Roky se Rostislav Mȕller z okna svého protějšího domu díval, jak se mu před očima doslova rozpadá barokní vošárna. Až se spolu s dalšími třemi dalšími nadšenci rozhodl že tuto unikátní prádelnu, kde ženy praly a sušily prádlo panstvu z raduňského zámku, už někdy v 18. století, opraví. Spojil se ještě s třemi dalšími nadšenci a loni se jim podařilo stavbu přikrýt novým krovem. Přesně podle původní mansardové střechy. Letos v opravách pokračují.
„Budova byla ve zchátralém stavu, proto se nám podařilo na položení během originální břidlicové krytiny podařilo získat dotaci z havarijního programu ministerstva kultury (MK) ve výši půl milionu korun. Bohužel na zaplacení celé střechy to nestačí, takže budeme muset sto šedesát tisíc korun vydat ještě ze svého,“ říká Rostislav Mȕller. Mistři pokrývači tak do konce září položí osm tisíc kusů břidlicové moravské šupiny. Původním způsobem, jako to dělali naši předkové v 18. století. Celkem pokryjí 388 metrů čtverečních střechy.
Nadšenci založili sdružení
Mȕller společně s Lumírem Majnušem a Janem a Pavlem Illíkem založili kvůli záchraně této vzácné památky občanské sdružení Vošárna. Na kompletní dokončení stavby letos sdružení zkouší získat peníze z fondů EU.
„Je to pro nás srdeční záležitost, protože v Raduni chybí společenské centrum, chtěli bychom vošárnu využít na pořádání různých kulturních akcí, “ plánoval Mȕller. Starostka Raduně Ludmila Juráňová sleduje stavební ruch na stavbě vošárny s povděkem. „Protože stavbu platí soukromí investoři, zatím jsme s nějakým příspěvkem nepočítali. Pokud by nám ale nabídli možnost využívat tyto prostory například jako obřadní síň, určitě bychom nějakou částkou přispěli,“ řekla starostka.
Už loni uvolnilo ministerstvo kultury na rekonstrukci této tehdy téměř rozpadlé památky třista tisíc korun. Na celou stavbu dohlíželi památkáři. „Přesně jsme zaměřili a zdokumentovali původní krov a všechny jeho prvky. Takže nová střecha je téměř přesnou kopií té původní,“ komentovala Lucie Langerová z ostravského Národního památkového ústavu.
O historii se moc dokumentů nezachovalo
Kdy byla postavena odborníci neví. V hospodářském inventáři raduňského zámku a dvora, který je veden od roku 1793, vošárna vůbec není uvedena. O tom, jak tato prádelna a sušárna vypadala, mohou památkáři usuzovat jen ze zprávy o stavbě zámku a dvora ze 14. září 1823. Podle ní, zedníci vydláždili pustou vošárnu (prádelnu) a zazdili podle požadavku stavebního mistra kotel. Při adaptaci raduňského zámku a celého areálu v letech 1823-1826 dělníci opravili a přestavěli také vošárnu. Tehdy vsadili nová okna, opatřená mřížemi a dveře. Uvnitř vyzdili nové příčky, prodloužili komín, postavili nová kamna a v sušárně vyzdili novou klenbu. Na podlahu položili cihelnou dlažbu a v části dřevěné podlahy. Budovu nově omítli a střechu nově pokryli šindelem. Poslední opravu provedli v roce 1933, kdy střechu pokryli lepenkou. Podle místních pamětníků ve vošárně ještě před třiceti lety bydlela poslední majitelka. (zdroj: zpráva Romany Rosové z oddělení stavebně historických průzkumů NPÚ)
