Náměty na detektivky leží v archivech

Proč už to není dávno napsaný? Tato památná věta, kterou pronesl v roce 1987 režisér Karel Kachyňa, způsobila, že začal Ladislav Beran z Písku psát detektivky. „Seděli jsme v divadelní kavárně. Kachyňa v Písku tenkrát točil film Láska. Zmínil jsem se o jednom případu, který jsme vyšetřovali na Zvíkově a Kachyňovi se to hrozně líbilo,“ vzpomíná spisovatel, který pracoval osmadvacet let jako kriminalista.
Přejít na literární styl ale nebylo pro Berana jednoduché. „U policie se tenkrát psalo usnesení o zahájení trestního stíhání a to bylo jedno dlouhé souvětí. Najednou jsem si musel zvyknout na krátké, úderné věty,“ vypráví pětašedesátiletý muž. Pomohla mu spisovatelka Milena Brůhová. „Když si přečetla moji první povídku, řekla: Krátit, škrtat. Kolikrát mě to bolelo. Člověk má ze začátku pocit, že by měl sdělit čtenářům všechno. Tak to ale není,“ dodává. Náměty čerpá Beran ze své práce u policie i z případů kolegů. Poslední dobou si zamiloval třicátá léta. Prochází dobový tisk, archivy i policejní muzeum. Hodně postav v jeho knihách opravdu existovalo.
„Například dva četníci, kteří zemřeli v Sudetech. Byl to praporčík Koukol a strážmistr Novák. Oba byli Písečáci a v roce 1937 šli posílit pohraničí. Zajímavé je, že v jeden den měli v Děkanském kostele v Písku svatbu a v jeden den i pohřeb. To člověk nevymyslí,“ říká spisovatel.
Do povídek přidává i všední události, které se v Písku v třicátých letech staly. „Třeba to, že vrchnímu soudnímu radovi ukradli psa u lékárny. Dva dny předtím, než město odhalilo Aloisu Rašínovi pomník na Americe,“ líčí.
Vždy když se dostane Ladislav Beran k dobovým materiálům najde něco nového. Třeba policejní květomluvu. Že něco takového existovalo, zjistil v policejním archivu. „Napsal jsem o ní povídku Vražda plnicím perem. Vrchní soudní rada Žlábek a štábní kapitán Votruba, oba v Písku opravdu žili, dostali dopisy a v nich snítky máty. Vrchní soudní rada je házel do šuplete a pak mu z nich sekretářka vařila čaj. Votruba se však od starého četníka dozvěděl, že máta v kriminální květomluvě znamená strach. Přicházely další rostliny. Tím jim někdo vyhrožoval, stupňovalo se to,“ popisuje Beran. Co opravdu Ladislav Beran nemusí vidět, jsou americké kriminálky v televizi. „Jsou těžce mimo realitu. Dva detektivové zničí půlku města, dvacet aut a nic se neděje. Přitom dobře vím, jaký je problém z toho, když u nás policisté jen ťuknou jiné auto. Naopak, mám rád seriál Jiřího Marka Hříšní lidé Města pražského. Ten je ze života,“ líčí.
V roce 2008 byl spisovatel také spoluorganizátorem prvního píseckého Krimifestu. Návštěvníci se dozvěděli spoustu zajímavostí o detektivkách i historii pátraček. Další ročník ale nejspíš nebude. „Nejsou na něj peníze. Je to škoda. Ohlas měl v celé republice,“ lituje. Ladislav Beran má v současnosti rozepsané čtyři knihy. „V prosinci vyjdou Kriminální případy 92. policejního revíru. Dlužím čtenářům druhý díl Člověčin. S Michalem Moudrým připravuji knihu Jak přijít o vraha,“ uzavírá spisovatel.