Znám jen málo lidí, kteří by nikdy nestáli na lyžích a kteří by alespoň čas od času nevyrazili do bílé stopy nebo na sjezdovku. Ať už do Alp, do Krkonoš, nebo prostě na nejbližší vlek. Možností je totiž čím dál víc.
Dobře si pamatuji na svou první opravdovou lyžovačku. Bylo to v jednom známém středisku v Orlických horách. Autobusem do vesnice, pak pěšky pod sjezdovku. Jeden jediný bufet, půjčovna lyží v oprýskané stavební buňce. A jedna jízda na vleku za korunu nebo za dvě, to už přesně nevím.
Je to skoro přesně dvacet let a české hory se za tu dobu změnily k nepoznání. A rozhodně k lepšímu, negativem je snad jen ta cena. Umělý sníh, noční osvětlení, rychlé a bezpečné vleky, to už je dnes samozřejmost.
To už nejsou jen vymoženosti profláklých destinací jako Pec pod Sněžkou nebo Špindlerův Mlýn. O lyžaře je dnes dobře postaráno i na sjezdovkách v Pardubickém kraji. Ať už na Vysočině, nebo na pomezí Orlických hor a Jeseníků. Všude totiž platí heslo - náš zákazník, náš pán. A tak není výjimkou ani to, že se vám postarají o děti nebo že si kromě lyžování můžete vyzkoušet řadu dalších atrakcí.
Sportovní prožitek z jízdy po bílém svahu je stejný jako před dvaceti lety. Ale všechno okolo je jednodušší a pohodlnější. A to Češi jako národ lyžařů dokážou ocenit.
Mimochodem, na popularitu lyžařského sportu měl velký vliv i nedávno zemřelý Jiří Raška. I kvůli němu začaly lyžovat tisíce malých kluků.
