Nadívané křepelky, lanýže nebo snad exotické druhy ovoce. Pohoštění hodné hlavy státu. Český prezident Václav Klaus ale dává přednost spíš českým jídlům, uvařeným z místních surovin. Na žádných zvláštnostech netrvá a hlavně chce mít při jídle klid.
Sedmička byla u přípravy slavnostní večeře, kterou si dopřál společně s chotí Livií Klausovou v hospodě Domov v Horním Hanychově.
„Že mají zájem uspořádat večeři v naší restauraci, nám z Hradu dali vědět asi měsíc před návštěvou. Nic zvláštního si nevymýšleli, vybrali jídla, která běžně nabízíme,“ popsal majitel restaurace Marek Macháček.
Kuchaři tak měli poměrně snadný úkol. „Nemuseli jsme shánět zvláštní suroviny. Jenom nakoupit běžně od našich dodavatelů, ale ve větším množství, protože spolu s prezidentem stolovalo dalších čtyřiadvacet hostů,“ vysvětlil šéfkuchař Norbert Hojda.
A co si tedy vzácný host dopřál? Sádlo s domácím chlebem, krémovou polévku z černého kořene, krkovici s lehkým bramborovým salátem a na závěr čokoládové suflé. Návštěvníci spořádali dohromady deset kilo vepřového a šest kilogramů brambor, kuchaři uvařili asi patnáct litrů polévky.
Nablýskáno, prověřeno
Přípravy na pohoštění nezvyklého strávníka zvládli zaměstnanci restaurace v den návštěvy. Větší šrumec panoval až krátce před příjezdem hlavy státu a v době, kdy už seděl se svými hosty za stolem.
Prezidenta v restauraci očekávali v půl osmé večer, ale už v pět hodin měli připravenou slavnostní tabuli a rozmístěnou výzdobu v bílo-zelené barvě z květinářství Marie Čechové. Po lokále běhali číšníci s hadry v ruce a cídili blyštivé plochy i měděnou pípu, na které bylo z prezidentovy židle dobře vidět. Řešili také, kdy přiložit do kamen poleno naposledy, aby místnost moc nezakouřili.
„Ještě naleštit boty,“ nezapomněli obsluhující, oblečení do bělostných košil a černých kalhot.
Zatímco v restauraci už bylo živo, trojice kuchařů a jejich šéf si ještě užívali klidu. „Salát jsme přichystali dopředu. Maso jsem se rozhodl tentokrát připravit jinou metodou než běžně. Při nižší teplotě ho nejdřív udělat ve vakuu a pak až nakonec opéct na lávovém grilu. To aby bylo křehčí,“ vysvětlil šéfkuchař. Na poslední chvíli čekaly také dezerty, které kuchaři připravovali na minutku, tedy až těsně před podáváním.
Hodinu a půl před příjezdem prezidenta k restauraci dorazily policejní vozy a dovnitř podniku přišli členové ochranky a doprovodu. Potřebovali okouknout místo. Zamířili i do kuchyně, prohlédnout si provoz, kde uvaří pokrm pro Klause.
„Nasadit rukavice,“ dostávají kuchaři pokyn. A odteď se smí všeho dotýkat jen s rukama zakrytýma ve světlých gumových návlecích.
Prezidentovi lidé prověřovali třeba i podávaná vína. V Domově menu doplnil Ryzlink vlašský z Mikulova a André od vinaře Michlovského. Specialista v týmu, který Klause doprovází, prohlédne lahve a zjistí, jestli mok uvnitř nevypadá závadně. Žádné odběry vzorků, třeba injekční stříkačkou ale nedělá, jak by si mohli myslet nadšení diváci filmů o prezidentech.
„Pochválili nám kuchyň a hlavně její čistotu,“ neskrývá radost majitel Domova. A ještě připravuje zvláštní dárek pro Václava Klause, snímek s motivem Ještědu od pražského fotografa Tomáše Herinka.
Půl hodiny před avizovaným začátkem večeře přichází první hosté. V Domově s Klausem večeří zástupci policie, soudci, hasiči i zdravotníci a lidé z libereckého magistrátu. V okamžiku, kdy se objevuje černá limuzína, ožívá kuchyně.
„Talíře vezměte raději ty kulaté,“ rozdává pokyny šéfkuchař a jeho kolegové si rozdělují práci a aranžují první z chodů. Vepřové sádlo se škvarky a cibulí a konfitovaná drůbeží játra. Za chvíli všude po kuchyni rozmístili ke třiceti talířům. Na každý z nich přibývají ingredience. Jedna po druhé, všechny, které tam patří. Nastupuje obsluha a postupně talíře odnáší do sálu.
Perfektní steaky
Kuchaři na talíře s horkou polévkou ještě naaranžují svitek černého kořene a hosté můžou ochutnávat další chod.A už je na řadě hlavní pokrm slavnostního menu.
Na troubách svítí číslice, které striktně odpočítávají čas určený do okamžiku, kdy bude maso perfektně propečené. Hory salátu se proměňují v úhledné kopečky na talířích, které mají tentokrát obdélníkový tvar.
„Ještě pár minutek, ale bacha, ať to není vysušené,“ varuje kolegu Norbert Hojda, který má nad chodem kuchyně neustále kontrolou. Nad steaky, které dělají společnost salátu, se sbíhají sliny.
Sladkou tečkou jsou drobné čokoládové bábovičky, suflé s malinovou omáčkou. Každou pečou ve vlastní formičce. Jen co jim kuchaři kovový krunýř uvolní, zavoní po celé místnosti.
Večeře pomalu končí. Nikdo za tu dobu moc nemluvil, všichni spíš běhali.
Navíc každé větší bouchnutí talířem nebo smích mohli zaslechnout hosté z restaurace. Přáním prezidenta totiž bylo stolovat v úplném klidu, bez doprovodu jakékoliv hudby. A tak seděli hosté v tichosti kolem tabule a mluvil vždy jen ten, který měl zrovna slovo.
