadající jako sklad haraburdí. Polámané židle a stoly, rozbitá kamna, počmárané zdi,” říká Stržínková.
Petr Holánek z Českých drah kritiku přijímá. „Stav opravdu není dobrý. Před pár lety tu pracovala pracovnice drah, která hlídala, aby byl v čekárně klid a pořádek. Cestující si tam mohli číst, sledovat televizi. Kvůli úspornému opatření musela služba skončit a čekárna zůstala napospas nepřizpůsobivým lidem,“ vysvětluje Holánek.
Cestující, kteří prošli čekárnou, tu nechali na papíře pár zoufalých vzkazů. Jeden z nich napsal: Nacházíte se ve středisku české kultury nejevropštější úrovně. Další zákazník Českých drah vzal propisku, aby na ceduli ironicky podotkl: Za komunistů to tady bylo docela hezké. Žlutá cedule, která nabádá uživatele, jak se mají chovat v místnosti, vypadá téměř výsměšně.
Pravidelný pasažer Miroslav Kapias, který jako jediný v čekárně čekal na vlak do Nezamyslic, ukazuje na tři zničená a rozebraná kamna. „Občas si na nich ustele jedna bezdomovkyně. I když netopí, tak na nich není taková zima jako na linoleu,“ říká muž. Výhled z okna skrz zaprášenou záclonu vedle něj jen ilustruje katastrofální stav nádraží. Lidé se z něj mohou dívat přímo na smetiště.
Čekání na čekárnu
České dráhy o problémech na nádraží vědí. Právě proto povolaly do služby bezpečnostní agenturu, která letos přes celou zimu dohlížela na to, aby přerovské nádraží neutrpělo rukou bezdomovců další škody. Jenže 15. dubna agentuře vyprší smlouva a přerovskou železnici opustí.
„Doufáme, že na jaře se už k nám nebudou bezdomovci tak stahovat. Navíc jsme začali jednat s Regionální správou majetku Olomouc o nové čekárně. Je jasné, že ta stávající skutečně neodpovídá požadavkům 21. století. Jednání dopadla dobře – v současné době budujeme čekárnu novou a do měsíce bychom ji chtěli otevřít. Vybrali jsme pro ni místnost blíže k pokladnám, takže ji naši pracovníci budou mít více pod dohledem,“ věří Petr Holánek z Českých drah.
Jenže čekárna není jediným problémem chátrajícího nádraží. Dostat se na nástupiště podchodem – to chce také dávku odvahy. „Nad hlavou se nám drolí omítka a ani příchod na nástupiště nevypadá povzbudivě. Světlům chybí kryty, všude člověk naráží na havarijní věci,“ říká Jaroslav Málek z Přerova, který vlakem denně jezdí za prací do Olomouce.
Mimo jiné upozorňuje i na ceduli, která pasažéry směřuje ke kohoutku s pitnou vodou. Jenže ti narazí jen na umývadlo bez kohoutku a bez vody, které slouží jako odpadkový koš. Za ukázku stojí i rezavé nádražní tabule, které „zdobí“ druhé nástupiště.
„Tak tyhle směrovky snad pamatují ještě Ferdinandovu severní dráhu. Nedávno se mnou jel z Přerova do Olomouce známý z Rakouska a podivil se nad tím, že něco takového ještě není v železničním muzeu,“ podotýká Málek.
Cestující upozorňují i na další věci. Milena Vostřelová z Bohumína poukazuje třeba na bufetové stánky, které jsou na nástupištích už několik let mimo provoz.
„Dříve tu lidi vystoupili z vlaku a mohli se hned občerstvit. Teď tu zůstaly jen ohyzdné červené budky a za jejich skly je vidět strašný nepořádek,“ podotýká Vostřelová.
Lidé kritizují i budovu s vymlácenými okny, která sousedí s bývalou nádražní poštou. „Jediné okno nemá celistvé sklo. Kde je díra větší, tam jsou nacpané staré hadry. Když někdo přijede do Přerova a rozhlédne se kolem, musí být zděšený,“ uzavírá Přerovan Málek.
Co si myslíte o stavu přerovského nádraží?
