V pravé poledne se na břehu Jordánu nedala přehlédnout skupina diváků, která sledovala počínání dvacítky otužilců. Ti se rozhodli vstoupit do jednoho z mála nezamrzlých míst táborské nádrže. Většinou vydrželi jen pár temp, někteří si ale vodních radovánek užívali jako uprostřed léta. Venkovní teplota se přitom pohybovala kolem nuly. I tak dorazili dva nováčci.
„Namočil jsem se třikrát. Nejlepší to bylo naposledy, kdy už si tělo na teplotu vody zvyklo. Líbilo se mi to. Příště přijdu zase,“ sliboval Roman Kohout.
I pro devětapadesátiletého Petra Máchu to byla jeho otužilecká premiéra. Po schodech sešel s berlemi k břehu Jordánu a vody si očividně užíval.
„Bylo to perfektní. Od července jsem plaval v přírodě každý den,“ liboval si. Přitom kdyby byl zdravý, asi by se k otužování nedostal.
„Kdyby mi před rokem někdo řekl, abych se šel na Vánoce koupat do ledové vody, tak bych ho poslal do háje. Už mám za sebou dvě operace kolena a v lednu mě čeká další,“ vysvětlil.
Historie táborského namáčení začala před sedmnácti lety. „Tehdy jsem ještě chodil sám,“ vzpomíná Antonín Trieb. „Když mi bylo osmnáct, chodil jsem s otcem do Jordánu. A dál jsem každoročně ctil štědrodenní tradici,“ vypráví. Postupem času vystřídal i další místa. „Zkoušel jsem to v Lužnici u sauny, na Soukeníku nebo i v Komoře. Prostě tam, kde byly kachny a voda nezamrzla,“ uvádí.
Přidali se i jeho kamarádi. „Nejdříve jsem nalákal Jirku Petrisků, pak i táborské hokejisty. Každoročně přibývali další,“ bilancuje Trieb.
Ruku dcery za koupel
Před několika lety se stalo namáčení i předmětem sázky. Roman Chlachula tehdy požádal Antonína Trieba o ruku jeho dcery Marcely. Ten svolil pouze s podmínkou, že se s ním půjde na Štědrý den vykoupat. „Tenkrát se hnal do vody jako blázen. Letos mi navrhoval, že tam vleze jenom v případě, když si ji vezmu zpátky. Tak jsem mu namáčení tentokrát zakázal,“ prozradil s úsměvem Antonín Trieb.
Kvůli souvislé ledové pokrývce se Petr Muž letos cítil možná trochu ochuzený o požitek zaplavat si na druhý břeh Jordánu. „Je to příjemnější, když se plave. A hlavně, když už člověk někam doplave, tak musí zpátky,“ tvrdí pětačtyřicetiletý nestor otužování, který chodí trénovat namáčení do studené vody dvakrát týdně.
